Recenze neobyčejně vyprávěného filmu

Posted: 12. 8. 2006 in recenze

21 gramů
(21 Grams, 2003)

Amores Perros se pro mne po týdnu od shlédnutí stalo jenom dalším zaslouženě zapomenutým, ač ambiciózním, filmovým dílem. Ač to není vyprávění chronologické, film nepostrádá relativně stabilní dramatický oblouk, i když je otázkou, zda k 21 gramům přistupovat jako k obyčejnému dramatu a vnímat jej tak, jak běží, nebo jako k jednoduchému puzzle, které teprve dosazením posledního dílku nabývá na smysluplnosti. Iňárritu se nespokojil se třemi důležitými postavami prožívajícími nejtěžší chvíle svých životů, rozhodl se navíc nerespektovat základní narativní postupy a celý chronologicky vyprávěný děj rozkouskoval do úctyhodného množství dílků, které následně poslepoval v co možná nejefektivnější celek. A mnoho toho také dostali. Zpracování není špatné, problém tkví spíše v tom, že podobný nápad by si zasloužil méně obyčejný scénář. Ale nechápejte to tak, že 21 gramů je docela špatný film, to nikoliv. Mnozí mě teď možná proklínají za hanění té nejlepší složky celého filmu, ale skutečně jsem se nemohl zbavit dojmu, že obsah je příliš rozmělněn formou. 21 gramům prorokuji stejný osud a Alejandru Gonzálezovi mnoho dalších oslňujících režisérských počinů, protože režie byla na obou filmech tím nejbezchybnějším. Nevím jestli to je nějaký zvláštní fetiš současných scénáristů, že si libují v lidských mozaikách spojených autohavárii, třeba je to vzrušuje stejně jako hrdiny Cronenberghova Crashe, možná jim to přijde jako ta nejpravděpodobnější možnost střetu několika rozdílných povah, každopádně po Magnólii, po Amores Perros a před Haggisovým Crashem vznikl další film, jehož hrdiny spojuje srážka aut. Herci byli neuvěřitelní, obzvlášť Benicio del Toro naprosto exceloval a depresivní hudební motiv, ten mi stále doznívá v uších. Alejandro González Iňárritu mnohé oslnil svým debutem, (zmíněným Amores Perros) tudíž od něj mnozí očekávali mnoho, příliš mnoho. Možné je obojí, každopádně mě zklamala plytkost finálního příběhu o neměnné hmotnosti duše rozmělněná navíc melodramatičností čouhající z každého rohu. Velmi na mne zapůsobil, sice na něj brzy zapomenu, ale pár vteřin po skončení jsem zůstal sedět jako opařený. Pokud to režisér dokáže obrátit ve svůj prospěch jako Gaspar Noé ve Zvráceném, pak fajn, ale melodramatická love story si podobné zpracování nezaslouží.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s