Dvojitá psycho dávka

Posted: 23. 8. 2006 in recenze

Psycho (1960)

Začněme tím starším, známějším a lepším. Alfred Hitchcock před šestačtyřiceti lety natočil film, kterým šokoval celý svět. A kterým si vydělal velmi pěkné peníze. Psycho se v prvních minutách snaží budit dojem klasické romance s jednou ženou, dvěma muži a balíkem peněz. Když pomineme nervydrásající hudbu Bernarda Herrmana, teprve po padesáti minutách dojde ke zvratu, jenž nás vyvede z mylné domněnky, že skutečně sledujeme nevinnou romanci s kriminálním nádechem. Psycho však není hororem, jak se mnozí domnívají. Jediným skutečným Hitchcockovým zástupcem tohoto žánru byli Ptáci, jinak se zaměřoval především na filmy až na dřeň napínavé a těžící ze zajímavé ústřední myšlenky, kolem které rozehrával symfonii děsu. Řečeno bez snahy o vzbuzení dobrého estetického dojmu: točil thrillery. Psycho lze pak označit za thriller psychologický, ale to už prozrazuji víc, než si mistr přál. Jedním ze základních předpokladů pro neošizený zážitek z Psycha je neznalost, naprostá neznalost jeho děje po první polovině. Zvraty, ke kterým zde dojde jsou natolik nečekané a šokující, až je těžko o nich mlčet. Mnozí opravdu nemlčeli, o čemž jsem se sám přesvědčil, když mi před samotným zhlédnutím byly známy všechny karty z rubu i líce. Nebyl v tom úmysl, prostě jsem jen četl nesprávné články, díval se na nesprávné filmy (pokud můžete, vyvarujte se imbecilní parodie Mlčení šunek) a ve výsledku si tím hodně pokazil dojem z filmu. Když pomineme stránku obsahovou, pořád nám zůstává precizně zrežírovaný napínavý kousek, který pro vybudování děsivé atmosféry nepotřebuje stříkance krve, vyhřezlé orgány ani mozkomíšní mok. Stačilo dokonale skloubit hudbu, kameru, střih a inovátorské nápady. Psycho je jedním z mála strašidelných filmů, který nikdy strašit nepřestane a to je na něm snad nejvíce fascinující.

Americké psycho
(American Psycho, 2000)

Film Americké psycho nemá kromě názvu s Psychem Alfreda Hitchcocka zhola nic společného. Je to film relativně mladý, ne až tak známý a ještě k tomu špatný. A plný krve. Na počátku všeho byla touha kanadské režisérky Mary Harronové zfilmovat kontroverzní román Breta Eastona Elvise. Údajně satiry na život amerických yuppies, každopádně knihy, která rozpoutala vášnivé debaty pro svou perverznost. Pravdou je, že ani pokud bylo jediným cílem filmové adaptace šokovat, nesplnila jej. Patrick Bateman (že by pocta Normanu Batesovi?) je úspěšný newyorský businessman, metrosexuál každým coulem, který se ve volném čase baví probodáváním houmlesáků, či likvidováním spolupracovníků, kteří měli více „in“ vizitku. A to je vlastně náplň celého filmu. Na začátku sice nepatrně naznačí, že možná bude nějakým způsobem gradovat, ale skutek utek. Mrtvoly přibývají, Batemanovi straší ve věži čím dál víc, ale chybí náznak té satiry, toho nebrání se vážně, no a pak přijde rozporuplný konec, který je sice možno vnímat dvěmi způsoby, ale ani jeden bych neoznačil za uspokojivý. Místy se film sice blýskne nějakou černohumornou vsuvkou, ale v těch nejkritičtějších okamžicích zůstává mrazivě chladným a nevtipným. Je to jenom laciná senzace provokující kritiky a moralisty, dílo, jehož ambice byly pohřbeny příliš urputnou snahou o znepokojení a které nadto neuspokojí ani po krvi tolik lačnící zvrhlíky.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s