Z archívu (Jackie Brown)

Posted: 28. 9. 2006 in z archívu

Není v mých silách tvořit stále nové, neotřelé texty, zvlášť v současném časovém presu, tudíž se zde sem tam objeví článek pojmenovaný Z archívu, v němž naleznete jeden dva komentáře přebrané z ČSFD, pochopitelně moje komentáře. Vždy se budu snažit vybírat komentáře něčím zajímavé nebo zrovna aktuální a někdy je pravděpodobně také „upgraduji“ nějakou tou větičkou, třeba jak na daný film nahlížím s jistým časovým odstupem. A aby toho nebylo málo, u téměř každého archivního komentáře naleznete rovněž vyzdvihnutí jednoho-dvou nezapomenutelného momentů a porovnání daného filmu s jinými filmy téhož režiséra. Takže zatuchlinou by tato nepravidelná rubrika rozhodně smrdět neměla.

Jako první jsem vybral asi nejlepší film jediné současné režisérské jistoty – Quentina Tarantina, jenž mě zatím žádným svým dílem vyloženě nezklamal.

Jackie Brown (1997)

S tímto filmem Tarantino filmařsky oficiálně dospěl. Naštěstí zůstává duší dítětem, jak předvedl u první půlky Kill Billa, ale už to není TEN Tarantino mísící z jednoduchých ingrediencí kultovní zážitky. Jackie Brownová dokázala reálné možnosti tohoto nadějného režiséra. A rozhodně to nejsou možnosti nikterak omezené. Byl to risk, obrovský risk, natočit něco úplně nečekaného a vlastně podvést své pravověrné fandy. Zapomeňte na odlehčenou komedii protkanou drsnými hláškami a krví. Tady jde o vážné věci, tentokrát vážně. Mnohovrstevnatý plán na uzmutí půl milionu dolarů je ve skutečnosti jenom jedním z pilířů typické love story. Tím druhým jsou herci. Jakživ by mě nenapadlo, že Tarantino dokáže přimět ke kvalitnímu výkonu i tak nevýraznou osobu, jakou se jeví být Michael Keaton. Ten společně se Samuelem L. Jacksonem a Robertem De Nirem rozehřívá půdu pro Pam Grierovou a Roberta Forstera – kolem nich se celý film točí. Bohužel, většina diváků (převážně z řad teenagerů) označí Tarantinovo veledílo za nudu, což mnohdy ještě nebývá – vzhledem k očekáváním – ten nejpřesnější výraz. Uznávám, že sledovat dvě a půl hodiny nepříliš známé herce žvanící o ničem může být pro nemalou část divácké obce utrpením. Jsou tu ovšem také tací, kteří dokáží ocenit nostalgickou náladu, bravurní herecké výkony a skryté prvky smiřování se s životní rutinou a nevyhnutelnou smrtí. Zní to asi snobsky, ale já se prostě ani minutu nenudil. Místy jsem byl přesvědčený, že Jackii natočil mnohem starší režisér než Tarantino, jedině skutečný kmet by přece všechny ty nálady a pocity mohl vystihnout tak přesně. Ale ne, tak to není. Každý, kdo si je vědom svých životních cílů má tu moc natočit něco podobného. Tarantino si jich vědom byl a natočil svůj nejosobnější film, který zdánlivě můžou docenit pouze životem otrkanější jedinci. Věřte mi, že jenom zdánlivě. Jackie je zážitkem pro každého, kdo chce. 95%

Nezapomenutelné: Jackie „přijíždí“ na scénu během úvodních titulků. + Bob De Niro, Bridget Fonda a nejkratší erotická scéna všech dob, aneb, když je člověk zhulený…

Jackie Brown je ukecanější než Kill Bill, méně vtipná než Pulp Fiction a delší než Gauneři, přesto má něco co žádný jiný Tarantinův film – nepopsatelnou atmosféru.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s