Film týdne (1)

Posted: 2. 10. 2006 in film týdne

Cílem této víceméně pravidelné rubriky bude upozornit na film v předchozím týdnu nejčastěji zmiňovaný, případně na film, který mne nejvíc zaujme a zároveň se pokusit zodpovědět otázku, proč zrovna tento film a ne jiný.

Můj život beze mne (My Life without Me, 2002)

Takový malý a nenápadný film to je a tolik na mne zapůsobil. Možná si stačí vybrat správné téma a věřit, že zbytek už se nějak vyvrbí, takovým tématem může být třeba umírání. Kolik už vzniklo filmů o umírání, o lidech, kteří vědí, že zemřou, že jim zbývá pár posledních měsíců života? Teď mě napadá pouze Klepání na nebeskou bránu, ale to byla z větší části komedie, Můj život beze mne je (bez ironie) smrtelně vážný film. O co jde? Mladá, dost mladá matka dvou dcer, Ann, pracuje na univerzitě. Bohužel jako noční uklízečka. S dětmi a manželem bydlí v obytném přívěsu na dvoře své matky a sní o docela obyčejných věcech. Jsou šťastni, nejsou bohatí, ale jsou šťastní. Pak Ann navštíví lékaře, nejdřív si myslí, že je opět gravidní, jenže realita je poněkud odlišná – Ann má nádor v pokročilém stádiu na obou vaječnících, zbývají ji dva, nanejvýš tři měsíce života. Zkurvenej osud řekli byste, mladá holka, má celý život před sebou a teď tohle, ale Ann nehodlá těch posledních několik dní svého života promarnit, to ani náhodou. Nejdříve si sepíše seznam deseti věcí, které jsou v jejích možnostech uskutečnitelné. Jednou z těch věcí bylo nahrát audionahrávky oběma dcerám ke každým narozeninám až do osmnácti. A tak Ann mrzne v autě, aby nevzbudila podezření u dětí ani manžela (nechce jim přidělávat starosti) a do magnetofonu namlouvá ty nejvšednější rady a poučky do života, omlouvá se za svůj předčasný odchod a po tváří ji stéká jedna slza za druhou. Je to neuvěřitelně dojemný okamžik, jeden z mnoha v tomto enormně smutném, přesto svým poselstvím povznášejícím, filmu. Můj život beze mne není nikterak geniálně zrežírován, ale má citlivý a věrohodný scénář vyhýbající se patosu jak to jen jde a má Sarah Polleyovou (Úsvit mrtvých), nenápadnou herečku s výrazným talentem, které mimochodem v dětství zemřela maminka na rakovinu. Veřejně přiznávám, že tento film mě několikrát rozbrečel, ale já jsem se nebránil, byly to přirozené slzy, ač následek uměle vyvolaných emocí. Je to výborný film, který mě chytl za srdce a všem bych jej doporučil, nicméně musím upozornit že to píšu stále silně poznamenán oním hořkosladkým (vždyť teprve když člověk ví, že umírá, začíná žít) zážitkem, tedy mě berte s rezervou, ale už pro tak silné emoce přece stojí každý film za vidění, či se snad mýlím?

Reklamy
Komentáře
  1. OLA napsal:

    Je dobre,ked film vyvola emocie,ale az take hlboke nemusim…radsej nieco odlahceneho…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s