Divoce žít, divoce umřít

Posted: 26. 10. 2006 in klasika, recenze

Divoká banda
(The Wild Bunch, 1969)

Před Divokou bandou byste marně hledali film s natolik amorálními hlavními hrdiny. Skupina vyděděnců, vrahů, zlodějů, kteří jsou o to nebezpečnější, že ví oč můžou přijít – vůbec o nic. Hned úvodní bankovní přepadení je přehlídkou krve a násilí – nevinní okolojdoucí padají k zemi zasaženi kulkou, ať vypálenou lovci či lovenými, splašení koně se vzpouzejí, mrtví přibývají (převážně z řad členů Protialkoholní ligy, což byla taková malá provokace notorického režiséra, ale v porovnání s provokací symbolizovanou zbytkem filmu, ji nikdo nevěnoval vážnější pozornost). Je to nezapomenutelný začátek jedné westernové legendy. Těžko si představit lepší odrazový můstek, předehru vhodnější pro naladění do toho správného rozpoložení. První minuty nám jasně říkají: Takhle to chodí na Divokém západě. Na Divokém západě Sama Peckinpaha. Všichni jsou tak trochu hajzlové, nikdo nesleduje žádné vznešené cíle, akorát pětice námi sledovaných desperátů má posviněné duše jaksi mimochodem. Oni jsou stále stejní, to jen okolní svět se mění. Nevraždí pro peníze, vraždí z principu, je to jejich poslání, smysl jejich života. Jenže, bude společnost pro kulturní proměně schopna akceptovat podobné jedince? Respektive, dokáži se oni přizpůsobit nastávajícím změnám, anebo raději dobrovolně odejdou jako poslední skuteční hrdinové Divokého západu? Zná tahle doba vůbec pojem hrdinství? Díky scénáři Sama Peckinpaha, Walona Greena a Roye N. Sicknera nejsou bandité bezcitnými zrůdami. Sami si dobře uvědomují cestu, kterou si zvolili, ani pokud by mohli, neměnili by ji, narodili se jako desperáti a jako desperáti zemřou. V souvislosti s tím stojí za zmínku ještě jedna skutečnost – kamera si často všímá nevinných dětských tváří, které paradoxně patří zákeřným malým spratkům (vrcholem dětské brutality sice může být předhazování škorpiónů nenasytným mravencům, ale co až vyrostou?), případně jsou svědky okolních hrůz, dvojí smysl pak lze najít v často citované hlášce: „Všichni chceme být dětmi. I ti nejhorší z nás. Ti možná nejvíc.“.

Divoká banda je jasným, přímočarým, nekompromisním filmem. Když v něm někdo řekne „tak jdem“, tak se jde, když se střílí, stříká krev, když se pije, tak až do dna. Je to dílo pohlavně neobyčejně vyhraněné. Feministky jej můžou oprávněně nenávidět. Ženské postavy v Peckinpahových filmech nikdy nehrály velkou roli, vždy byly pouhými oběťmi. Něco jako láska zde nemá absolutně žádnou váhu, když se bavíme o přátelství, pak o ryze mužském. A tomu odpovídá také prezentace emocí – drsná, chladná, bez nimrání se v rozpolcených duších. Činy zde mají tisíckrát větší hodnotu než pocity. Jde tedy o přátelství čtyř stárnoucích kovbojů a o co ještě? O alegorii Války ve Vietnamu, společenských poměrů v soudobém Mexiku. O konec jedné éry, o odchod jedné sorty (anti)hrdinů. Oni Divoký západ stvořili a oni budou také přítomni jeho zániku. A bude to divoké. Finální masakr v Argua Verde patří k nejdiskutovanějším westernovým scénám všech dob a nejen co se násilí týče. Dost se přehlíží skutečnost, že právě on dal vzniknout pozdějšímu „krvavému baletu“ v akčních řežbách Johna Woo, že právě on zavedl pojem „estetika násilí“, že právě jemu vděčíme za vznik těch nejefektivnějších akčních scén moderní kinematografie. Jak to ten Peckinpah jenom dokázal? Na place prý často improvizoval, mnoho scén řešil až v den natáčení – výsledek je pak buď souhrou šťastných náhod, nebo znakem jeho geniality. Dokázal s jistotou zinscenovat brutální masakr, kde každá scéna má logickou návaznost na tu předchozí. Nic nepřečnívá, vše do sebe bezchybně zapadá. Kamera sleduje přesně to, co bychom rádi viděli, zpomalených záběrů není zbytečně moc, jsou ideálně vyváženy svižnými střihy na další brzkou oběť. Výborných scén je v Divoké bandě více, ale tuto vám z hlavy vytěsní jenom hodně silný zážitek. Mezi americkými westerny amerických režisérů byste marně hledali přelomovější dílo. Ironií je, že si westernový žánr musel na tak kvalitního zástupce sebe sama počkat až do svého konce, který Divoká banda vlastně započala.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s