Film týdne (5)

Posted: 6. 11. 2006 in film týdne, klasika

Upír Nosferatu
(Nosferatu, eine Symphonie des Grauens, 1922)

Je to již více než osmdesát let, co německý režisér Friedrich Wilhelm Murnau natočil první film inspirovaný Drákulou Brama Stokera.V této verzi Hutter (Gustav von Wangenheim) přijíždí do Karpat vyřídit jisté právní záležitosti se samotářsky žijícím hrabětem Orlokem (Max Schreck). Vztah místních k hraběti je poněkud nevšední – jen při letmém zmínění jeho jména trnou hrůzou. Hutter báchorkám o upírech věnuje pouze pár ironických úšklebků a neohroženě jde vstříc svému novému zákazníkovi. Kočár bez kočího je přitom pouze začátkem řady podivných událostí. Špičaté uši, silně zanedbaná manikúra, mimořádný zájem o hrdla pohledných dívek – s tím Orlokem nebude něco v pořádku. Děj se z děsuplného hradu později přesouvá do Brém, kde přebývá Hutterova žena Ellen (Greta Schröder-Matrayová), a napětí roste a roste a roste… až do slavného finále, které lze vnímat dvojím způsobem. Buďto pocítíte úlevu, anebo smutek.

První, čeho si možná všimnete, je na tehdejší dobu nezvyklé množství exteriérových scén. Krásná, ale tajemná příroda slovenských Karpat výborně pomáhá vystavět důležitou atmosféru strachu, která je pak úspěšně přenesena do městského prostředí. Interiérové scény zase děsí rafinovanou hrou světel a stínů, přecházející posléze ve věčný souboj světla a temnoty. Přes markantní podíl režiséra, vnáší do filmu nejvíce znepokojivých tónů představitel hlavní role – Max Schreck (Schreck = „Úlek“). Když jsem viděl mystifikaci Ve stínu upíra, podporující tezi, že Schreck byl možná skutečným potomkem hraběte temnot, jenom jsem se nad tím zasmál, jenže ten herec působí natolik nelidsky, že bych mu preferování krve před vínem i v reálném životě snad opravdu uvěřil. Upír Nosferatu je horor jak vyšitý, nebudete u něj skučet strachy, ale zcela jistě budete velmi, velmi znepokojeni. Pokud ovšem nepatříte k zavilým nepřátelům starých filmů a silně nalíčeného herce s výrazem „musím akutně na velkou“ neodbudete cynickým úšklebkem.

Je to jeden z těch filmů, při jejichž sledování si říkáte „tady někde to všechno začalo“. První fascinující němé obrázky, první vyděšení diváci, první báječní muži s klikou. Murnau je společně s Fritzem Langem považován za jedinou velkou režisérskou osobnost německého němého filmu. Nakonec sice pouze Lang obohatil svou filmografii o větší množství nezapomenutelných děl, často přelomových a inovátorských, zanedbat význam Upíra Nosferatu a později Východu slunce by však byl hrdelní zločin. Murnau předdefinoval hororový žánr, který se přes pozdější monster horory propracoval až k dnešní neuspokojivé podobě. Vždycky byl a bude pouze jeden Horor – tím je Upír Nosferatu – a mnoho hororů. Nenahraditelné kulturní dědictví, nejzásadnější film všech dob, závan nastávající filmové revoluce, kult, klasika, legenda, dokonalé skloubení realismu s expresionismem, skvělá kamera, skvělá hudba, geniální herecký výkon – jednoduše Film, před kterým by se všechny filmy moderní kinematografie měly pokorně plazit po kolenou, ony mu v té filmově-nostalgické rovině totiž nesahají ani po kotníky. A pokud nějaký jiný snímek stejně přesvědčivě dává najevo „zač je toho film“, pak jedině Langův Metropolis. Amen!

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s