Film týdne (6)

Posted: 13. 11. 2006 in film týdne, klasika

Trainspotting (1996)

Trainspotter je člověk bavící se sledováním vlaků. O tom, proč někteří lidé sledují vlaky, je celý Trainspotting. Na konci to možná pochopíte, možná ne. Režisér Danny Boyle vám žádná jasná stanoviska nenutí. Zbytečně by tím kazil dojem z této velice svižné černé komedie říznuté depresivním psychologickým dramatem.

Trainspotteři z Trainspottingu jsou závislí, jsou závislí na drogách, na násilí, na svých přítelkyních. Hlavně ale na drogách, berou heroin, morfium, diamorphin, cyclozin, kodein, temazepan, nitrazepan, fenobarbital, dextropropoxyphen, metadon, buprenorphin, dextromoramid, chlormetiazol – prostě cokoliv nelegálního („píchali bysme si i vitamín C, kdyby se stal nezákonným“). A kde berou peníze? Kdekoliv, nic jim není svaté. Pro prachy zmlátí, okradou, podrazí každého. Třeba i nejlepšího přítele, ačkoliv je rozdíl mezi nejlepším přítelem a zbytečnou přítěží.

Monolog Marka Rentona (Ewan McGregor) nás provází celým filmem, to on nám vysvětluje a názorně předvádí, proč si zvolil zrovna tento způsob (ne)žití. Nechce si zakládat rodinu, nechce se opíjet vyhlídkou na poklidný důchod v rodinném kruhu, chce všechno a hned. Drogy jsou tou nejsnadnější cestou jak toho dosáhnout, jenže jsou také cestou do záhuby. Pokud Rentonovi včas někdo nepomůže, čeká jej brzy jeho skutečně poslední dávka. Jenže stojí on o jakoukoliv pomoc? Co když nechce své rozhnisané žíly připravit o jedinou dávku toho sajrajtu, co když má být tohle způsob jeho života a následné smrti? Člověk v rauši nad podobnými věcmi moc nepřemýšlí, horší, pokud je v rauši pořád.

Kámoši jsou horší než závislost, těch se nezbavíte nikdy, i když byste často rádi začali novou životní etapu, hodili všechno co bylo za hlavu, hříchy minulosti si vás stejně vždycky najdou. Zvlášť máte-li za kámoše týpky věčně zfetované (Spud), nepřiměřeně agresivní (Begbie) nebo posedlé rozebíráním bondovek se Seanem Connerym (Sick Boy).

Není snadné natočit film o závažném tématu tak, aby byl vtipný a oslovil všechny diváky cílové generace, aby byl zároveň realistický a vybranou problematiku nezlehčoval. Myslím, že neexistuje vyváženější mix komedie s pravdivým ztvárněním světa feťáků, narkomanů, smažek a vyhulenců, než jakým je Trainspotting. Tento malý britský film pomalu dobyl celý svět. Svými (anti)hrdiny, svými hláškami, svými nápaditými scénami, si získal přízeň dostatečného množství fanoušků, aby o něm bylo brzy možné začít mluvit jako o kultu.

Boyle se po – rovněž kultovním – Mělkém hrobu rozhodl opět oslovit hlavně mladou generaci a svou adaptaci bestselleru Irvinea Welshe pojal jako film, který drogy neodsuzuje, ani neglorifikuje, což byla ta nejrozumnější cesta – mladí nenávidí, když jim někdo říká, co je správné a co nikoliv. Je to film úžasně zábavný, místy nicméně nepříjemně naléhavý. Skvělý střih, rychlá muzika a silná dávka ironie mu dodávají šťávu, herci tvář, scénář smysl – výsledek si získá téměř každého.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s