Svěrací kazajka

Posted: 24. 11. 2006 in recenze

Svěrací kazajka ***
(The Jacket, 2005)

Cestujete ve své paměti rádi do minulosti? A chtěli byste někdy cestovat i do budoucnosti? Mnozí filmaři předpokládají že ano, těžko si jinak vysvětlit jejich téměř obsesivní posedlost komplikovanými sci-fi o cestování časem bez použití složitého perpetuum mobile. Svěrací kazajka kopíruje prvky z mnoha svých předchůdců, ale zároveň chce být natolik odlišná, až si sama škodí. V příběhu o vojákovi z Perského zálivu, který přijde o paměť i o svobodu, aby následně podnikal zprvu nedobrovolné výlety za hranice vlastního vnímání nebo něco v tom smyslu, lze vysledovat inspiraci filmy 12 opic, Donnie Darko, Osudový dotek, Frekvence, Přelet nad kukaččím hnízdem (odkud si pochopitelně nevypůjčil prvky týkající se časových paradoxů).

Abych to konkretizoval: Adrien Brody neboli Jack Starks zemře hned na začátku filmu (který možná není začátkem filmu), jenže pak nečekaně obživne, stejně nečekaně je obviněn z vraždy a poslán do psychiatrické léčebny. Zde se jej ujímá doktor mendelovského ražení (Kris Kristofferson) usilující nejspíš o cenu „Nejnesmyslnější experiment na lidech“ – své obzvlášť oblíbené pacienty navleče do svěrací kazajky, nadopuje jakýmsi svinstvem a šoupne do boxu na mrtvoly, z čehož nevyvozuje žádné závěry, pacientů se neptá na jejich pocity během uvěznění a ani je nijak nepozoruje – že by rád mučil lidi jen tak, pro radost? Jacku Starksovi je toto „potěšeníčko“ dopřáno hned několikrát, přičemž hned napodruhé zjistí, že vně boxu dokáže cestovat do budoucnosti. Jenže cestuje jeho tělo, jeho duše, cestuje vůbec něco? Co když je Jack jenom schizofrenik? U filmů typu Svěrací kazajky čekáte všesjednocující, lehce šokující, pointu, takovou jakou měl Donnie Darko, nebo i horší, ale rozhodně nečekáte, že se ničeho nedočkáte. Což je svým způsobem šokující až až. Film ke konci inklinuje spíše k sentimentálnímu rodinnému dramatu a můj prvotní dojem z poslední minuty byl: „vida, happy end“ (scénář napsala žena, ale to zde nehraje roli). Jenže podobné filmy zpravidla happy endem nekončí, v něčem musí být zádrhel, ve skutečnosti jich byla spousta.

Není snadné a snad ani možné orientovat se ve všech čtyřech časových rovinách, z nichž možná všechny a možná žádné, zobrazují realitu, nikoliv výplod Starksovi fantazie. Jak jsem si postupně začal klást stále více a více otázek, stále více a více jsem se blížil k závěru, že u takového filmu nemá smysl hledat vůbec žádné odpovědi, neboť se vždy najde někdo, kdo vám je s chutí zpochybní. Ale má vůbec smysl Svěrací kazajku vidět, je dobrým filmem? Ano i ne. Režie krom samotných scén uvnitř Brodyho hlavy, nenabízí zdaleka tak psychedelickou podívanou jako například Rekviem za sen nebo Domino, ač John Maybury začínal na klipech (a skončil na tripech 🙂 ). Vizuální stránka svým avantgardním laděním přesto vzbuzuje znepokojení, pocit stísněnosti, napětí a deprese, potíž je v tom, že všechny obrazy splývají do jediného, šedivého celku, po jehož vstřebání mi v paměti zůstala jenom rozmazaná vzpomínka. Zatím se mi nestalo, že bych na tak podivný film (v pozitivním slova smyslu) zapomněl tak rychle, přičemž neberu lehké drogy, během sledování jsem si nezdřímnul a navíc v tom hrála Keira Knightley! Nahá Keira Knightley, aby bylo jasno. Ač Kazajka místy nudí, zaslouží si být viděna i podruhé, kdy dost možná zjistíte, je-li to dílo přelomové, intelektuálské a vymykající se jakýmkoliv dosavadním standardům daného žánru, či naopak dílo prázdné, maskující svou bezbrannost úchylnou fantasmagorií postrádající smysl a tím pádem i smysl existence. Těžko se na ní bude někdo dívat kvůli hereckým výkonům. I když Brody je pochopitelně opět vynikající, Daniela Craiga jsem, při současné bondovské mediální masáži, zprvu nedokázal identifikovat coby tmavovlasého blázna, jak byl „jiný“ a Keira? Herečka výrazného zjevu, leč nevýrazného projevu, vždy pěkně nalíčená (na rozdíl od ostatních), s hrubým kuřáckým hlasem a pronikavým pohledem – zde předvádějící zatím nejrozmanitější výkon.

Plno nedořečených (či ani nevyřčených) odpovědí, plno mnohoznačných symbolů, tajemno, strach, sentimentalismus, dozvuky války – znaky filmu, ke kterému tvůrci úmyslně nevyrobili klíče? A nevyrobili je ze strachu, nebo z důvodů ryze uměleckých? Zaslouží si pozoruhodný film vyšší hodnocení jen pro svou pozoruhodnost? Vždyť Kazajka by se tak snadno shazovala, bylo by tak snadné napsat, že se jedná o stominutovou protikuřáckou reklamu (pochopíte, až uvidíte), o banální blbost. Mé tři hvězdičky tedy berte jako rozcestí, ne jako zodpovědné zhodnocení kvalit filmu. Takže pokud máte ve věcech rádi jasno, jednu hvězdičku si odečtěte, pokud rádi přemýšlíte, například jak se dostat z bodu A do bodu C, aniž byste prošli bodem B, jednu si přičtěte. 80%

Reklamy
Komentáře
  1. marťas napsal:

    Tenhle film jsem ještě neviděla ale na náke takové filmy na hlavu mám ráda třeba vanolkové nebe taky na hlavu ale mě se to líbý když vidíte film a je to takovej triler a hned v tom na konci máte jesno tak to podle mě není vono! mám ráda když ned tím přemýšlím a pak to teda stejně nák nepochopim a dělám si spíš vlastníé představu ale pak se prostě cítíte tak nějak pěkně já pak o tom filmu ještě přemýšlím a tak prostě tohle hltám ale těžko se to schání když se to málo komu líbí!

  2. switcher napsal:

    Opravdu parádní film, doporučuju!!!

  3. Dokonalý film. Společně s Detachment to nejlepší od Brodyho.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s