Film týdne (11)

Posted: 18. 12. 2006 in film týdne

Vajíčko (TV, 1968)

Kolikrát jste probudili svěží a čilí? Zkuste se nad předchozí otázkou důkladně zamyslet – probudili jste se vůbec někdy svěží a čilí? Není to jenom nesmyslná fráze, jenom výmysl vládnoucích vrstev? Zvlášť v té naší, věčně zakaboněné (klidně si dosaďte ostřejší výraz) společnosti? Emil Magis například, ten se nikdy neprobudil svěží a čilý. Do jistého okamžiku to pro něj byl pouhopouhý výmysl jeho přátel majících svou roli v systému. Tím „jistým okamžikem“se stalo Magisovo zařazení se do vajíčka. Co že to je, to vajíčko? Inu, představte si spokojenou maloměšťáckou rodinku – obstojně zaopatřenou, s dobrým bydlem, s pěknými vzájemnými vztahy, to je vajíčko. Kdo by do něj nechtěl patřit. Jistě, najdou se i tací, ale jak dlouho dokáži vzdorovat? Dřív nebo později každý začne usilovat o proniknutí dovnitř. Zpravidla platí, že čím blíž jste k cíli, tím méně vybraných prostředků použijete k jeho dosažení. Stranou jdou všechny zásady, sliby a přísahy. Předpokládejme, že už jste uvnitř, jenže udržet se ve vajíčku něco stojí – co všechno pro něj obětujete? Peníze, lásku, etické zásady? Můžete si namlouvat, stejně jako Magis, že se z vás nestane chladnokrevný, bezohledný pokrytec, ale touha po pevném uchopení své tušené úlohy v systému bude vždy silnější. A co teprve, když zjistíte, že vás život ve vajíčku vnitřně nenaplňuje? Co teď, kam se vrátit, když jste za sebou spálili všechny mosty?

Vajíčko, podle divadelní hry Belgičana Féliciena Marceaua, je nevybíravou kritikou systému, jedná se o televizní inscenací, která mohla těžko vzniknout jindy než v uvolněných 60. letech. Pod slupkou inteligentní konverzační komedie se ukrývá smutné drama o morálním úpadku společnosti směřující k naprosté sebedestrukci. Hlavními tahouny Vajíčka jsou mnohovrstevnatý scénář a Václav Voska. Právě on dokázal dokonale vystihnout pocity a potřeby obyčejného, spořádaného občana, okolnostmi postupně přinuceného zajít do těch nejnepředstavitelnějších extrémů. Téměř po celých sto minut vede dialog, který je spíše monologem, vyčítavě hledí do kamery, v jeho výrazu se mísí šibalství s krutostí, chvílemi mu držíte palce, chvílemi jej odsuzujete, ale nikdy není těžké se s jeho postavou ztotožnit. Právě divák je osobou na druhé straně obrazovky, tedy tím, ke komu Magis promlouvá, s kterým konverzuje aniž by čekal odpovědi. Na ty už si podle vlastního vědomí a svědomí jistě přijdete sami. Zásluhou Vosky je v podstatě nemožné tento film nenávidět, svým kultivovaným přednesem, svým podmanivým vystupováním, si vás získá na svou stranu během prvních pár minut, abyste si pak mohli Vajíčko vychutnávat nejen coby dílo myšlenkově štědře obdařené, ale rovněž jako herecký koncert na té nejvyšší z možných úrovní.

Režie: 70%
Herecké výkony: 100%
Scénář: 95%

Celkové hodnocení: 90%

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s