Dvojí tvář Vánoc

Posted: 1. 1. 2007 in různé

Děsivé Vánoce

Nakupte si dostatek zásob, zajistěte okna před dotírajícím mrazem, povzneste se nad veškeré strasti a starosti a nalaďte se do té správné pohody pro přežití dnů plných nechutného přejídání, falešné radosti, pestrobarevné kýčovitosti a hloupých pohádek. Je to strašné, ale Vánoce jsou zase tady.

Začíná to rok od roku dříve, to vánoční šílenství. Pokud si dobře pamatuji, letos bylo již v září možno koupit krabice plné odporných čokoládových figurek zabalených v pestrobarevném alobalu za účelem pozdějšího zohyzdění vánočního stromku. Proč se trápit zavazováním provázku na každé jedné figurce, aby bylo možné ji opatřit háčkem ideálním pro zavěšení na jednu z větví? Proč je nesníst rovnou? Proč – když už mermomocí chceme čokoládu – si nekoupíme nějakou masivní tabulku vyzývající k zakousnutí? Že by to nebylo jenom o té čokoládě? Stejně jako nejsou Vánoce jenom o penězích? Jenže o čem jiném, o čem jiném než o potřebě hmotných darů to každoroční předvánoční obchodní šílenství vypovídá? Jistě, mám rád dárky, rád je dostávám, rád je dávám, ale přesto, přesto si každoročně namlouvám, že pokud se na Vánoce kvůli něčemu těším, pak rozhodně ne jenom kvůli nim. A každý rok tomu věřím méně a méně. Kvůli čemu jinému se totiž na Vánoce těšit? Kvůli tomu, že se celá rodina sejde dohromady? Ale vždyť se může sejít kdykoliv jindy, stačí jenom chtít a mít čas. Kvůli cukroví a jídlu obecně? Když se chci přejíst, tak přece nebudu čekat až do Vánoc. Kvůli stavění sněhuláků a jiným venkovním radostem? Abychom pak celí promrzlí a promočení vběhli do vytopeného obydlí a uhnali si pořádnou chřipku? Inu, jsou i méně příjemné způsoby jak toho dosáhnout. Tak snad kvůli té vánoční atmosféře? Jenže co to je vánoční atmosféra? Dávná vzpomínka našich prapředků, která již dávno zanikla pod nánosem ryze komerčního smýšlení? S každou další větou zakončenou otazníkem je má beznaděj větší a větší.

A můžu pokračovat třeba televizí – jedním z nezanedbatelných symbolů soudobých vánočních svátků. Osobně neznám člověka, který by měl z každoroční vánoční nabídky televizních stanic radost. Osobně neznám člověka, který by se přes Vánoce na televizi nedíval. Hlavní náplň programového schématu tvoří pohádky. Pohádka, to nevinné slůvko, při jehož pouhém vyřčení dostávají mnozí osypky. Udatní princové zachraňující krásné princezny ze spárů zlého černokněžníka… ne, nic pro mě. Na pohádky se již pár let nedívám, nicméně jsem jich viděl dost na to, abych věděl, že jich nechci vidět víc. Je však třeba rozlišovat mezi pohádkou a pohádkou. Ne všechny jsou totiž hloupé, naivní a předvídatelné, jen je jich většina. Do zcela ojedinělé kategorie lze pak řadit televizní program pro poslední den roku, což sice s Vánocemi tak úplně nesouvisí, ale zmínit se o tom musím. Pokud by totiž hloupost byla nakažlivá, došlo by s každým novým rokem zhruba k devadesátiprocentnímu nárůstu lidí lehce debilních až slabomyslných. Ale někomu humor Tele Tele šmakuje, tak proč mu kazit zábavu. A tak je to se vším, co mnohým vadí na Vánocích. Když nemám rád pohádky, nebudu se na ně dívat, když nemám rád kapra, nebudu ho jíst, když nechodím do kostela po celý rok, nebudu to na Štědrý večer měnit, když nenávidím celé to vánoční šílenství, zalezu si do své ulity a přečkám zde do příchodu příznivějších časů. Vánoce jsou možná opravdu hrozné, ale je tolik věcí o tolik hroznějších, že není důvod se jimi příliš trápit. Stejně jako každý rok totiž utečou rychleji než bychom si sami přáli. Což je jistota srovnatelná ze zítřejším východem slunce. Teprve pokud zítra slunce nevyjde, začněte se strachovat.

Úžasné Vánoce

Dny plné naděje, dny lásky míru a pokoje, dny dobrého jídla, dny příjemných chvil strávených v rodinném kruhu, dny darů a obdarovávání, dny smíření a odpuštění, dny, jenž by měly být synonymem pohody opět usměrní naše vnímání uvyklé zbrklosti dnešní doby. Ty nádherné svátky vánoční opět zavítají do našich domovů i srdcí.

Strávíme několik příjemných chvil s našimi bližními, dopřejeme si desítky kousků nezdravého, leč zatraceně dobrého cukroví, zkoukneme zástup mile naivních pohádek a nebudeme myslet na nic jiného než… vlastně nebudeme myslet vůbec na nic. Úplné odpoutání se o všednodenních starostí – to je ten nejlepší způsob, jak si naplno vychutnat vánoční svátky. Že budete mít dřez plný neumytého nádobí? Že se vám připálí kapr? Že stromek zůstane neozdobený? No a. No a pokud nepovažujete „no a“ za uspokojující odpověď, dobře se před samotným „samovypnutím“ předpřipravte. Oprašte pavučiny ze stromu umělého, případně někde upižlejte strom živý (jen pozor na divočáky a myslivce 🙂 )již týden před štědrým dnem. Kapra si bez stresu předsmažte a před hodinou H jej pouze šoupněte do mikrovlnky, salát kupte v sámošce přes ulici a na špinavé nádobí je nejvhodnější levná pracovní síla (mladší bratr, vlastní potomek) případně myčka (tedy sestra 🙂 ). Ptáte se, co jsou vám podobné rady platné dva dny před 24. prosincem? Že jako Gándhímu raketomet? Ale no tak, vždyť Vánoce přijdou příští rok zase a pak znovu a znovu a přijdou i tehdy, kdy už tady mnozí z nás nebudou. Takže pohoda, klídek a tabáček, i když ten raději ne, kouření zabíjí a já věřím, že vy nechcete být mezi prvními z těch, kteří se těch přespřespřespřespřes…příštích Vánoc nezúčastní. Ale není těch dní na relaxaci málo? Tolik příprav a stresu kvůli třem „oficiálně svátečním“ dnům a nocím? Pravda, kdo skutečně nemusí, až do Nového roku do práce nepáchne, ale týden? Týden taky není moc. Co takhle mít volno týden před Štědrým dnem pro přípravu a týden po Silvestru pro vystřízlivění? Vím, je to blbost, ale představa příjemná. Dost však bylo spekulací, pojďme si konečně říct, co je pravou podstatou Vánoc.

Co může být krásnějšího než obdarovat druhé? Ten slastný pocit, že jste někomu udělali radost pěkným dárkem stojí za to stání v dlouhých frontách před pokladnami, stojí za těch pár ran schytaných agresivními důchodci, kteří se probíjejí do předních linií, stojí za pocit naprosté finanční vyždímanosti, stojí za ten trapas, když sebou na náledí – ověšeni nákupními taškami – švihnete do nejbližší hroudy jakési hnědé srajdy. Vánoční nákupy jsou nemilosrdným bojem o přežití, ale stojí to za to, opravdu jo. Vůbec celý Štědrý den lze řadit k těm každoročně nejkrásnějším zážitkům. Je to den, kdy zpravidla pociťujete ono těžko popsatelné napětí po celém těle. Pociťujete jej když ráno slavnostně naladěni vstáváte, pociťujete jej když zdobíte vánoční stromek, když se před večeří jdete s prázdným žaludkem (kdo by nechtěl vidět zlaté prasátko) projít, když hladově usedáte ke štědře obdařenému stolu, když rozbalujete první dárky… ale pak se natěšenost náhle, jako úderem gongu, vypaří, zmizí do nenávratna a vystřídá ji pocit prázdnoty, nicotnosti, pravděpodobně pramenící z naší přílišné zaslepenosti hmotnými dary. Nebudu psát, že Vánoce jsem o něčem úplně jiném, nemělo by to smysl a navíc bych tím popíral svůj vlastní dojem z nich. Co si budeme namlouvat, o dary jde především, takže proč na tom něco měnit. Hlavně že budou všichni alespoň naoko šťastní. Jindy se nám taková příležitost nenabízí a právě z toho důvodu jsou Vánoce úžasné.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s