Vánoční filmový deník – část třetí

Posted: 4. 1. 2007 in recenze, různé

27.12.06

Teoreticky vzato, svátky už jsou za námi, což však neznamená, že bych nějak slevoval ze svých diváckých aktivit – do Silvestra zbývá ještě spousta dní a spousta filmů.

14:30
Během vánoc mají lidé zvláštní náladu, jaksi všeobecně pozitivní, anebo se alespoň snaží ji mít. V podobném rozpoložení mysli vás dojme k slzám kdejaký kýčovitý slaďák, nemusí však být vánoce, abyste brečeli u Mého života beze mne. Sarah Polleyová zde ztvárnila třiadvacetiletou matku dvou dcer, s milujícím manželem a bídným sociálním zázemím, která se zcela nečekaně dozví o nádoru na vaječních. Ten ji do dvou tří měsíců odstřihne od všeho, co do té doby milovala i nenáviděla. Tento film jsem viděl podruhé a podruhé jsem u něj několikrát brečel. Je moc pěkně zrežírovaný – citlivě a přitom nepateticky, hlavní role je v podstatě bezchybně zahraná a pokud nebudete mít alespoň na konci vlhké oči, jste nemilosrdní cynikové, jimž absence srdce nikdy nedovolí naplno si užívat života. 90%

16:30
Skřivánci na niti: „Jen si je prohlédněte, ty hnusné, imperialismem nasáklé, tváře“. Jiří Menzel opět podle Bohumila Hrabala vypráví o pestrém zástupu lidiček, kteří by chtěli žít, leč doba jim to nedovoluje. Skupina „buržoazních živlů“ byla odklizena k „převýchově“ do kladenských oceláren, ani zde si však nepřestává snít své sny a doufat v důstojnější podmínky pro život. Vždyť na nimi bdí sám strážný Anděl. Menzel režíruje přímo rozkošnicky, podobně jako později Postřižiny, což nám však nemůže dát zapomenout na dusnou politickou atmosféru doby (pravda, jak pro koho), čímž snímek zase připomíná Ostře sledované vlaky, rovněž s Václavem Neckářem v hlavní roli. Škoda jisté nedotaženosti příběhů postav vedlejších, které se omezují na jednoduché figurkaření, při delší stopáži by se dost možná jednalo o dílo komplexnější. Mimochodem, pokud vám není jasný význam názvu filmu, vězte, že je zhruba stejný jako u Perliček na dně. 🙂 85%

21:40
Teorie létání: Film o sexu penězích a tělesně postiženém člověku. Jane je upoutaná na vozíku, má problémy s vyjadřováním, brzy nebude mluvit vůbec. Richard je snílek, zoufalec, příležitostný aviatik, marně se snaží odpoutat od země. Mezi Jane a Richardem se po řadě nahodilostí osudu vytvoří prapodivný vztah, na jehož konci budou oba v jistém smyslu jiní. Přičemž to nemusí být nutně změna k lepšímu. Podobných příběhů vznikly již stovky, dobře, desítky, jen málo z nich ovšem oplývá takovým puncem nevšednosti. Teorie létání je oproštěna od veškerých romantických znaků: Ona chce hlavně přijít o panenství, on je svolný k vykradení banky, ani jeden si příliš neváží života. Scénář má mnoho trhlin, převážně logického rázu (odkud bere Richard peníze?), režie současné hvězdy číslo 1, Paula Greengrasse je… obyčejná, film tak navzdory nosné myšlence a jisté snaze jít proti konvencím příliš nevybředává z průměru. 65%

23:05
Andrej Rublev = monumentální životopisná freska o slavném ruském malíři ikon Andreji Rublevovi. Tento film začínal po jedenácté hodině večerní, měl skončit ve dvě ráno. Již samotná představa, jak pozdě a jak dlouho budu sedět u televize mě znepokojovala, s přibývajícími minutami mě nejen znepokojovala stále víc, ale navíc mi začala připadat jako něco zhola nesmyslného. Proč, proč bych měl tři hodiny sledovat těžko identifikovatelné (jakožto podobně zarostlé) Rusy vedoucí dialogy o Bohu a citující z Bible, kterou považuji za snůšku pěkně napsaných blábolů? Ne, dost, končím! Čekal jsem mistrovskou filmařinu, magično sálající z každého záběru, myšlenkovou bohatost… ale místo toho jenom nuda, nuda, nuda! Hodnotit tento film nebudu ze dvou důvodů. Zaprvé tuším, že nejsem kompetentní podobnému dílu udělovat nějaké hodnocení (na názoru, že je to suchopárná biografie nicméně trvám) a zadruhé těžko říct, zda-li by druhá, neviděná, polovina filmu razantním způsobem nezměnila můj postoj k němu (o čemž pochybuji). Andrej Rublev je bezesporu veledílem, jinak si totiž nedokážu vysvětlit ta kvanta lidí za veledílo jej označující, ale vy ostatní, kteří nechcete ztratit tři hodiny života s něčím, co vás vnitřně nikterak nenaplní, sáhněte raději po Sedmé pečeti. Ta je o devadesát minut kratší. 😉

Andrej Rublev mě přivedl k úvahám nad tím, proč jsou některé filmy vysílané zrovna v čase, ve kterém jsou vysílané. Člověk musí být velmi oddaným fanouškem například Andreje Tarkovského, aby zvládl s STV2 absolvovat pět za sebou jdoucích nocí s jeho filmy. Pokud tvůrci programového schématu nepředpokládají, že si budeme v takovémto čase uváděné pořady rovnou nahrávat, což by bylo mnohem pochopitelnější u filmů kvalitativně ne tolik významných. Kvůli nepřístupnosti mládeži není přece třeba uvádět v pozdních nočních hodinách všechny umělecké filmy, vždyť mnohým z nich by hlavní vysílací čas slušel podstatně více. Mezi výjimky patří třeba filmy od Pasoliniho (které by dle mého názoru neměli být vysílány vůbec) nebo rané Kim Ki-Dukovy počiny (na Ostrov nezapomenu). Vždyť mnohé „klubové filmy“ by v příznivějším čase mohly oslovit více diváků a přispět tak ke „kultivaci“ televizního národa. Plané naděje, vím, a planými zůstanou, dokud se podobné filmy nestanou objekty zájmu vyššího počtu diváků, čímž se vzhledem k výše popsanému nestanou nikdy.

28.12.06

16:30
Lehké omámení aromatem z františka či přiopilost vánočním punčem je ideálním stavem pro sledování Domina, z kterého vás bude za střízliva téměř jistě bolet hlava. Vizuální styl Tonyho Scotta je nepopsatelný, je to jako dívat se na svět očima „fretky na speedu“ (slovy jedné z postav). Domino je živý film, je jako organická hmota, která neustále mění tvar. Žánrově se pohybuje kdesi mezi říznou akcí, hodně černou komedií a velmi nevěrohodnou biografií, stále je však filmem proklatě cool a sexy. To druhé hlavně zásluhou Keiry Knightley, jež sice není tak boží, jak o ní mnozí básní, nepodlehnout jejímu drsňáckému půvabu jde přesto těžko. (A to by ani nemusela předvést vzrušující striptýz a sex pod vlivem mezkalinu 🙂 ). Celkem solidně cool jsou Mickey Rourke a Edgar Ramiréz. Domino je divokou jízdou, v televizi sice není tak nářezová jako v kině, scénárista by zasloužil kopanec do rozkroku (co na tom, že je autorem Donnieho Darka), i délce by kratší sestřih slušel více, ale můj šestý smysl mi říká, že tento film sehraje v historii kinematografie velmi zásadní úlohu a stane se minimálně stejným kultem jako Poslední skaut. Stejně jako Posledního skauta nebudou Domino nikdy uznávat všichni. 85%

21:55
Auta – zatím poslední a podle mého názoru také nejlepší film animátorského studia Pixar. Tentokrát bych před popisem kvalit samotného filmu (90%) dal přednost kritice u nás vydaného DVD. Obraz je perfektně čistý, zvuk s THX certifikátem rovněž (s pořádnou soustavou domácího kina probudí ze zimního spánku tůrování sporťáků i sousedy přes ulici). Co mě však zklamalo je minimum bonusových materiálů. Na DVD naleznete dva krátké animované filmy (z nichž jeden byl k vidění v kinech), epilog (což jsou scény ze závěrečných titulků roztažené na celou obrazovku) a kratičký dokument o inspiracích Johna Lassetera. Nevím, jaká verze je k dostání v zahraničí, tuto však – zvlášť v porovnání s reprezentativními dvoudisky Nemá a Úžasňákových – za dostačující označit nelze.
P.S.: Kvalitní český dabing je shodný s tím z kinoverze, stejně tak titulky.

Reklamy
Komentáře
  1. srakyi napsal:

    Tak v nazoru na Muj zivot beze mne a Domino se s tebou 100% shodnu – uz jsem se zacinal bat ze sem bezcita, protoze mne uz dlouho zadny film poradne nedojal, ale MZBM to dusledne napravil. Tak smutno mi jeste behem filmu mozna ani nebylo .. a naopak Domino je fakt jizda, clovek z toho ma az mzitky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s