Hustší než iridium

Posted: 22. 1. 2007 in film týdne, klasika

Film týdne (13)

Hluboký spánek ****
(The Big Slep, 1946)

Philip Marlowe – jeden z nejznámějších soukromých detektivů, kterého si do svých filmů „vypůjčilo“ mnoho režisérů. Včetně jednoho z těch nejvšestrannějších – Howarda Hawkse. Ten si po brutální gangsterce (Zjizvená tvář), dramatu o chlapském přátelství (Jen andělé mají křídla) a bláznivých komediích (Jeho dívka Pátek, Leopardí žena) chtěl nejspíš vyzkoušet také v té době tolik oblíbený žánr tzv. „černého filmu“, filmu noir. Hluboký spánek podle námětu Raymonda Chandlera se jevil jako ta správná volba. S odstupem let na něm mnohem spíš než zmatený scénář budete obdivovat právě Hawksovo režisérské mistrovství a charismatické herecké výkony ústřední dvojice.

Marlowe (Humphrey Bogart) je na začátku filmu kontaktován jistým zámožným generálem, který nehodlá dále snášet vydírání své rodiny. Objektem vyděrače jsou prohřešky mladší ze dvou sester, Cindy, ačkoli důležitější roli sehraje v následné vysoké hře starší Vivian (Lauren Bacall). Drsný detektiv postupně měkne stále hlubším a hlubším zabředáváním do čehosi nekalého i prohlubujícím se vztahem k Vivian. Vyděrači, choulostivé fotky, hazardní hráči, otrávené drinky, důmyslné rodinné komploty – fůra věcí, k jejichž rozřešení je sto deset minut málo.

Ani Chandler samotný údajně neměl sebemenší představu proč je jeho kniha tak přehuštěna všelijakými zvraty a kdože je vlastně vrahem koho. Hawks to také příliš neřeší. Buď si to přeberete po svém, nebo budete naštvaně nadávat. To by ovšem byla škoda, atmosféra nemá chybu. Právě atmosféra, jakou má Hluboký spánek, se ze současných filmů téměř zcela vytratila. Není to atmosféra strachu, napětí, ponurosti, prostě to JE atmosféra. Ani po více než šedesáti letech přitom nevyprchala ze žádné scény. U Hlubokého spánku si teprve uvědomíte, jak řídké jsou různé pokusy o film noir, když chcete zakusit pravou hustotu, zkuste Hluboký spánek.

Atmosféře s velkým A velice napomáhají herci. Bogart, vždy s cynickou hláškou a pohledem toho nejzkušenějšího svůdce. Bacallová, vždy svůdná každým kouskem svého dokonale tvarovaného těla, vždy ledově chladná. Jakými filmy by bez nich bylo Mít a nemít, Hluboký spánek, Key Largo? Vzpomněli bychom si na ně vůbec? Chemie mezi těmito herci opravdu funguje a přitom to nejsou žádné složité vzorce, prostě vzájemné jiskření přerůstající pomalu v cosi jako lásku. O Hlubokém spánku se často mluví jako o erotickém thrilleru a podobné označení rozhodně není zavádějící. Dusno, jaké kolem své osoby dokáže vytvořit několika nepatrnými náznaky Bacallová bere dech, nemluvě o jejích dialozích s Bogartem plných dvojsmyslných narážek. Jde o erotiku skrytou, nicméně o to víc vzrušující.

Hluboký spánek je jedním z nejklasičtějších zástupců žánru filmu noir. Výborně v sobě mísí umění a zábavu. Kamera Sidneyho Hickoxe je černobílá, přesto velice živá. Howard Hawks režíruje klidně, odměřeně, srozumitelně (i když nesrozumitelný scénář). Ústřední herecká dvojice možná nepodává výkony hodné Oscara, ale nechybí ji charisma a to je důležitější než názor nějaké akademie. A potom… ta ATMOSFÉRA!

Herecké výkony: 85%
Scénář: 70%
Režie: 90%
Atmosféra: 95%
Celkové hodnocení: 85%

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s