Co je lepší nevidět

Posted: 3. 2. 2007 in různé

Všiml jsem si, že mezi filmy recenzovanými na tomto blogu chybí ty vyloženě špatné, jejichž sledování je podobně příjemné jako vytrhávání zdravých zubů masivními kleštěmi (bez anestetika, aby bylo jasno). Proto jsem se rozhodl věnovat následující článek právě takovýmto filmům – těm zoufale nevydařený. Existují rovněž filmy „tak blbé, až jsou dobré“, o nich však bude řeč jindy. BTW, opravdu jsem se snažil vyvarovat sprostých slov, ale někdy byla touha napsat na plnou hubu co si o tom kterém „exkrementálním“ počinu myslím silnější, takže tentokrát buďte prosím trošku shovívavější.

Hned na začátek musím zmínit nejčerstvější fyzicky bolestivý filmový zážitek: Vaterland – Lovecký deník (2004). Zkuste si představit, že vám koktavý schizofrenik s krátkodobou pamětí vypráví vtip, který vlastně nemá být vtipem, nýbrž epickým příběhem, což ovšem zjistíte až na konci vyprávění. Vaterland se vás snaží přesvědčit o své sofistikovanosti neustálým přidáváním nových a nových symbolů, které však uvrhují symboly předchozí do stále hlubšího a hlubšího zapomnění, abyste nakonec věděli, o čem byl konec a přitom neměli zdání, o čem byl zbytek filmu. Pravda, ze začátku jsem se celkem bavil, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že déle než prvních pět minut. Amatérská režie, zmatení herci (nejspíš netušili co vlastně hrají) a hlavně scénář, který vás v lepším případě nas…nase…naser…naštve. Mimochodem, Vaterland je český film, což však nehraje žádnou roli. Snad pouze kdyby český nebyl, tak bych o něm nevěděl a neztratil bych půldruhé hodiny svého již tak prachbídného života jeho sledováním.

Když už jsem začal českým filmem, nemohu si neodpustit pár hanlivých slov k jinému zástupci naší hnijící kinematografie. Kameňák (2003) – již samotné vyřčení tohoto slova coby názvu filmu dokáže mnohé uvrhnout do těžké deprese, u někoho možná vyvolá sebevražedné myšlenky, případně jej přiměje bezprecedentně emigrovat z republiky, kde tento skvost vzniknul. Nejzábavnější je na Kameňáku označení „komedie“, nad tím se po zhlédnutí (které bych doporučil jenom nejtvrdším masochistům) jistě zalácháte na celé kolo. Existuje mnoho méně vtipných filmů, ale žádný z nich neobsahuje tolik nevydařených pokusů o vtip. Třeba i kameňák „Jaký je rozdíl mezi policajtem a vlakem? Vlak má i druhou třídu“ mi přijde zábavnější než celý Kameňák. Nejde o to, jestli vám podobné vtipy připadají zábavné, jde o to, umět je zábavně natočit. Což asi bylo trošku nad Troškovy síly.

Celkem hrůzný zážitek jsem si odnesl ze sledování Neprůstřelného mnicha (2003), o kterém jsem se až dodatečně dověděl, že je vážně míněným akčním filmem, nikoliv parodií na něj. Pojem „akce bez mozku“ zde dosáhl obludných proporcí. Počínaje první minutou lze veškeré dění označit v lepším případě za nesmyslné. U akčních scén mě mnohdy napadlo „když už konečně začne ta akce?“ a vrcholem všeho je padouch v podání Karla Rodena – asi dvousetletý vyschlý děda využívající k pohybu výhradně kolečkového křesla. Jestli tohle někdo myslel vážně… potěš pánbůh. Skutečnost, že Roden vystupuje jak ve Vaterlandu, tak v Neprůstřelném mnichovi pak napovídá, že jeho postava ve Sklapni a zastřel mně (chlápek, který je jako smrt, tedy bere všechno) nebyla úplně vymyšlená.

O zpěvu Madonny si můžete myslet cokoliv, o jejím herectví lze však těžko říct jedinou pěknou větu neobsahující vulgarismus. O jejím herectví v Trosečnících (2002) pak nelze psát a nepociťovat přitom nutkání nechat ji zhynout strašlivou smrtí. Ani by mi tolik nevadilo, že pohřbila slibně rozjetou kariéru Guye Ritchieho (on si to stejně posss…ichroval Revolverem), ale proč sakra, proč měla potřebu cpát se i do filmu? Hraje zde nesympatickou bohatou krávu, která ztroskotá na opuštěném ostrově s nenáviděným námořníkem. Po většinu filmu se hádají, aby se spolu nakonec vyspali, ale pozor (!), Trosečníci nekončí happy endem – že by pokus o umění? Není to film vtipný, napínavý a už vůbec ne dobře obsazený – obě postavy (a to je nejhorší) vám nejsou lhostejné, vy je nenávidíte! Možná šlo o nějakou pomstu ze strany méně slavného Ritchieho, který Madge nabídl velkou roli, aniž by ji prozradil, že se s tím výrazně rozrostou řady jejích odpůrců. Pokud máte Madonnu rádi, zapomeňte že Trosečníci existují a pokud jí rádi nemáte, může vám to být vlastně jedno.

Poslední film, který bych v tomto „elitním“ výběru chtěl zmínit je sice kvalitativně přinejmenším o třídu výš než předchozí, ale jeho sledování patřilo k těm zdaleka nejnepříjemnějším. Na projekci Krajiny přílivu (2005) jsem se velice těšil – šlo o českou předpremiéru v Karlových varech, kterou představil Terry Gilliam osobně. Vyprodaný Velký sál hotelu Thermal, mnoho natěšených diváků. Někteří odešli po třiceti minutách, někteří po hodině a někteří (teď se držte!) vydrželi až do konce – těch byla samozřejmě většina a s odstupem času celkem lituji, že jsem k nim také patřil. Psychedelický trip bývalého člena Monty Pythonů je minutu od minuty méně snesitelný – hemží se to v něm nechutnostmi (rozkládající se mrtvoly, vycpávání lidského těla ad.) a co se týká mne, neobjevil jsem ve všem to chaotickém dění nějaký hlubší smysl. Zpočátku to ještě byla legrace, s přibývajícími minutami však stále nudnější a vrcholící naprosto nevzrušivě – jakoby si po sáhodlouhém dialogu jeden z diskutujících upšoukl. Ještě horší než dění na plátně však byl nepředstavitelný zápach linoucí se sálem – v lepším případě z přezrálého sýra, v horším z něčích končetin. Klimatizace, jak bývá ve Varech zvykem, veškerá žádná a výsledkem zážitek doslova a do písmene k poblití.

Pojďme si zkusit „sesumarizovat“ obecné znaky některých „bolestně“ špatných filmů (ačkoliv se jedná o kategorii silně podmíněnou subjektivními názory a každý divák bude za nesnesitelné považovat něco jiného):

  • Nuda, nuda, nuda, nuda…
  • Přímo hmatatelně cítíte, jak úporně se vám tvůrci snaží něco sdělit a jak zoufale jim to nejde
  • Komedie = sled rádoby komických scének bez hlavy a paty
  • Vtipy pod úrovni mající jediný cíl – přilákat co největší masy diváků
  • Žádná z hlavních postav vám není sympatická
  • Scénář obsahuje nezdravé množství logických kiksů
  • Amatérská režie nebo v podstatě nijaká režie
  • Film je samoúčelným experimentem, který(m) si (se) tvůrce udělal vyloženě pro sebe
  • Klišé, patos, sentimentalismus – v neúnosné míře
  • „Tohle už jsem někdo viděl a lépe“ dojem
  • Důležitou roli mohou sehrát také podmínky, v jakých daný film sledujete (tvrdé křeslo, zápach, hlučné okolí atd.)
Reklamy
Komentáře
  1. Recall tadalafil….

    Recall tadalafil….

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s