Faunův labyrint

Posted: 5. 3. 2007 in film týdne

Film týdne (17)

Bylo nebylo

„Bylo nebylo, v Podzemním Království, kde neznali lež a bolest, žila jedna princezna, která toužila po lidském světě. Po modré obloze, po jemném vánku a slunečním světle. Jednoho dne oklamala její stráže a utekla. Ale venku ji světlo oslepilo, a vymazalo jí všechny vzpomínky, které měla. Zapoměla, kdo je a odkud je. Tělem jí prošel chlad, nevolnost a bolest. A potom zahynula.“

Fašistické Španělsko, rok 1944, krátce po vítězství generála Franca. Carmen Vidalová přijíždí za svým manželem na horskou usedlost uprostřed lesů. Jejím manželem je vojenský kapitán snažící se “vyčistit“ svou zemi od několika stále se vzpouzejících, nepřizpůsobivých partyzánů. Čeká jej ještě dlouhý boj, při němž se na případné ztráty nebudou brát ohledy. S Carmen přijíždí také dcera Ofélie, jejímž otčínem je kapitán a kolem které se bude točit většina filmu. Krátce po příjezdu je Ofélie “kontaktována“ podivným stvořením stromovitého vzezření – Faunem. Pohádka může začít!

El Laberinto del Fauno (dále Faunův labyrint) se sice odehrává v kruté době a pozadím jsou mu právě události ve válečné Evropě, vypráví však o úniku z reality, o snění a nadějích i v těch nejkrušnějších časech. A vypráví ještě o mnoha dalších věcech, které by prozrazením ztratily na momentu překvapení a o překvapení tady jde především. Nedoporučuji si před zhlédnutím vytvářet – třeba jen přibližnou – představu toho, o čem film bude, jakým způsobem bude pojat, odkud a kam bude směřovat. Mnohem lepší je nechat se postupně zasvěcovat mistrem del Torem. Ale nechci, abyste to vnímali jako nějaký návod, jak k filmu přistupovat, jde pouze o subjektivní dojem.

Faunův labyrint mě okouzlil tolika aspekty, že se nedokážu rozhodnout, chválením kterého začít. Nejrozumnější bude, vzít to chronologicky. Jako první jsem si všiml neobyčejné kamery. Při scéně příjezdu dokonale navozuje dojem, že dění sledujeme očima oné přerostlé vážky. Fascinující jsou plynulé přechody z jedné scény do jiné, film jakoby nepřerušovaně “tekl“. Při sledování Potomků lidí mi přišlo absolutně vyloučené, aby Oscara za nejlepší kameru dostal někdo jiný než Emmanuel Lubezki, kamera Guillerma Navarra sice není natolik inovativní, působí však mnohem jistějším dojmem a objekty na které se soustředí díky ní nabývají na intenzitě. Jako příklad bych uvedl scénu s leštěním boty, s větší sílou se přibližuje kamera a vy přímo fyzicky pociťujete, kolik úsilí je na její vyleštění vynakládáno.

Krátce po začátku filmu mě zaujali vhodně vybraní herečtí představitelé, vesměs známých jmen. Maribel Verdú, která ztvárnila služebnou Mercedes jste mohli vidět v erotikou šokující road movie Mexická jízda. Svým chladnokrevným přístupem k násilí vás pak může šokovat Sergi López (Špína Londýna) coby sadistický psychopat Vidal. I díky tomu, že násilí jim konané je zobrazováno bez příkras (když se poprvé naplno projevil, skoro se mi zvedal žaludek), sálá z něj po celou dobu cosi přímo ďábelsky znepokojujícího a v podstatě od prvních minut jsem si přál, aby ten bastard už konečně pošel. A koho jiného si nechat na závěr než navzdory svému věku impozantní Ivanu Baquerovou – Ofélii. Mladá dívka, která zachrání kouzelné království, nebo prostě jen mladá dívka s příliš bujnou fantazií? Holka to umně hraje na obě strany a k tomu, aby vyzrála v pohlednou herečku charakterních rolí ji už chybí jenom kousíček.

Výprava, kostýmy i triky jsou na takové úrovni, že je berete jako přirozenou součást (polo)smyšleného světa. Neruší a pouze umocňují zážitek z uměleckého díla. Myslíte si, že to je příliš odvážné označení pro prazvláštní mix fantasy a válečného dramatu? Myslet si to můžete, pro mě Faunův labyrint stejně zůstane nejunikátnějším filmovým zážitkem posledních cca tří let (konkrétně od vzniku 3-ironu). Způsob, jakým přistupuje k běžným pohádkovým motivům i k otázkám tížící lidstvo po staletí mi přišel dostatečně ojedinělý na udělení plného procentuálního hodnocení. Pokud jste z předchozích řádků nenabyli dojmu, že jde o naprosto jedinečný počin, pak vězte, že výjimečnost podobných filmů je pouhými slovy ledva popsatelná. Jinak řečeno: Tohle se musí vidět!!!

Faunův labyrint *****
(El Laberinto del Fauno)

Herecké výkony: 90%
Režie: 100%
Scénář: 95%
Celkové hodnocení: 100%

Reklamy
Komentáře
  1. OLA napsal:

    Chcela som byt 11tisici navstevnik a zas ma dalsi predbehli, pociham si na 13 tisiceho!!

  2. František napsal:

    Jak jsem napsal na web Febiofestu: „nesdělitelný zážitek, jendoznačeně 100%“… V mém případě snad nejsilnější filmový zážitek života /i když 3-iron by se tam tím směrem taky zařadil/. Kéž by se dostalo alespoň do klubových kin! A nutno souhlasit: předem se o nic nesnažit ani neshánět trailery apod., vychutnáte si ten moment překvapení a postupných souvislostí filmového jazyka i práce se střihem, kamerou a režií. 🙂

  3. Mravena napsal:

    nejlepší film, jaký jsem viděla…skanduji: faun do kin!!!!!!!!!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s