Superman se vrací

Posted: 14. 3. 2007 in recenze

„Nemám rád kryptonit“

Ten pocit. Ten pocit, který začal s prvními tóny Williamsova hudebního motivu (úvodní titulky pro jednou nebyly ošizeny!) a odezněl až několik minut po skončení…

Superman se vrátil se vší parádou, jenže na Zemi se během jeho pětileté absence mnoho věcí změnilo. Lidé se stali cyničtějšími, nevěří na spasitele. Supermanova někdejší přítelkyně, novinářka Louis Laneová má získat Pulitzerovu cenu za článek „Proč svět nepotřebuje Supermana“, kromě toho je šťastně ženatá (žádný násilnický alkoholik) a má dítě. Tohle opravdu nevypadá jako začátek patetického amerického blockbusteru, ale nenechte se zmást. Bryan Singer nechtěl natočit temnou, realistickou komiksovou adaptaci , chtěl natočit poctu původnímu Supermanovi, což dle mého mínění zvládl na stodeset procent. Když si plníte dětské sny, je těžké nenechat se příliš unést a nenatočit splácaninu obsahující vše, co jste měli na původním filmu rádi, plus to, co máte rádi vy. Což mistrovsky zvládl Peter Jackson (ale nechci se zde nikomu pošklebovat 🙂 ).

Superman se vrací je natočen zhruba tak, jak by byl stejný scénář za stejné peníze natočen před třiceti lety a navíc přidává pár příjemných inovací. Plán ďábelským tempem hláškujícího padoucha je tím správným způsobem megalomanský, načasování příletů muže z oceli v těch nejkrizovějších momentech nemá chybu, stejně tak přehnanost jeho schopností. Nečekejte svižnou akční jízdu, bude se hodně mluvit (ne zrovna ducha povznášejícím způsobem), budou se řešit vztahy mezi hlavními hrdiny i úloha superhrdiny v 21. století. Přesto je těžké označit jedinou minutu filmu za málo velkolepou. Peníze do něj vložené jsou vidět, ne sice tak nápadně jako v jiných velkoprodukcích, ale jsou. Psychologická rovina navíc není rušivá a nový Superman netrpí podobou schizofrenií jako začínající Batman (z půlky psychologický film, z půlky za vlasy přitažená akce). Opravdu temná scéna je v celém filmu pouze jedna, ale zato vskutku hypersuperboží (označme ji třeba „konečné řešení supermanské otázky“). Režii je těžké něco vytknout, Singer dokáže standardní scény, potencionálně označitelné za trapné klišé, natáčet nadstandardním způsobem a mj. díky němu jsem se po celou, odvážně okázalou stopáž nenudil. Herecké výkony kladných postav nepřekonávají originály, Bosworthová není na Supermanovu holku dostatečně pohledná a Routhova kudrlinka příliš nápadně sálá čímsi hřejivě lidským (ačkoliv chápu, že zrovna tuhle stránku Supermanovi osobnosti nemohl Singer nezdůraznit 🙂 ). Spacey si roli Lexe Luthora vychutnává skoro stejně požitkářsky jako Gene Hackman, novým hereckým objevem by mohla být Parker Posey coby Luthorova sličná společnice Kitty (ač ji táhne na čtyřicet).

Ano, Superman se vrátil, je to stále stejně roztomile naivní trotl jako před dávnými časy, ale tak ho máme rádi, tak to má být. Někteří hrdinové se hodí do každé doby, i když na nás v každé době budou působit poněkud odlišným způsobem. Pokud s tím (dusíc se cynickým smíchem) nesouhlasíte, zcela to chápu. Nejsem idealista, jenom mě baví se jím jednou za čas stát.

A ten pocit… bylo to nadšení.

Superman se vrací ****
(Superman Returns, 2006)

Herecké výkony: 70%
Scénář: 80%
Režie: 90%
Nostalgie: 100%
Celkové hodnocení: 85%

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s