Zlomené květiny

Posted: 21. 3. 2007 in recenze

Don Juan 21. století

Muž v teplákovce sedí na pohovce… a sedí… a sedí… a sedí….. Vítejte v zatím posledním filmu Jima Jarmusche.Onoho muže právě opouští v pořadí již pátá milenka, oním mužem je Don Johnston s posmutnělou tváří Billa Murraye. Don „Juan“ Johnston není moc veselým společníkem, vlastně je to looser jak vyšitý. Až se člověk diví, že dokázal okouzlit takový zástup pěkných žen, ale nepředbíhejme.

Cosi jako zápletka (i když to je hodně silné slovo) se objeví společně s dopisem v růžové obálce na růžovém papíře, jehož obsah nedokáže osobu natolik flegmatické povahy jako Don příliš rozhodit. Podle tohoto anonymního textu má devatenáctiletého syna, který se jej pravděpodobně vydal hledat. Don neví s kým jej má, je mu to jedno a nebýt agilního souseda Winstona, je mu to jedno dodnes. Winston je totiž detektivem amatérem (resp. chtěl by jim být) a podobnou příležitost, kterak si ověřit své schopnosti, si nehodlá nechat ujít. Po chvíli přemlouvání se mu podaří přimět Dona ke spolupráci a vysílá jej sesbírat v rámci návštěv svých ex-přítelkyň co nejvíce použitelných důkazů. Jedna z nich to být musí, jenže v tomto filmu skutečně není důležité která. Jestli Laura (Sharon Stone) se svou dcerou – lolitou Lolitou, jestli Dora (Frances Conroy) se svým manželem a nadměrnými porcemi mrkve, jestli Carmen (Jessica Lange) se svými výřečnými zvířaty, či snad drsnými motorkáři obklopená Penny (Tilda Swinton).

Don se vydává na cestu, s každou ženou vede tu delší, tu kratší dialog, pak se vrátí do svého městečka a po jednom mnohoznačném setkání film končí. Bude to znít neuvěřitelně, ale není to nuda. Od podobného námětu by člověk čekal, že hlavní hrdina projde určitým vývojem, že pozná a lépe pochopí svou minulost, poučí se ze svých chyb a stane se lepším člověkem. Což o Zlomených květinách nemůže platit již z toho důvodu, že končí příliš brzy na to, abychom zjistili, jestli je to pořád ten stejný Don Johnston. Tady jde hlavně o nostalgickou atmosféru, o pocity člověka, který tak trochu proti své vůli rekapituluje dosavadní život a zjišťuje, že nic nezjišťuje, lépe řečeno, nechává na divákovi, aby zjistil, co vlastně zjistil. Ke Květinám lze přistupovat jako k osobní terapii, abyste ji mohli podstoupit, nemusíte být nutně náruživým svůdcem.

Jarmusch buduje atmosféru výsostně pomalými scénami, ve kterých se toho vždycky děje tak akorát a které jsou vyšperkovány nepopsatelnými vtípky, jakoby úmyslně nevypointovanými. Obrovskou zásluhu na správném fungování scén typu „muž čeká v letištní hale a mlčí“ má Bill Murray, který zde své bezeslovné, trpce úsměvné klaunovství ze Ztraceno v překladu vypiplal k naprosté dokonalosti. Již dlouho jsem si něčí herecký výkon tolik nevychutnával. Murray je v každé scéně perfektní a právě díky němu řadím Dona Johnstona k nejvtipnějším i nejtragičtějším postavám filmového plátna zároveň.

Z výše uvedeného byste mohli nabýt dojmu, že Zlomené květiny jsou čurinou k popukání, jenže není tomu tak. Je to primárně smutný film, kterému aby vás také rozesmál, musíte zcela podlehnout, nechat se jim pohltit. Jedině pak pochopíte, proč jsem při závěrečné scéně, kdy se Don ocitá na pomyslné křižovatce svého života, propadl bezmála extatickému nadšení.

Zlomené květiny ****
(Broken Flowers, 2005)

Herecké výkony: 95%
Scénář: 80%
Režie: 80%
Celkové hodnocení: 85%

Komentáře
  1. OLA píše:

    Nepodarilo sa mi byt ani 12tisici navstevnik zase ma 30 filmochtivych jedincov predbehlo, pockam na tu stastnu 13tisicovku..

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.