Životy těch druhých

Posted: 26. 3. 2007 in film týdne

Film týdne (20)

Slyším, ale poslouchat nebudu

Žít si svůj život, pokojně a nerušeně. Chodit do práce a být věrný státu. Dělat to, co považuji za správné. Jenže jak dlouho? V reálném životě asi věčně, obzvlášť pokud jste oddaným a spolehlivým pracovníkem německé STASI, ve filmu jenom dočasně, protože diváci potřebují kladné hrdiny. Píše se rok 1984, odborník přes zvukovou techniku Gerd Wielser seznamuje skupinku studentů s praktikami využívanými při výslechu domnělých kapitalistů a už si brousí zuby na další nevinnou oběť, kterou bude odposlouchávat tak dlouho, dokud na ní něco nevyhmátne. Tou obětí by měl být dramatik Georg Dreyman, jeho hry jsou až příliš nevinné, jeho manželka až příliš krásná, obojí vzbuzuje pozornost současného ministra kultury Hempfa.

Když jste svině a máte moc, nevěstí to nic dobrého pro všechny kromě vás. Každý je potencionálně podezřelý, kdo má být zničen, zničen bude, bez ohledu na fakta, fakta nikoho nezajímají. Rok 1984 ve východním Berlíně nebyl rokem o nic veselejším než rok předchozí či rok následující, nebyl rokem o moc odlišnějším než stejný rok v jiné komunistické zemi, v jiné zemi jen s přivřením obou očí označitelné za socialistickou (jak v jedné scéně vtipně podotkne hlavní hrdina „někdo s tím socialismem musí začít“). Byl to však rok, kdy jeden „dobrý“ člověk pomohl jiným „dobrým“ lidem. Uvozovky jsou zde skutečně na místě, tento film není morálně černobílý, ačkoliv Wieslerův přerod působí skoro pohádkově. Dramatik, kterého se Wiesler rozhodne od určitého okamžiku krýt a falšovat kvůli němu hlášení je – lidově řečeno – libovým frajerem, co si o to říká. Jeho manželka chce hlavně zas a znovu vystoupit před svým obecenstvem, ať to stojí, co to stojí. Je zajímavé pozorovat, co udělá doba s ní a co s Wieslerem, oba projdou jistou změnou, oba se stanou jiným člověkem, ale ani jednomu to v konečném důsledku neprospěje.

Film se nesoustředí pouze na drama tří osob, na dobu nahlíží v širším sociálně-politickém měřítku, aby v závěru, situovaném do již demokraticky smýšlející doby, naznačil nevýraznost změn, ke kterým došlo. Svět je plný paradoxů, které pravděpodobně nikdy zcela nevymizí. Zlo, ať už v jakkoli koncentrované podobě a jakkoli rafinovaně maskované, zde bude pořád a pořád bude v rukou i myslích těch nesprávných, jakožto příliš zodpovědnou funkcí pověřených. Je to předně film o lidech, teprve potom o době, ve které žijí.

Životy těch druhých trvají skoro dvě a půl hodiny, mluví se v nich hodně a navíc německy. Jakkoli to bude vzhledem k předchozí větě znít divně, není to film nudný, zdlouhavý či jinak nepřežitelný. Pro Floriana Henckela von Donnersmacka se jedná o debut na poli celovečerního filmu, dobu, o které film vypráví zažil spíše okrajově, v podstatě vůbec (narodil se roku 1973 v Západním Německu a část dětství strávil v New Yorku), film přesto působí velice autenticky. Dobové prvky nepůsobí rušivě, jsou jaksi mimochodem kdesi na pozadí, což příběhu přispívá na univerzálnosti, takže skutečně můžeme mluvit o politické satiře s přesahem do současnosti. Donnersmack režíruje svižně, zámořské vzory kopíruje často, ale nenápadně a s citem. Film má úžasný spád, dokáže vás vcelku záhy pohltit. Scény napínavé, až zarýváte nehty do sedačky, jsou rozumně míchány se scénami poklidnějšími, občas proloženými nějakým tím vtípkem. Herci byli typově přesně vybráni, brzy je jasné, komu držet palce, komu možná držet palce a koho v duchu proklínat.

Mám tu drzost napsat, že je to film až neevropsky dobrý, na evropské filmy žánrově nebývale vyhraněný a podobně jako film americký trpící neduhem v podobě mnoha konců (i když tentokrát mají přinejmenším dva z nich logické opodstatnění). Vytýkat Životům, že se chtějí líbit, že chtějí být pro všechny a že toho sdělují mnohem méně, než na co jsou evropští intelektuálové zvyklí, má podobný smysl jako vyčítat krávě, že její maso nechutná jako květák, ehm, nebo něco v tom smyslu…

Vzpomněl jsem si na: Rozhovor, Poslední dny Sophie Schollové, Good Bye, Lenin (V této nově zavedené a doufám že pravidelné „rubrice“ bych chtěl uvádět jeden, dva, či několik filmů, které mi daný snímek asocioval, rozhodně nepůjdou o nic ve smyslu „pokud se vám líbilo, zkuste…“, je to čistě subjektivní dojem, který by vám měl přiblížit pojetí, myšlenku, náladu toho kterého filmu a možná ani to ne, jednoduše mě baví pátrat v paměti, kde už jsem něco podobného viděl, tak jest 🙂 )

Životy těch druhých *****
(Das Lebens der Anderen, 2006)

Herecké výkony: 85%
Scénář: 90%
Režie: 90%
Celkové hodnocení: 90%

Reklamy
Komentáře
  1. OLA napsal:

    Je to fakt film velmi vystizny, vystihuje dobre dobu, pomery a hĺavne ludi, ktori v ních zili a zapasili s otazkami svedomia a moralky. Da sa na to divat zostava nieco z toho aj v pamati.

  2. […] Film se nesoustředí pouze na drama tří osob, na dobu nahlíží v širším sociálně-politickém měřítku, aby v závěru, situovaném do již demokraticky smýšlející doby, naznačil nevýraznost změn, ke kterým došlo. Svět je plný paradoxů, které pravděpodobně nikdy zcela nevymizí. Zlo, ať už v jakkoli koncentrované podobě a jakkoli rafinovaně maskované, zde bude pořád a pořád bude v rukou i myslích těch nesprávných, jakožto příliš zodpovědnou funkcí pověřených. Je to předně film o lidech, teprve potom o době, ve které žijí. (více) […]

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s