Pouta války

Posted: 2. 4. 2007 in film týdne

Film týdne (21)

Vojna a… vojna!

Jin-Seok a Jin-Tae jsou dva bratři, které by možný čekala budoucnost plná nádherných okamžiků, prosluněné dny strávené v semknutém rodinném kruhu vyprávěním veselých příhod, dny smíchu a radosti, kdyby ovšem… . Kdyby ovšem nežili v Jižní Koreji 50. let, čili let, kdy jejich imperialistickou zemi napadla Korea Severní, komunistická. Mladší z bratrů, Jin-Seok musí – i proti své vůli – narukovat do armády, aby hájil čest své země. Starší jej nehodlá opustit a tak se oba záhy stávají zprvu vystrašenými a nejistými, později čím dál chladnokrevnějšími vojáky. Již během prvních dní jsou nelítostně konfrontováni s hrůznými válečnými výjevy, jejich spolubojovníci jsou koseni po desítkách, je nemožné vyhnout se jejich ostatkům rozlétnuvším se po přesném zásahu nepřátelské artilerie do všech stran. Ale bratři bojují dál, bojují odvážně, bojují bok po boku a jejich přátelství brzy dosáhne bodu, kdy se stane nerozdělitelným. Válka ani politické smýšlení na tom nic nezmění.

Pouta války jsou skutečně epickým příběhem a jako taková samozřejmě začínají v současnosti, kdy jsou nalezeny ostatky jednoho z bratrů, druhý z bratrů se o tom dozví a zde začíná samotné vyprávění. Jinak již válečná story naštěstí není narušována prostřihy do dnešních dnů, všechno se to pěkně uzavře až v závěru. Dalo by se říct, že je to taková převrácená verze Zachraňte vojína Ryana. Převrácená z toho důvodu, že bratři se celý film nehledají, nýbrž vzájemně oddalují. Stejně je to dojemný příběh o přátelství, který chvíli ukazuje, jaké by to bylo krásné, kdyby spolu Severní a Jižní Korea vycházely podobně, vzápětí však podobný stav věcí vyvrací a označuje za nemožný.

Důležitou, no, vlastně nejdůležitější součástí tohoto filmu jsou válečné scény. Zkuste si představit úvodní minuty zmíněného Ryana roztáhnuté na devadesát minut. Zhruba takovou část filmu totiž tvoří boj. Stejně jako v Ryanovi kamera probíhá mezi masakrovanými vojáky, objektiv sem tam zasáhne sprška čerstvé krve, zem se otřásá pod neustálými výbuchy, podíl kyslíku ve vzduchu je přebyt podílem olova a všechno to působí neuvěřitelně autenticky až do okamžiku než se naplno rozezvučí patetická hudba a hlavní hrdina neohroženě vyběhne vstříc nepřátelskému kulometu, vyhýbající se kulkám jako vietnamský trhovec placení daní. Asi čekáte, že napíšu, jak je film nesmyslný, přecpaný patosem a iritujícím heroismem, což skutečně je, ale ono to k němu tak nějak patří.

Je to maso! Je to hlavně prvotřídní maso s vůbec nejlépe zrežírovanými akčními/válečnými scénami co jsem kdy viděl. Mozek u něj budete potřebovat asi tolik jako u podobně koncipovaných PC her, kde je rovněž možné, aby jediný voják notně pročistil nepřátelské řady a zcela zvrátil průběh bitvy ve prospěch svých jednotek. Dojem, že jste „přímo tam“ je neskutečně intenzivní a občas jsem se přistihl, jak instinktivně ucukávám před letícími kulkami. Technické zpracování patří k naprosté špičce v daném žánru a směle strká do kapsy takový Pearl Harbor, který v porovnání s Pouty vypadá jako sterilní ukolébavka.

Příběh je opravdu tvořen tím nejtrapnějším klišé, jehož rozmáchlé pojetí připomíná všechny možné hollywoodské ždímáky slz a peněz, Titanic a Pána prstenů nevyjímaje, jenže o něm, tedy o příběhu, tenhle film není. Je troufalé redukovat natolik okázalý projekt na pouhá válečná jatka, nehledě na dokonalost způsobu, jakým jsou zrežírována? Já si troufnu, troufnu si, protože žádný hlubší podtext se mi nalézt nepodařilo a tentokrát je mi opravdu jedno, jestli to bylo mou zabedněností nebo záměrem tvůrců, akční nálož to byla vrchovatá a zcela dostačující. Dál to neřeším, nerad bych sám sebe zbavil přesvědčení, že tady není co řešit. Již nyní se těším, jak se na Pouta války budu dívat podruhé, tentokrát však všechny dialogové scény prozíravě přetočím. Myslete si o tom co chcete, pro mě to stejně bude ten nejlepší „fyzický“ válečný film a taky jeden z nejzdařilejších „akčňáků“ posledních let. Rád bych se pár větami zmínil také o hereckých výkonech, jenže vzhledem k tomu, že jsem měl po většinu filmu problém rozeznat, který bratr je který, nebudu se raději pouštět do detailnějšího rozboru.

Vzpomněl jsem si na: Zachraňte vojína Ryana, Pearl Harbor, Černý jestřáb sestřelen, Údolí stínů

Pouta války
(Taegeukgi hwinallimyeo, Jižní Korea 2004)

Herecké výkony: 75%
Scénář: 70%
Režie: 85%
Působivost válečných scén: 100%
Celkové hodnocení: 85%

Reklamy
Komentáře
  1. srakyi napsal:

    Hmm, to zni jako dalsi z valecnych filmu posledni doby na ktere bych se rad podival (a to presto ze tenhle zanr rozhodne nijak nevyhledavam) .. uz mam poznacene Dopisy z Iwo Jimy.

  2. Unixorn napsal:

    Me se teda vic libil ten preklad nazvu filmu na Febiofestu, kde jsem ho videl: Bratrstvo Tae Geuk Gi
    Zvlast proto, ze se jihokorejske vlajce v korejstine rika Tae Geuk Gi, takze vysledny nazev filmu je mnohem jasnejsi, nez jen Pouta valky.
    Jinak akcni sceny brutalni, jeste se mi snad nestalo, ze bych se doslova od platna „odtahoval“, jako pri uvodni scene likvidace jihokorejske jednotky delostreleckym prepadem….
    Co se tyce scenare, jednim z kladu je na nase pomery realisticke zobrazeni tehdejsich pomeru. Jihokorejci jsou nuceni vstupovat do severokeorejske armady, a
    jihokorejska armada je pak strili jako zradce. O dalsich „kolaboracnich“ scenach nemluve (kolaboracnich asi ve stejnem duchu, jako kdyz po osvobozeni o nekom stacilo rict, ze byl kolaborant a pak moh byt rad, kdyz ho rovnou nezastrelili..). Tenhle nahled na historii se u nas clovek vubec nedozvi.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s