Zběsilý útěk

Posted: 16. 4. 2007 in film týdne

Film týdne (23)

Running_scared_trailer

Tvař se drsně, utíkej rychle

Joey Gazelle (Paul Walker) je typický drobný kriminálník z amerického filmu. Poté co s parťáky vystřílí tlupu poldů, jak jinak než zkorumpovaných, přijde domů, pokárá nemohoucího otce, pomiluje se s manželkou a synovi udělí pár otcovských rad. Joey má svou rodinu rád a je plně odhodlán ji chránit. Jeho odhodlání rapidně vzroste v okamžiku, když poklidný průběh jejich rodinné večeře naruší kulka od sousedů. Ne ledajaká kulka, kulka která zabíjí. Ne od ledajakých sousedů, od sousedů přistěhovavších ze z Ruska.

Anzor Yugorsky je typický Rus z amerického filmu. Vypadá jako Karel Roden, mluví vulgárně a má násilnické sklony, konverzace s manželkou se odvíjí na úrovni „facka-kopanec“ a o moc růžovější není ani jeho vztah se synem Olegem. Což jednoho večera vyústí v poněkud ostřejší výměnu názorů, jejímž zlatým hřebem je vystřelení několika kulek, z nichž jedna zavítá také k sousedům. Nenechte se zmást, tento film není psychologickou studií na téma „můj soused Slovan“, není však ani nepřetržitou akční jízdou, kterou asociuje český překlad.

Háček spočívá v tom, že střelcem byl malý Oleg, že postřelil svého otce, že tudíž vzbudil zájem policie a hlavně, že střílel ze stejné zbraně, která nedávno zastřelila jednoho policistu, ze zbraně, které se měl Joey zbavit. Tomu nyní nezbývá než kdovíkam uprchnuvšího Olega najít a bouchačku mu sebrat dříve, než policie, případně jeho „kámoši“ gangsteři. Jelikož je všechno třeba vyřešit do půlnoci, začíná skutečně zběsilý souboj s časem. Ovšem ne natolik zběsilý, aby si každá z postav nenašla nějakou tu minutku na převyprávění svého dojemného příběhu z minulosti. Na tempu to sice ubírá znatelně, ale pro docílení tvůrci vytyčeného dojmu „epičnosti“ v samém závěru je hlubší poznání jednotlivých postav nezbytné. Na Rodenovo dojemné vyprávění o desetiminutové verzi Kovbojů jen tak nezapomenu. 🙂

Zběsilý útěk je postavený na neustálém vršení dalších a dalších vyhrocených situacích. Joey je v podobné situaci jako kůň na tomhle obrázku vpravo (lepší jsem bohužel nenašel). Stále pádí vpřed, ale jeho cíl je stále stejně vzdálený. V jednom okamžiku se příběh větví a my paralelně sledujeme Joeyho hon za zbraní a jeho manželku (Vera Farmiga) vydávající se hledat Olega ocitnuvšího se v rukou ne moc dobrých lidí (zvlášť pokud jste dítě). Právě na scénách z „doupěte“ oněch dvou nebezpečných individuí je nejlépe patrná hlavní myšlenka filmu – kterou ostatně shrnuje originální název – nikdy nekončící útěk před strachem. Nejde již o strach z příšer vytvořených bujnou dětskou fantazií, nýbrž o strach z všudypřítomného, dobře viditelného i hmatatelného lidského zla. Myšlenková hloubka mě vzhledem k očekáváním mile překvapila. Zpočátku jsem měl sklon k cynismu, k zesměšňování sofistikovaně se tvářících vět, ale když mi došlo že zde výjimečně neplní pouze funkci „vaty“ mezi jednotlivými akčními sekvencemi, o sto osmdesát stupňů se změnil i můj přístup k filmu.

Mnohé situace jsou velice nepravděpodobné, pouze dotvářející dojem co nejefektivnější podívané. Množství samoúčelných kamerových exhibic překračuje jistou únosnou mez. Když se kamera náhle otočí vzhůru nohama, je to pěkné, ale nemá smysl hledat v tom nějaký záměr, že by to třeba mělo znázorňovat momentální psychologické rozpoložení hlavního hrdiny. Jde prostě o efekt a ten je v daném okamžiku dostatečně „cool“, abyste upustili od řešení jistých logických nejasností. Nejvíce jich vyplave na povrch po odhalení pointy „převracečky“ dávající všemu dosavadnímu dění zcela odlišný význam a vlastně jej činící poněkud zbytečným. K tomuto odhalení dojde během super efektivní a super krvavé scény v modře podsvícené hokejové hale (na „odborný“ termín si nevzpomínám), která mi svou náladou v mnohém připomněla Scottova Posledního skauta, touto scénou a tímto odhalením však film bohužel nekončí. Je na pro nás přichystáno ještě jedno překvapení, o němž víme již od počátku (postřelený Oleg), kdy však ještě nevíme, že bude překvapením. 🙂 Ze všech samoúčelných scén v celém filmu je tato nejsamoúčelnější a pokud si při ní řeknete „páni, ti mě zase vypekli“, dokonale splní svůj účel a pak už může následovat již zmíněné finále jako z antické tragédie (skoro!), při němž nezůstane jedno oko suché.

Tento film zůstává někde na půli cesty mezi „totální akční řežbou“ Zastav a nepřežiješ a „dospělým žánrovým filmem“ Dějiny násilí. Nejvíce pravděpodobně potěší ty, kterým Zastav a nepřežiješ přišlo příliš prostoduché a Dějiny násilí příliš nudné. Je to velice (příliš?) efektivní podívaná, nešetřící krví (už jste někdy dostali pukem do obličeje?) ani drsnými hláškami („I said back the fuck up, you sick, twisted, motherfucking cunt!“). Více než herecká účast Karla Rodena (měl by si své ruské bastardy nechat patentovat) potěší Paul Walker předvádějící oproti teenagerským akcím Rychle a zběsile nebo Do hlubiny mnohem vyzrálejší výkon. Více než pouhou teenagerskou akcí je ovšem celý film, který kdyby se oprostil od místy přílišné efektivnosti, nebál bych se o Wayne Kramerovi začít psát jako o novém Tonym Scottovi. Právě Scotta považuji za jednoho z mála současných režisérů schopných natočit, bez nadsázky, inteligentní akční film.

Vzpomněl jsem si na: Zastav a nepřežiješ, Dějiny násilí, Poslední skaut, Training Day, Muž v ohni

Zběsilý útěk ****
(Running Scared, USA 2006)

Scénář: 80%
Herecké výkony: 75%
Režie: 75%
Celkové hodnocení: 80%

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s