Zrození

Posted: 18. 4. 2007 in recenze

Láska až za hrob

Každý den se někdo rodí, někdo umírá. Duše opouštějí svá těla a hledají si těla nová. Možná. A možná si tyto duše občas zachovají vzpomínky na předchozí život, což je ústřední premisa tohoto amerického dramatu. Anna (Nicole Kidman) před deseti lety přišla o manžela Seana, nyní, když oznámila úmysl vdát se za svého snoubence Josepha (Danny Huston), do jejího života vstupuje desetiletý chlapec s výrazem podobně podivným jako jeho utkvělá představa. Tvrdí o sobě, že se jmenuje Sean, fajn, v New Yorku je plno Seanů, ale zrovna tenhle je navíc přesvědčen, že je bývalým Anniným manželem. Anna měla Seana skutečně ráda, nicméně ne až tak ráda, aby s prvním klukem (doslova), který s nim bude mít vícero společného, skončila v posteli. Zprvu to bere jenom jako vtip, hloupý vtip jednoho malého a notně drzého fracka. Když se však na povrch dostávají informace, o nichž nemohl vědět nikdo jiný než Anna a Sean starší – mrtvější, a které z úst vypouští právě Sean mladší – živější, Anna neví co si má myslet, je zmatená a začíná pochybovat, jestli je sňatek s Josephem tím nejlepším nápadem (vždyť Seana milovala ze všech chlapů nejvíce). Navzdory nesouhlasu nastávajícího, své matky (Lauren Bacallová) a své sestry (Alison Elliot), se začíná s malým Seanem stále více sbližovat, psychicky i fyzicky.

Zrození je žánrově těžké někam zařadit. Pracuje s prvky thrillerovými, má blízko k psychologickému dramatu a nechybí ani cosi mysteriózního. Více než jiné filmy je založeno na pocitech, které podněcuje v divákovi. Z tohoto hlediska je zcela pochopitelný závěr, který jistě mnohé pořádně naštve, tvůrci si pravděpodobně řekli „více už z toho nevytěžíme, vraťme se k osvědčenému schématu“, což také udělají a bude pouze na vás, nakolik jste předchozí dění prožívali a nakolik budete tudíž ochotni nad posledními minutami přivřít oči. Není těžké se nechat tímto filmem zcela pohltit. Glazer buduje atmosféru předlouhými záběry, jen místy dává až příliš najevo, že „tady se něco děje“, což je případ několik desítek vteřin dlouhého snímání tváře Nicole Kidmanové, kdy si i ti nejméně domýšliví jedinci dají pět a pět dohromady a začnou v tom hledat cosi hlubšího. Podobné, slušně řečeno, uspokojování vlastních uměleckých tužeb, působí poněkud rušivě a vlastně zabraňuje v zařazení Zrození mezi právoplatné umělecké filmy.

Úvodní scéna patří, po zařazení do kontextu zbytku filmu, k těm vůbec nejpozoruhodnějším úvodním scénám posledních let. Kamera v jednom nepřerušovaném záběru snímá běžce zasněženým parkem, který se nakonec skácí k zemi, nejevíc známky života. V podstatě shrnuje celý lidský život, naše zoufalé pachtění se za čímsi nedosažitelným, přičemž na konci vždy čeká to samé, na náš předchozí „výkon“ nehledě. Není proto divu, že ji následuje scéna zcela opačného významu, scéna zrození. I přes takto pojatý úvod, je Zrození více o vztazích než o lidské natalitě a mortalitě. O nehynoucí lásce, o tom nejsilnějším z možných citů, který nás má zcela ve své moci. Skutečně lze milovat do té míry, že se zcela vzdáme vnímání tělesné schránky? Co všechno jsme pro lásku ochotni udělat? A může člověk žít a přitom nemilovat? Zrození je temný film, neveselý a pro ty konzervativnější jistě i velice kontroverzní, ale klade otázky, jejichž zodpovídání skýtá téměř dětinskou radost. Tohle přeci všichni víme, tak proč se o tom nepřesvědčit i skrze filmové médium, přistupující k tématu odlišným a zajímavějším způsobem, než k němu přistupujeme my, v běžném životě, při běžné konverzaci.

Nedokážu si představit vhodnější herecké obsazení, než jaké Glazer nakonec zvolil. Nicole Kidman v hlavní roli je zpočátku fajn, v pohodě, máte ji rádi a důvěřujete ji. Poté začíná čím dál víc věřit čemusi, co se sice příčí zdravému rozumu, co má však láska společného se zdravým rozumem…? Její postava se nám začíná odcizovat, ačkoliv je těžké, v podstatě nemožné, její chování zcela zavrhnout. Cameron Brihgt je klučinou s hodně zvláštním výrazem, který by skvěle pasoval do nějaké duchařiny, do této – hororovější – tóniny je ostatně několik scén naladěno. Těžko mu však nevěřit, když vystupuje tak suverénně a naprostým klidem zvládá rovněž scény hraničící s dětskou pornografií (což je hodně silný výraz). Do role Annina nešťastného snoubence byl vybrán Danny Huston, který, jak známo, umí být hnusně zlý i neodolatelně sympatický, zde je hlavně zmatený, jako většina postav, a je zmatený způsobem, jakým by většina „pěknějších“ hollywoodských celebrit nikdy zmatena být nedokázala. Jako milé překvapení bych označil hereckou účast nezapomenutelné femme fatale filmů-noir Lauren Bacallové, ta sice stále hraje, ne však tak často a ne ve filmech, které jsou tolik vidět. A abych nezapomněl, diváci Prison Breaku se mohou těšit na Johna Abruzziho – toto jméno mi vytanulo na mysli dříve než jméno samotného herce, což o něčem svědčí (Abruzzi se pamatuje lépe než Stormare 🙂 ).
Zrození ****
(Birth, USA 2004) 

Herecké výkony: 85%
Scénář: 75%
Režie: 70%
Celkové hodnocení: 80% 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s