Operace Silver A

Posted: 23. 4. 2007 in film týdne

Film týdne (24)

operace silver a

Nejlepší český film posledních let?

Pardubice, rok 1941. Dvě krásné vdané mladé ženy, které se chtějí stát herečkami. Tři mladí parašutisté, kteří musí splnit nebezpečné poslání. A vševidoucí gestapo. Příběh Operace Silver A je poměrně jednoduchý, rozhodně není zbytečně komplikovaný. Ukazuje, jak válka zasáhla do životů všech lidí a jak výrazným způsobem je pozměnila. Vychází ze skutečných událostí, jež předcházely atentátu na Heydricha, věci nijak nepřikrášluje, lidské charaktery jsou hodnověrné a snadno se s nimi ztotožníte.

Hlavní role byly svěřeny v současnosti nejžádanějším českým hercům, rovněž role vedlejší jsou obsazeny dobře známými tvářemi. Hlavní hrdinky jsou zprvu dvě, Táňa Vilhelmová a Klára Issová, které se jako dvě nejlepší kamarádky doplňují s podobnou nenuceností jako v Indiánském létě. V druhé části filmu je postava Vilhelmové zásluhou jejího morálního úpadku upozaděna a více prostoru dostává Issová, jež v množství bezeslovných scén exceluje. Pokud bychom Silver A brali – stejně jako někteří kritici – coby „českou Casablancu“, Jiří Dvořák v roli svůdce-frajera, by musel být Humphreyem Bogartem. Sice nedisponuje takovým charismatem, ale s podobnou rolí si poradil s naprostým nadhledem. Ani o žádném z ostatních herců nelze psát jinak než pochvalně, ale pokud bych měl chválit každého zvlášť, brzy by mi došly superlativy.

Scénář manželů Konášových obsahuje množství inteligentních dialogů (-„Manželka se nesmí o ničem dovědět“ –„Zlobila by se?“ –„Já bych se zlobil“) a úsporně vystihuje pouze podstatné rysy tehdejší doby. Nechybí v něm láska, nevěra, zničující vášeň, nenávist, zrada a pochopitelně válka, jež vše výše uvedené umocňuje na maximum. Nejde zde ani tolik o zachycení konkrétní události z dějin naší země, jako o snahu postihnout náladu ve společnosti a atmosféru strachu, která sužovala ty statečné, i ty méně statečné občany. Nemůžeme mít autorům za zlé, jak schématicky přistupují k postavám nacistů, že je degradují na pouhá zvířata bez mozku a bez srdce („Ukliďte ten sajrajt!“), nejsou první a navíc – jejich benevolentnost přístupu k nacistům je vyvážena pečlivým prokreslením kladných postav, tedy onou pečlivostí ne až tak kladných jako ve většině „standardních“ filmů z válečného období. Dovolili si porušit nepsané pravidlo, že čím mocnější je „padouch“, tím sympatičtější musí být hlavní hrdin(k)a. To nicméně neznamená, že sympatický/á není.

Dobové zasazení je patrné z každého záběru, možná by až tolik patrné být nemuselo, ale berme to tak, že když už na to dostali určitý obnos peněz, tak proč to nedat najevo. Dobové jsou kostýmy, nábytek, automobily, plakáty, dokonce i dětské kočárky. „Starost“ filmu umocňuje barevný filtr (odborný termní po mně nechtějte). Tvůrci si s vizuální stránkou opravdu vyhráli a snad jenom hodně velcí „rejpalové“ by dokázali objevit nějaké to zaškobrtnutí. Velice stylové jsou například milostné scény, ta první, s Issovou – smyslná a přitom vkusná, plná lásky a něhy, ty ostatní, s Vilhelmovou – divoké a odvážné, což je nejlépe patrné na scéně, kdy vidíme píšícího manžela v jednom pokoji a s amantem se milující manželku v pokoji vedlejším. Kamera zde vůbec vytváří moc pěkné obrázky, plynule přechází ze záběru do záběru, využívá různé míry ostrosti, v těch nejvypjatějších okamžicích se buď zcela zastaví, anebo přidá na dynamičnosti. Ruku v ruce s profesionální kamerou jde režie Jiřího Stracha, dosahující vskutku mezinárodních kvalit.

Strachův styl v mnohém připomíná válečné filmy skutečných mistrů filmového plátna. Polanského Pianistu či Spielbergův Schindlerův seznam. Podobná přirovnání možná zní přehnaně, ale věřte mi, nejsou. Při scéně oznamování atentátu na Heydricha jsem si skutečně vzpomněl na Schindlera, konkrétně na „sníh“, až tak silně na mě zapůsobila. Strach rozumně rozděluje filmový prostor mezi jednotlivé charaktery, abychom si v závěru mohli složit ucelený obrázek, jehož každý detail má v kontextu díla své pevné místo. Dokáže budovat atmosféru strachu a napětí neméně dobře jako atmosféru idylickou, která sice nemá tak dlouhé trvání, ale o to je intenzivnější. Film výborně graduje a končí dvojznačnou scénou dávající nám vědět, že úsloví „Češi jsou smějící se bestie“ má stále něco do sebe.

Operace Silver A mi jako zástupce české kinematografie udělala po delší době velkou, moc velkou radost. Asi se najdou lidé, kteří ji budou nesmyslně (ačkoliv subjektivní názor je subjektivní názor, že) označovat za film samoúčelný, dělaný jenom pro efekt, pro náš silný dojem v daném okamžiku, nikoliv pro hlubší a dlouhodobější prožitek, ale není tomu tak, Operace Silver A nás zpravuje o zlu té doby způsobem výstižnějším než většina českých, ba i zahraničních filmů stejného žánru. A z hlavy jej jen tak nedostanu, ač by to vzhledem k nepříjemnosti popisovaných skutečností bylo žádoucí. Pět hvězdiček dávám po několikerém zvážení a fakt, že se jedná o český, navíc televizní film, v tom hraje velmi malou, pokud vůbec nějakou, roli.

(Operace Silver A, ČR, TV film, 2007)
Herecké výkony: 90%
Scénář: 90%
Režie: 90%
Celkové hodnocení: 90%

Reklamy
Komentáře
  1. […] Scénář manželů Konášových obsahuje množství inteligentních dialogů (-„Manželka se nesmí o ničem dovědět“ –„Zlobila by se?“ –„Já bych se zlobil“) a úsporně vystihuje pouze podstatné rysy tehdejší doby. Nechybí v něm láska, nevěra, zničující vášeň, nenávist, zrada a pochopitelně válka, jež vše výše uvedené umocňuje na maximum. Nejde zde ani tolik o zachycení konkrétní události z dějin naší země, jako o snahu postihnout náladu ve společnosti a atmosféru strachu, která sužovala ty statečné, i ty méně statečné občany. (více) […]

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s