Asia Film Festival 01

Posted: 12. 5. 2007 in různé

Ne, nebojte se, neprošvihli jste žádný festival asijských filmů, jde o pracovní název čistě soukromé filmové minipřehlídky, která – jak věřím – rozšíří mé filmové znalosti a která třeba také vás inspiruje ke zhlédnutí některého z níže zmíněných snímků. Tento „festival“ přitom začne teprve za pár minut, bude trvat pouze jediný den a pokud to jen bude v mých silách, pokusím se vás průběžně informovat o každém z viděných filmů – čili tak trochu experiment. Jestli by někoho zajímalo, které snímky z asijského kontinentu mám na plánu, vězte, že tyto: Blíženci (1999), Rašomon (1950), Suicide Club (2002), Azumi (2003) + jeden film, jehož zařazení ještě není zcela jisté + několik krátkých animovaných filmů. Ale dost bylo žvanění, první film už čeká…

8:00 Blíženci

Není nad pořádnou japonskou psycho nálož hned po ránu. To pak na snídani ani nepomyslíte. Blíženci začínají jako typický horor. Podivný dům, v něm podivní lidé s podivnými tajemstvími. Děsivé skřeky z míst, která je lepší neznat. Největší děsivost snímku spočívá v tom, že nemáte nejmenší tušení, co se to tu ksakru děje. Děj mě nedokázal zcela pohltit, ale připadal mi příliš zajímavý na to, abych, byť jen na okamžik, někam odběhnul. Myšlenka a cíl, který tvůrci sledovali, není zcela jasný, pro pocity, jež Blíženci vyvolávají, však myslím stojí za těch osmdesát minut vašeho času. 70%

Právě jsem zjistil, že všechny vybrané celovečerní filmy jsou původem z Japonska, takže by klidně mohla být řeč o Festivalu japonských filmů, ale to je detail, ne? 🙂

10:00 Rašomon

Nejklasičtější ze všech klasických filmů od Kurosawy dnes zaujme především (a jenom) způsobem vyprávění, kdy jeden příběh vidíme postupně ve čtyřech různých obměnách, aniž bychom se nakonec dověděli, zda-li byla alespoň jedna z nich skutečně pravdivá. Kurosawův talent je nezpochybnitelný, málokterý režisér by diváka u natolik banální historky dokázal celých devadesát minut držet v napětí. Pravda, posledních pár moralizujících minut diváka alergického na americké patetické nesmysly nejspíš naštve a vláčnější tempo vyprávění rovněž nelze označit za potěšující. Ale na svou dobu a při porovnání s tím, co vznikalo ve stejné době jinde… fajn. 80%

Je čas dát si krátkou pauzu a ulovit něco k snědku.

14:00 Suicide Club

Posilněn vydatnou porcí rýže, pustil jsem si Suicide Club. A řeknu vám, podobnou magořinu jsem ještě neviděl. Začíná hromadnou sebevraždou padesáti japonských školaček a také v následujících minutách jsou v něm k vidění věci, které nemohly vzejít z mozku zdravého člověka. Namátkou krájení vlastních prstů, strhávání tenkých proužků kůže z těla… až působí naprosto neskutečně, s jakým poselstvím tvůrci v závěru vyrukují. O tomhle že byl celý film??? Mé pocity jsou smíšené, na jedné straně to pro mne byl zážitek nesrovnatelný s čímkoliv jiným, na stranu druhou jsem nedokázal akceptovat, že nám je „tohle“ říkáno „takto“. Jistě, vzbudí to tak větší pozornost, ale může být skutečně kvalitní film takto podbízivý? 85%

Následuje několik krátkých animovaných filmů (kliknutím na odkaz se dostanete na ČSFD profil daného filmu, kde byste měli po chvilce hledání najít také můj komentář)

Egao

Shizuku

On Your Mark

Atama-Yama

Kigeki

Nadopován energy drinkem Kamikaze, pokračuji dalším celovečerákem.

18:00 Densha otoko

Zcela klasický romantický příběh o nesmělém mladíkovi, který potká krásnou dívku a je z toho láska na první pohled. Originální je hlavně tím, že onen mladík je až chorobně závislý na internetové komunikaci, čímž obtížnější je pro něj komunikace tváří v tvář. Film údajně vzniknul na základě reálných příspěvků jednoho „chataře“, je tedy plný milého humoru a situací jako ze života. Ale opravdu je skutečný život tak směle pohádkový? V prvé řadě musíte uvěřit, že existuje šance na změnu, poté mít jenom trochu štěstí a hlavně – hlavně být přirozený. 80%

Zbývá poslední naplánovaný kousek, stopadesátiminutová krvavá řežba.

20:00 Azumi

Historická akce ve stylu Michaela Baye. Hlavní hrdinkou je fešná Japonka Azumi, hlavním smyslem je vykosit za dvě a půl hodiny co nejvíc nepřátel. O ničem jiném to opravdu není, za což jsem tvůrcům neskonale vděčen. Ono se člověku po takové náloži filmů už totiž moc přemýšlet nechce. Věřím, že nejsem jediný, kdo si přál, aby podobný film jednou vzniknul. Bojových scén je hodně, skutečně hodně a všechny stojí za to. Ať pro svou estetickou krásu či pro neošizené množství krve. Je radost něco podobného sledovat, ale pokud se pokusíte objevit nějaký hlubší smysl, nějaká morální pravidla, jimiž se hrdinové řídí a další věci zavánějící logikou, pravděpodobně budete v šoku. Já říkám: „kašlat na logiku, bavme se!“, ač ve skrytu duše jsem si přál, aby podobnými akčními scénami disponovaly všechny ty „mravně neposkvrněné“ filmy od Kurosawy. 🙂 75%

Tak, to by bylo pro dnešek všechno, pokud bych to měl nějak shrnout: Nelituji času stráveného sledováním ani jednoho z výše uvedených filmů. Ve všech případech šlo o neobvyklé zážitky, vymykající se běžné západní produkci. Nezanedbatelným způsobem jsem si rozšířil své doposud spíše skromné znalosti o japonské kinematografii. Nyní již vím, že v Zemi zapadajícího slunce dokáži natočit atmosférický horor stejně tak dobře jako drsnou satiru nebo milou romanci. Všechny filmy kromě posledního byly nejen výtečně zrežírované (opravdu výtečně zrežírované!), ale udivovaly rovněž originální výstavbou originálního příběhu. Moc se těším na další zástupce asijské kinematografie, i když na několik následujících dní nebudu nejspíše moci nic šikmookého ani cítit. 😉

Advertisements
Komentáře
  1. OLA napsal:

    Slusny vykon…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s