Černá kniha

Posted: 18. 6. 2007 in film týdne

Film týdne (32)

Černá kniha

Až k jádru věci

Rok 1944 – nacisty okupované Holandsko. Židovské dívce Rachel skýtá dočasné útočiště tajný úkryt v domě jedné rodiny bigotních křesťanů. Když na jejich dům dopadne bomba, Rachel má to štěstí, že v něm není. Najednou se tak stává ohroženou kořistí, což přijímá s relativním klidem, ba přímo nadšením („alespoň nemusím před každým jídlem odříkávat otčenáš“) pouze do chvíle, kdy je zbytek její rodiny postřílen při nezdařeném pokusu o převoz do Belgie. Ona sama opět vyvázne živá a stane se členkou odbojářské skupiny, dvojitou agentkou, jež je pro vlast rozhodnuta obětovat cokoliv, svým svůdným tělem počínaje.

Pokud si myslíte, že vás žánr válečného filmu již nemá čím překvapit, budete Černou knihou překvapeni. A to hned několikrát. První překvapení bude možná souviset se zjištěním jména režiséra – Paul Verhoeven. Ano, ten Verhoeven, který má na svědomí brutální sci-fi RoboCop a Total Recall nebo erotický thriller, v němž Sharon Stoneová považuje kalhotky za zbytečný luxus. Dříve natočil také několik filmů ve svém rodném Holandsku (Turecký med, Oranžský voják, Čtvrtý muž), které jsou údajně neméně kontroverzní a na první pohled komplikovanější než jeho hollywoodské provokace (o nichž lze však také vést dlouhé akademické debaty).

Dalším překvapením by mohla být žánrová nevyhraněnost. Černá kniha zdaleka není jenom válečným filmem. Válka jako taková tvoří pozadí pro béčkově stylizované dobrodružství (inspirace Indianou Jonesem?) okořeněné dehtově černým humorem, neamericky odvážnou erotikou a nějakým tím mozkomíšním mokem. Zastoupení jednotlivých žánrů není náhodné, nýbrž dobře promyšlené a jejich střídání napomáhá učinit stočtyřicetiminutovou délku ne pouze snesitelnou, ale natolik zábavnou, že si budete přát, aby film nikdy neskončil. Odvaha, s jakou Verhoeven znevažuje vážnost válečné tématiky v žádném případě není samoúčelnou snahou o vyvolání pozdvižení.

Konstatování, k jakému se scénář přes řadu náznaků dopracovává, je jasně srozumitelné, ale jeho (vizuálním) vyřčením v samém závěru nic nekončí, naopak – jenom začíná další z nekonečného množství cyklů. Film by se klidně mohl odehrávat v jiné době, za jiné války, jeho myšlenka by zůstala zachována. Válku samotnou vlastně ani moc neřeší, pouze ji přijímá jako trpkou realitu, vhodnou pro rozehrání napínavého příběhu, v němž nebude chybět nic z toho, co – po krvi a sexu lačnící – divák vyžaduje. Není to film hloupý a přitom úžasně zábavný, lze si snad přát víc?

Verhoeven se vyžívá v dekadentních detailech, jejichž četnost láká k dalšímu zhlédnutí: Když se Rachel před infiltrací barví na blond, tak všude (opravdu všude!), když si stejná slečna myje v nacistickém sídle uhlím zasviněnou nožku, důkaz své spolupráce s odbojem, v záchodové míse, když je konečně vyžit anglický inzulín, jehož cesta filmem je podobně zajímavá jako cesta samotné Rachel… je toho mnoho, je radost to objevovat a hledat v tom různé skryté narážky. Mít režiséra takříkajíc „přečteného“ není nutné, člověk „osprchovaný“ výkaly vzbuzuje znechucení i bez vědomí, co je to za člověka, vinou koho je v takové situaci a čí výkaly to vlastně jsou.

Během okázalé dlouhé Černé knihy jsem se ani jednou nezačal nudit, ale navzdory dobré zábavě a neustálému napětí, co přijde jako další, mě malinko znepokojovala zprofanovanost některých použitých elementů. Při scénách připomínajících po scénáristické stránce ten nejhloupější akční film (ať dialogy, nevěrohodným chováním postav či nevěrohodností celé vzniklé situace) mi nezbývalo, než se uklidňovat tvrzením, že jde o tvůrčí záměr, o součást velice dobře promyšleného plánu. Kdo ví, možná o záměr skutečně šlo, možná, že ne, že Verhoevena příliš přeceňuji a hledám v Knize něco, co v ní vůbec není.

Nevím jestli to bylo štěstím, nebo zkušeným okem režiséra, ale mezi vybranými herci nelze najít jediného, který by do své role nepasoval. Počínaje Carice van Houten – cynickou mrchou, prodávající své tělo, přesto titulní hrdinkou, které nelze nefandit, přes hodného odbojáře Hanse (Thom Hoffman), který vlastně hodný není, až ke zlému náckovi Müntzemu (Sebastian Koch – Životy těch druhých), který vlastně není zlý. Snaha vyhýbat se černobílosti v pojetí charakterů je úporná, nikoliv směšná a rozhodně mnohem kontroverznější než v případě – českými odbojáři (možná právem) odsuzované – Operaci Silver A.

Svět vede nesmyslné války se sebou samým již po staletí. Šance na jejich definitivní ukončení rovná se v lepším případě nule, v horším naprostému vyhlazení populace jako takové. Lidská společnost si nezaslouží odpuštění, zaslouží si znát vlastní chyby, zaslouží si jejich neustálé připomínání, jakkoliv je bolestivé. Černá kniha kape ocet do ran, které se nikdy nemohou zahojit. Na rozdíl od jiných podobných snímků vás neuvrhne do deprese okamžitě, ale teprve při konfrontaci viděného s vlastním světonázorem. Navzdory vážnosti své myšlenky je to v prvé řadě podívaná, u které se budete bavit, což je jeden z mnoha paradoxů dnešního světa, zároveň jedno z mnoha témat tohoto „tak trochu jiného válečného filmu“.

Černá kniha *****
(Zwartboek, Nizozemí, Belgie, Německo 2006)

Herecké výkony: 90%
Scénář: 85%
Režie: 85%
Celkové hodnocení: 90%

Reklamy
Komentáře
  1. […] Navzdory vážnosti své myšlenky je to v prvé řadě podívaná, u které se budete bavit, což je jeden z mnoha paradoxů dnešního světa, zároveň jedno z mnoha témat tohoto „tak trochu jiného válečného filmu“. (více) […]

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s