Fontána

Posted: 21. 7. 2007 in recenze

Vesmírná odysea pro zamilované

Abych byl upřímný, nemám moc rád tyhle úvodní odstavce filmových recenzí. Cílem autora bývá přiblížit čtenáři děj daného filmu, přičemž se doporučuje začínat nějakou trefnou větou, jenž by souvisela se samotným filmem a zároveň vás přiměla pokračovat v četbě, jakkoli ta samotná již nebude tak poutavá. Mnohdy strávím desítky minut rozmýšlením, jak vhodně začít, přičemž nakonec stejně zvolím ten nejtrapnější z možných úvodů. Proč to píšu? Jednoduše proto, abych nějakým způsobem zaplnil onen neoblíbený první odstavec a případně se tím vyhnul popisu děje Fontány. Avšak děj je tou nejzajímavější složkou Fontány, nezaslouží si tudíž být zcela ignorován. Je možná až příliš zajímavý, rozhodně dost na to, abych mi dělalo problém zvolit ta správná slova k jeho popsání. Zkusím to hodně polopaticky: Muž miluje ženu, které hrozí bezprostřední nebezpečí smrti a nechce aby zemřela, kvůli čemuž je ochoten udělat cokoliv.

Jedna věta na popis děje Fontány opravdu není dostačující, tudíž zkusím jít víc do detailů. Pokud se budete ztrácet, nedá se nic dělat, lépe to napsat nedokážu:

  • Rok 1500: Tomas je španělský conquistador žijící někdy v 16. stol za vlády královny Izabely. Té začíná sílícím vlivem inkvizice téct do bot, jedinou nadějí na spásu se jeví bájná pyramida majské civilizace skrývající tajemství věčného života. Tomas musí navzdory skeptickým námitkám odplout do Jižní Ameriky a najít, oč byl žádán.
  • Rok 2000: Tommy je lékař, spíše veterinář, snažící se již nějakou dobu najít lék pro svou ženu Izzy, kterou v opačném případě čeká pomalá smrt způsobena nádorem na mozku. Izzy na rozdíl od manžela již přijala svůj neradostný úděl, začala psát knihu nazvanou Fontána. Děj Fontány je situován do Španělska 16. století.
  • Rok 2500: Tom Creo je astronaut levitující volně ve vesmíru v gigantické bublině. Společníkem je mu ztrouchnivělý strom. Tom má často halucinace, slyší hlasy neexistujících osob a většinu času tráví tetováním sebe samotného případně pojídáním staré stromové kůry.

Jste v obraze? Nejste, viďte? Ještě bych vám mohl prozradit, jakým způsobem spolu výše uvedené časové roviny souvisejí, šlo by však pouze o mou domněnku a nechci vás zbytečně mást (ale pokud vás to zajímá přečtěte si Jak lze Fontánu také chápat). Čím méně budete o ději Fontány vědět, tím lépe. V opačném případě byste mohli očekávat příliš mnoho a dostat příliš málo. Ona vlastně není o moc komplikovanější než kdejaká romantická komedie, akorát vás asi nerozesměje. Film o smrti rozesměje málokoho.

Tak počkat, o smrti, nebo o lásce? O čem Fontána vypráví? Záleží jenom na vás a na tom, co je vám bližší. Neupřednostňujete-li nasládlé love story, vaše morbidnější povaze by nemělo nic bránit v radostném rochnění. Zdejší pojetí smrti lze interpretovat mnoha způsoby. Do jisté míry existenci smrti popírá, coby stav, jenž nikdy nemůžeme poznat a pochopit, tudíž je snazší přijímat věci takové, jaké jsou, soustředit se na to, co je teď a tady, co zrovna zažíváme. Smrt je zde zároveň naprosto čirým stavem mysli, jediným momentem, kdy si plně uvědomujeme své fyzické i psychické já. Zatímco romantická linie je mnohem prostší, ostatně stejně jako pochopení citu zvaného láska. Tommy miluje Izzy až nezdravým způsobem, nepřipouští si, že by jej někdy mohla opustit a zapomíná žít přítomnost, logicky se poté cítí být vinen a zasluhující bolestivý trest (nejspíš má jít o určitou formu pokání).

Fontánu od začátku provázejí rozporuplné reakce. Část diváků jí nenávidí a nejsou to jenom zavilí intelektuálové pohrdající čímkoliv jen trochu pěkným. Část diváků jí zcela propadla, našli své filozofické sci-fi, jakým byla před mnoha lety pro mnoho (mladých) diváků například 2001: Vesmírná odysea. Je jistě potěšující narazit na inteligentní film s jasně nadefinovaným poselstvím, které, abyste pochopili, nemusíte mít vystudovanou Filozofickou fakultu. Ale opravdu mu jenom proto právem náleží tolik obdivu ze všech stran? Budete člověka, který vám v kostce srozumitelně vysvětlí Parmenidovu teorii jsoucna a nejsoucna, mít raději než člověka, který vám totéž vysvětlí více dopodrobna, zato těžkopádně? Nepochybně ano. Má tomu tak být? Toť otázka.

Než začnu s vytahováním těch škaredých věcí, rád bych pochválil herecký výkon Hugha Jackmana. Dokázal, že jeho výkon v Dokonalém triku nebyl pouze výjimečný zábleskem, nýbrž nově nastaveným standardem, na který bychom si měli začít zvykat. Ve všech třech paralelních příbězích oddělených stovkami let hraje přesvědčivě pokaždé někoho jiného a přitom pořád tu stejnou osobu. Skutečně by nemusel mít jednou vlasy dlouhé, podruhé kratší a potřetí žádné, abyste poznali skok o pět set let dopředu. Jako méně zdatnou spoluhráčkou ukázala se mu překvapivě být Rachel Weissová. Tu si již delší dobu plánuji zařadit do svého žebříčku nejoblíbenějších hereček a doufal jsem, že mi Fontána nabídne dostatek materiálu k obhájení tohoto postu. Jenže ona je holka jakási nevýrazná, jako bez duše, pouhá vybledlá figurka s divným výrazem. Možná to byl záměr, těžko říct.

Kritikům Fontány je často (a mnohdy zcela právem) vyčítáno, že kritizují jen aby se neřeklo. Že si film úmyslně nepouštějí k tělu, neboť obdiv něčeho tak rafinovaně povrchního příčí se veškerým jejich zásadám. Sám jsem k ní sice přistupoval s jistou dávkou skepse, avšak bez předsudků, čekaje, jak na mne sama zapůsobí. Moc nezapůsobila. Nedokázala mne vtáhnou (nebo jsem se opravdu nechtěl nechat vtáhnout?). Zprvu poutavý příběh plný nejasných náznaků mě brzy začal iritovat svou neochotou udělat rázný krok vpřed. Aronofsky vytváří dojem díla náznakově intelektuálského, upejpavého, těžce zadumaného, aby v závěru vyrukoval s tou nejprostší z možných point. Podrazil? Vyměknul? Zůstal věren v prvé řadě sám sobě, teprve v druhé fanouškům Rekviem za sen?

Jak známo, natáčení Fontány provázely vleklé problémy. Od prvotního nápadu do poslední klapky uplynulo dlouhých šest let. Aronofsky měl problémy s financemi, s obsazením, s partnerkou, nakonec se přes ně dokázal přenést a natočit pravděpodobně přesně takový film, jaký od začátku plánoval. Film, ve kterém je křehká romance neobratně stavěna do opozice k drsným inkvizičním výjevům, ve kterém je spousta nadějných vizuálních nápadů, žádný dotažený do podoby beroucí dech. Film, ve kterém je toho hodně, ale po jehož skončení jsem se stejně ptal „bylo tam vůbec něco?“.

P.S.: Finále „španělské“ linie vyprávění jsem si v duchu okomentoval slovy „alespoň ušetřil za pohřeb“ – usuďte z toho sami, co jsem to vlastně za člověka. 🙂

Vzpomněl jsem si na: 2001: Vesmírná odysea, El Laberinto del Fauno, Jak přicházejí sny

Fontána ***
(The Fountain, USA 2006)

Scénář: 70%
Režie: 80%
Herecké výkony: 75%
Celkové hodnocení: 70%

Jak lze Fontánu také chápat: Možná je reálnou pouze rovina odehrávající se v přítomnosti, Španělsko je čteno Tommym v knize a obsazeno jemu známými tvářemi. Pak by bylo logické, že všechny postavy zde mluví plynulou angličtinou, ne již, že Mayové mluví svým vlastním jazykem, ale pomiňme to jako detail. Vzdálená minulost je pak pouze stavem Tommyho mysli a svým způsobem také alegorií na věčný souboj člověka s nepřítelem, jehož podoba se sice mění, cíl však nikoliv. Právě v této rovině vyprávění nic nepřebývá, vše je nám sdělováno s maximální úsporností a teprve značně zveličená pointa jí ubírá na přesvědčivosti. Pasáže z budoucnosti podle mě navíc nejsou vyprávěny chronologicky, což je činí nejvhodnějšími pro dlouhé akademické debaty. Ne již tak po zařazení do kontextu zbytku díla.

Advertisements
Komentáře
  1. […] Fontánu od začátku provázejí rozporuplné reakce. Část diváků jí nenávidí a nejsou to jenom zavilí intelektuálové pohrdající čímkoliv jen trochu pěkným. Část diváků jí zcela propadla, našli své filozofické sci-fi, jakým byla před mnoha lety pro mnoho (mladých) diváků například 2001: Vesmírná odysea. Je jistě potěšující narazit na inteligentní film s jasně nadefinovaným poselstvím, které, abyste pochopili, nemusíte mít vystudovanou Filozofickou fakultu. (více) […]

  2. makiwara napsal:

    Pro mne mimořádný film, držící laťku hodně vysoko v mnoha směrech. Silný příběh, vizuálně působivá podívaná (někdy na samotné hraně kýče), skvělá hudba. Žádný jiný Aronofského film na mne nezapůsobil tak silně.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s