Sunshine

Posted: 1. 8. 2007 in recenze

Slunce v duši a ještě hloub

Přibližně 50 let od současnosti: osm kosmonautů cestuje vesmírnou lodí Ikarus II ke Slunci, musí jej znovu zapálit. Ano, vidíte dobře, znovu zapálit. Slunce totiž pomalu vyhasíná a Země utopená ve tmě chladne a umírá. Osádku Ikara II tvoří fyzik Robert Capa (Cillian Murphy), pilotka Cassie (Rose Byrne), psycholog Searl (Cliff Curtis), technik Mace (Chris Evans), navigátor Trey (Benedict Wong), bioložka Corazon (Michelle Yeoh), poddůstojník Harvey (Troy Garity) a kapitán Caneda (Hiroyuki Sanada) – po neúspěšném letu Ikara I jsou oni poslední nadějí lidstva, které hodlají zachránit i kdyby to měla být poslední věc, jakou kdy udělají.

Kromě výše uvedené osmičky hraje v druhé polovině příběhu důležitou roli ještě jedna postava (reálná nebo imaginární?), ale nerad bych vás připravil o moment překvapení. Podstatné je, že osm lidí cestuje ke Slunci a vinou nešťastných a podivných příhod je jejich počet postupně redukován. Co je milé – z větší části nejde o děsuplnou vyvražďovačku á la Vetřelec nebo Horizont událostí (k němuž finále hodně inklinuje). Jednotliví členové posádky umírají víceméně pravděpodobným způsobem a vůbec by mne nepřekvapilo, kdyby se nějaká vesmírná loď shodou nešťastných příhod musela jednou potýkat s řešením problému „je nás sedm, máme kyslík pro čtyři“.

Sunshine podobně jako 2001: Vesmírná odysea balancuje mezi pravděpodobným sci-fi a méně pravděpodobným sci-fi, méně pravděpodobné scény jsou zde však explicitnější a svým způsobem znemožňují jinou nežli režisérem nabízenou interpretaci. I díky tomu lze mluvit o multižánrovém snímku, konkrétně o akčním hororu vklíněném do pseudometaforického sci-fi, jež v sobě zahrnuje také několik téměř dojemných momentů hraničících s ekologickou agitací (važme si každého zeleného výhonku). Danny Boyle mezi jednotlivými žánry nebruslí s lehkostí Jozefa Sabovčíka, film přesto nepostrádá silnou atmosféru, drží pohromadě a v několika okamžicích bere i ten neustále zatajovaný dech. To když se Boylemu zadaří skloubit luxusní vizuální stránku s velkolepým hudebním doprovodem Johna Murphyho.

Design vesmírné lodi nebo zlatého protislunečního skafandru je na hranici praktičnosti a efektivnosti, to samé lze napsat o chování postav, které by občas mohlo být logičtější, ale ztratilo by tím na divácké přitažlivosti. Film je tak po celou dobu zábavný a jen zřídkakdy hloupý, nebo lépe řečeno jen zřídkakdy překročí hranici akceptovatelného (leč ve sci-fi zcela běžného). Speciálními efekty není plýtváno, na britský film jsou však moc pěkné, někdy až ohromující a zvláštním způsobem hřejivé. Dojem bezprostřední blízkosti Slunce je intenzivní, těžko se mu bránit a těžko si nepoložit otázku: „co bych na takovém místě cítil já?“.

Krom snahy o neotřelý pohled na závislost člověka na Slunci, na bezmocnost jednoho v kontrastu s neovladatelnou mocí druhého a patrný náboženský podtext („Prach jsi a v prach se obrátíš“) ční Sunshine nad žánrově spřízněnými snímky výtečným hereckým obsazením. Cillian Murphy i ve značně stísněných podmínkách předvedl talent pro komplikovanější charakterní role a ačkoliv by se typově hodil do rolí divných mladíků s divnými úmysly, předvedl, že bez problému umí zahrát také civilnější postavy. Dalším povědomým je jméno Rose Byrne, tady překvapivě jistější v kramflecích než ve více „dívčím“ Wicker Parku (Miluj mě, prosím). Asii, konkrétně nejspíš Čínu, zastupuje na palubě mimo dva mužské představitele akční hvězda a nejemancipovanější bondgirl Michelle Yeoh. A dle současných trendů lze skutečně předpovídat, že zrovna takto smíšená posádka (Američané, Číňané) jednou na nějakou důležitější společnou misi do kosmu vzlétne. Z dalších jmen zmiňme alespoň Chrise Evanse, který opatrně přechází od teenagerských blbinek k – řekněme – plnohodnotnějším filmům.

Co dodat? Sunshine se již může směle zařadit k nejpozoruhodnějším snímkům letošního roku, určitě je nejpozoruhodnějším z těch anglicky mluvících. Danny Boyle se po sérii lehko zapomenutelných pokusů o cosi (Millions, Pláž, Extra život) doslova a do písmene vrací na výsluní. Nebude z toho nejspíš stejný kult jako Trainspotting, ale myslím, že o Vesmírné odysei dneška již bez obav můžeme hovořit.

Vzpomněl jsem si na: Armageddon, 2001: Vesmírná odysea, Horizont událostí, Vetřelec

Sunshine (VB, 2007) ****

Herecké výkony: 85%
Scénář: 85%
Režie: 85%
Celkové hodnocení: 85%

Advertisements
Komentáře
  1. […] Krom snahy o neotřelý pohled na závislost člověka na Slunci, na bezmocnost jednoho v kontrastu s neovladatelnou mocí druhého a patrný náboženský podtext („Prach jsi a v prach se obrátíš“) ční Sunshine nad žánrově spřízněnými snímky výtečným hereckým obsazením. (více) « Hvězdný prach   […]

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s