Asia Film Festival 02

Posted: 25. 8. 2007 in různé

Tři měsíce a dva týdny zpátky jsem si během jednoho dne rozšiřoval (zornice pitím energy drinků) znalosti o asijské kinematografii několika filmy z několika asijských zemí. Řekl jsem si, nač troškařit a druhý Asia Film Festival bude trvat celý víkend a pokud vše vyjde a já vydržím, zhlédnu během něj dalších devět asijských filmů. Snažil jsem se vybrat žánrově co nejpestřejší paletu a zároveň vybírat hlavně snímky kvalitní. Někdo by to mohl označit za plýtvání dobrými filmy, ale když už se jednou přeladím na jinou kulturní vlnu, proč bych toho nevyužil.

První tři filmy, „trilogii pomsty“ (Sympathy for Mr. Vengeance, Oldboy, Sympathy for Lady Vengeance) jihokorejského režiséra Chan-wook Parka jsem již vstřebal a poznatky k nim zveřejním během následujících týdnů. Následovat by měly (ne nutně v tomto pořadí): Siworae, Audition, A Tale of Two Sisters, Samaritánka, Exiled, A Moment to Remember. Další informace se budu snažit přinášet průběžně.

So

19:25

Konkurs
(Oodishon, Japonsko 1999) ***

Obchodník Shikeghara přišel před sedmi lety o manželku. Nyní žije se svým synem a začíná uvažovat o novém vztahu. Svého přítele z filmové branže využije k uspořádání konkurzu na film, který nikdy nevznikne, konkurzu, jehož jediným cílem je najít pro Shikegharu vhodnou partnerku. Když objeví tu správnou, tu jedinečnou a (příliš) dokonalou, vše zprvu nahrává dlouhému a idylickému vztahu. Jenže, co když Shikeghara jenom nechce vidět pravou tvář své milované?

Celých devadesát minut sledujeme běžnou, psychologii nepříliš zatíženou, romanci s občasnými problesky čehosi děsuplného (ten pytel sebou škubnul!). A tahle běžná romance se během závěrečné půlhodinky vyvrbí v cosi tuze neromantického, co vám vyrazí tím větší objem dechu, čím méně jste o filmu dopředu věděli. Moje smůla, že jsem toho věděl docela dost, devadesát minut čekal něco, co přijít nemělo a na konci byl logicky zklamán. Můžu si nalhávat, že by tomu bylo jinak, kdybych netušil. Můžu taky věřit svému instinktu tvrdícímu opak a přijmout fakt, že s Takashim Miikem prostě kamarádi nebudeme (první indicií směřující k tomuto poznatku mi byl Ichi). Romantická část není nijak objevná, až na sestřih z konkurzu ani vtipná a při psaní dialogů musel někdo hodně vařit z vody. Námitky typu „horor nemusí mít dobrý scénář“ v tomto případě neakceptuji, protože jedině dobrý scénář by dokázal smést pochyby o samoúčelnosti brutálního kontrastu „love me“ a „love me not“ pasáží. Herci zachraňují, co se dá, Ryo Ishibashi filmem nenápadně proplouvá jako obyčejný chlápek, kterému je souzeno milovat nesprávnou ženu, Eihi Shiina dokonale klame výrazem a její druhá, temná tvář vyvolává nepříjemné chvění po celém těle. Pochvalu už pak zaslouží jenom pár pěkných vizuálních nápadů. 60%

22:40

Siworae
(Jižní Korea 2000) ****

Příběh Siworae budou mnozí znát z amerického remaku Dům u jezera (2005) se Sandrou Bullock a Keanu Reevesem. Jde o klasický romantický příběh s tím zásadním rozdílem, že dva milence od sebe dělí dva roky života. Komunikují spolu pomoci schránky, jakési časoprostorové díry či čehosi na ten způsob. Americký remake jsem viděl dříve a je zajímavé sledovat přístup západních a východních filmařů k témuž námětu. Siworae je okleštěno od všech přebytečných motivů, obejde se bez přemíry dialogů a postav. Jeho hlavní síla tkví v poetické atmosféře, která není narušována vtípky srandovního kamaráda hlavního hrdiny či hrdinky. Americkým romantickým dojákům je často vyčítána patetičnost, ty jihokorejské jsou však ještě přeslazenější a mají mnohem blíž ke kýči. K dokonalému kýči. V Siworae nadbývají bezeslovné scény s podmanivou hudbou (ten anglický text působil velice, velice rušivě) a zasněnými výrazy zamilovaných hrdinů. Nelze jím ovšem upřít špičkové technické provedení (nádherný otáčivý záběr okolo schránky) a plné herecké nasazení typově přesně obsazených herců. Gianna Jun si později podmanila srdce mnoha cinefilů jako „drzá“ holka z My Sassy Girl. Nedokážu napsat, která ze dvou verzí mi byla bližší, obě dvě měly své silné i slabší momenty, obě dvě mě dokázaly dojmout (lhal bych, kdybych tvrdil, že k skoro k slzám) a u obou dvou jsem si kladl tutéž otázku: Proč jí neposlal svou fotku? 80%

Ne

01:00

A Tale of Two Sisters
(Janghwa, Hongryeon, Jižní Korea 2003) ****

Příběh dvou sester a jejich macechy aneb pohádka pro odrostlejší masochisty, kteří se rádi nechávají děsit vrávorajícími vybledlými Asiatkami s dlouhými černými vlasy. Děj je zasazen do velkého domu plného prázdných místností a dlouhých chodeb, jako dělaných pro nervydrásající kamerové jízdy. Hororové sekvence jsou (bohudík) dávkovány s mírou, zato málokterá z nich se minula účinkem. Buďte připraveni, že lekačka zpravidla přijde až vteřinu poté, co ji budete čekat. Významnější prostor je věnován tíživé rodinné tragédii a kostlivcům ukrytým ve skříních (doslova). Závěrečné rozuzlení někoho naštve, někoho nadchne – no, řekněme, že není z nejhorších, zároveň ani z nejoriginálnějších a k poměrně jednoduché pravdě (někdy věříme tomu, čemu věřit chceme) se dobírá zbytečně složitým způsobem. 75%

12:15

Exiled
(Fong juk, Hong Kong 2006) ****

Čtveřice nájemných zabijáků má odpravit svého dávného přítele, který „sešel z cesty“ a nyní se snaží začít nový, rodinný, život. Situace nabere nečekané obrátky, když se jejich oběť pustí do poslední větší akce, aby zajistila peníze pro manželku a nedávno narozeného syna.

Nebetyčná hloupost, samoúčelně efektivní a směšně seriózní v nepatřičných momentech; úmyslně stylizovaný akční nářez, brilantně zrežírovaný a vyvolávající napětí, při němž slyšíte tlukot vlastního srdce – tyto dva protichůdné dojmy ve mně rezonovaly během úvodní dvacetiminutové „přestřelky“. Přestřelky, během které nikdo nezemře, která skončí stejně nečekaně jako začala a ze které se vyklube skoro rodinná komedie. Byla to atypická, přesto zcela plynulá změna atmosféry. Najednou sledujeme společnou večeři pěti dobrých přátel, z nichž žádný zdánlivě nepředstavuje hrozbu pro někoho z přísedících. Jenže bossův požadavek zněl jasně a jeho ignorace se neobejde bez následků, z čehož vyplyne druhá ze čtyř (maximálně pěti) akčních scén. Zbytek první hodiny filmu zabírá bezeslovné, k prasknutí napjaté čekání na něčí výstřel. Po vizuální ani herecké stránce nemají tyto scény co nabídnout a brzy omrzí. Zdánlivě zásadní skutečnost, že příběh nemá po uplynutí šedesáti minut a vyeliminováni scénáristicky nejvděčnější postavy kam dál směřovat, se ukáže být nepodstatnou v poslední, existenciálně laděné třetině. Putování skupiny mužů bez ideálů, kteří již dávno ztratily vše, co ztratit mohli, připomíná pozdní westerny, především pak Peckinpahovu Divokou bandu. Poetické, chlapsky dojemné, trochu krvavé a z celého filmu nejvíce pohlcující. Nabudete-li však ze samého začátku přesvědčení, že tenhle blábol nemá krom dveří přihrávaných kulkami (pochopíte, až uvidíte), konec vás o opaku nepřesvědčí. Pro tu neskutečnou akční scénu započatou fotbalem s plechovkou Red Bullu, vám ale doporučuji vydržet až dokonce. Kvůli pomalému tempu a minimu děje netoužím film vidět znovu, zároveň ale nepopírám, že mě tento „složitý pohled na jednoduchý žánr akčního thrilleru“ příjemně nepřekvapil. 85%

15:00

Samaritánka
(Samaria, Jižní Korea 2004) ***

Dvě soulské středoškolačky, nejlepší kamarádky, sní o cestě do Evropy. Jedna z nich je pro získání potřebných financí ochotna prodat vlastní tělo, druhá ji vyhledává klienty. Po nečekané tragédii se právě ona rozhodne podstoupit zvláštní formu vykoupení. K velké nelibosti jejího otce, který nad dcerou začíná ztrácet kontrolu.

Chování postav v Samaritánce není příliš logické. Podřizují se logice Kimova uvažování a každá z nich pouze plní předem daný účel nepřesahující rámec konkrétního filmu. Dívka opovrhující prostitucí se sama stane prostitutkou? Dosud v klidu a míru žijící otec brutálně zabije muže, který využil „dobročinnosti“ jeho dcery? To už je i reálný svět takhle deformovaný? Nevěřím. Formálně všední, nebýt pár scén přímo šedivý, snímek je neveselým podobenstvím o současném světě, zmateném z vlastní zkaženosti. Dokážeme ještě oddělit dobré od zlého? Osobní od cizího? Důležité od nedůležitého? A pokud ne, jak z tohoto bludného kruhu uniknout? Jak uniknout ze života ve lži? Další lží? Největším problémem Samaritánky je důsledné obcházení čehokoliv konkrétního, soustředěnost výhradně na věci víceznačné a svou víceznačností provokující. Z devadesátiminutových úvah během koukání na bílou zeď byste byli podobně moudří. Jenom by tomu chyběl prvotní impuls, který vás nasměruje patřičným směrem, naladí na správnou vlnu. S podobným trendem do budoucna bych příště volil raději procházku lesem než nový film Kim Ki-duka. 70%

17:15

Poslední z plánovaných filmů, A Moment to Remember, si šetřím jako pomyslný vrchol celé minipřehlídky až na dnešní večer. Jeho recenzi přinesu během nejbližších dní (snad už zítra). Abych to nějakým rozumným způsobem uzavřel: Bylo nesmírně osvěžující zpestřit si sledování čím dál podobnějších a do jednoho celku splývajících evropských a amerických filmů, sérii filmů v mnoha ohledech jiných a v každém ohledu originálních (ač v podobném množství a bez písemných poznámek a spánku rovněž splývajících :)). Asi bych nedokázal sledovat pouze tamější snímky, kulturní bariéra je patrná a emoční dopad tím menší (polemizoval bych o univerzálnosti emocí). Celkem lituji prvního amerického filmu, který mi v nejbližší době přijde pod oči – bude chtě nechtě podroben nemilosrdné srovnávací kritice.

Advertisements
Komentáře
  1. OLA napsal:

    No to je teda slusny vykon…videla som len ten posledny moment, zatlacila slzu, tesim sa na jeho recenziu…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s