Vengeance Trilogy

Posted: 29. 8. 2007 in recenze

„Vengeance Trilogy“ – nehledejte za tím nic sofistikovaného, je to jenom souhrnný název pro tři filmy o třech různých podobách pomsty. Jihokorejský režisér Park Chan-wook původně ani neplánoval trilogii, nicméně nakonec z toho trilogie byla a rovnou jedna z nejúspěšnějších v zemi svého vzniku. Určitě dost úspěšná na to, aby vzbudila zájem také v západněji situovaných zemích. Do našich kin jako první zavítal – Quentinem Tarantinem v Cannes do nebe vychvalovaný – Oldboy, čili druhý z volně navazujících dílů. A byl kolem toho ohromný poprask – mnoho českých diváků rapidně zvýšilo svůj zájem o jihokorejskou kinematografii, do té doby uspokojovaný nanejvýš duchovními seancemi Kim Ki-duka. O rok později následovaly Sympathy For Lady Vengeance. První díl, Sympathy For Mr. Vengeance, do běžné české distribuce vůbec nedorazil. Není však důležité, který z dílů zhlédnete jako první, druhý či poslední – smysl vám neunikne.

Sympathy for Mr. Vengeance ****
(Boksuneun naui geot, Jižní Korea 2001)

Hluchoněmý Ryu se ze všech sil snaží vydělat dost peněz, aby mohl svoji umírající sestru poslat na transplantaci ledvin (což není zrovna snadné, když jste právě přišli o práci a ještě ke všemu vám v nemocnici řekli, že potřebný orgán není k dispozici). Po menší epizodě s překupníky s lidskými orgány dá Ryu na radu své přítelkyně a rozhodne se získat peníze na sestřinu operaci únosem malé holčičky. Zpočátku slibně rozjetá akce se ale velmi brzy příšerným způsobem zvrtne a únos uvede do chodu kolotoč událostí, které všem pořádně zacloumají životy. (…) ČSFD

„Pozor chlapče, máš to v tepně“

Oko za oko, zub za zub a svět bude brzy plný slepých a bezzubých. Sympathy for Mr. Vengeance není klasickým příběhem o pomstě á la Tony Scott a jeho Muž „všem usekám pazoury“ v ohni. Když uplynula hodina poklidně vyprávěného dramatu s nějakým tím vtípkem pro milovníky černého humoru, říkal jsem si, že už není co vyprávět, že už by to mohlo skončit. Nezajímalo mě, co bude dál, mlčenlivý hlavní hrdiny mi nepřilnul k srdci (nejspíš kvůli té zelené kštici). Avšak teprve druhá půle začíná řešit téma pomsty. Ukazuje, na jak vratkých morálních základech může podobná pomsta stát a nutí nás řešit dilema, kterému ze dvou „mstitelů“ přidělit své sympatie. Nedokázal jsem se rozhodnout.

Poselství je nabíledni: když už se mstíme, měli bychom k tomu mít pádný důvod a vědět, proč a komu se mstíme. Nad celým filmem pak visí zásadní otázka „Má vůbec smysl se mstít? Povede to k něčemu?“. Park-chan Wook nepovažuje vysvětlivky pro zmatené diváky za nezbytné a asi vám chvíli potrvá, než zjistíte, kdo je kdo a kdo sleduje jaký cíl. Stále nicméně jde o nejpřímočařejší z dílů „vengeance trilogy“. Svým způsobem hodně komorní, což se projevuje i na střídmém, leč brilantně promyšleném, pojetí vizuální stránky. Park má dar vyprávět obrazy, které vystihují podstatu věcí do jejich nejhlubšího nitra, k nejúžasnějším patří výstup „stínů“ do schodů, na ten jen tak nezapomenu a ve svém žebříčku originálních vizuálních nápadů jej řadím hned za komiksové oči z Tatiho Mého strýčka.

Sympathy for Mr. Vengeance není jen dalším z nekonečné řady snímků o životě jako sérii nešťastných událostí, o životě ve světě, kde vaše volání o pomoc stejně nikdo neuslyší (v lepším případě proto, že slyšet nemůže, v horším proto, že slyšet nechce). Je zároveň důkazem progresivnosti „novovlnové“ jihokorejské kinematografie. Důkazem progresivnosti, která nespočívá jenom v neotřelém formálním přístupu, množství sprostých slov a brutálního násilí. Tohle všechno Mr. Vengeance sice má, ale navíc z toho dokáže vymáčknout pořádně silný příběh, jenž ve vás bude doznívat ještě pár minut po doběhnutí titulků.

režie: Chan-wook Park; scénář: Jae-sun Lee, Mu-yeong Lee; kamera: Byeong-il Kim; hrají: Kang-ho Song (Park Dong-jin), Ha-kyun Shin (Ryu), Du-na Bae (Cha Yeong-mi)

Celkové hodnocení: 85%

______________________

Oldboy *****
( Oldeuboi, Jižní Korea 2003)

Únos Dae-sua se odehraje rovnou před jeho domem, kde dosud poklidně žil se svou rodinou. Kdesi v podivném domácím vězení se dozví z televize, že jeho žena byla mezitím brutálně zavražděna a on že je z vraždy podezírán. V tmavé místnosti stráví patnáct let, než se jednoho dne stejně nečekaně probudí na svobodě. Od té chvíle se upne na pomstu neznámému vězniteli. (…) ČSFD

„Směj se a svět se bude smát s tebou. Plač a budeš plakat sám“

Jsem ve vězení. Venku na mě čeká manželka a dcera. Nevím, kdo mě zavřel, nevím proč mě zavřel, nevím, že budu za patnáct let propuštěn („bylo by to pak snažší?“). Co bych udělal? Jak bych se v takové situaci zachoval? Pokusy o sebevraždu jsou marné, pokusy o útěk věznitelem předpokládané („někomu teď asi bude chybět jedna hůlka“), ale též marné. Nezbývá než doufat, že se jednou dostanu ven (jinak už bych byl mrtvý, ne?) a budu mít příležitost k vykonání krvavé pomsty. To jediné mě drží při životě.

Oldboy býval v době svého vzniku (a povětšinou lidmi, kteří jej neviděli) přirovnáván k Pulp Fiction a úplně nesmyslné přirovnání to není. Minimálně v rovině „dopadové“. Přímočarý příběh, brutální násilí, černý humor. Napoprvé zábava od začátku do konce, ve které se budete jenom občas ztrácet. Napodruhé zábava, nad kterou budete hodně přemýšlet a ke které se možná ještě někdy vrátíte, ale už jenom a právě kvůli té zábavě. Jedním slovem kult. Oldboy je samozřejmě komplikovanějším filmem než Pulp Fiction, nese obecně poplatnější myšlenku (resp. nese nějakou myšlenku), má pevnou dramatickou kostru, na jejímž konci čeká kýžená katarze, která (a to především) není dílem náhody, ale dosazením posledního dílku do pečlivě promyšlené skládačky.

režie: Chan-wook Park; scénář: Jo-yun Hwang, Chun-hyeong Lim; kamera: Jeong-hun Jeong; hudba: Yeong-wook Jo; hrají: Min-sik Choi (Dae-su Oh), Ji-tae Yu (Woo-jin Lee), Hye-jeong Kang (Mi-do)

Celkové hodnocení: 90%

______________________

Sympathy for Lady Vengeance *****
(Chinjeolhan Geum-ja ssi, Jižní Korea 2005)

Pomstychtivá mladá žena s andělskou tváří po návratu z vězení hledá odplatu – za zločin, který nespáchala, za příkoří, které musela vytrpět, za ztracenou dcerku, kterou musela opustit. ČSFD

„Do You Speak English?“

Nakonec to nejlepší. Černá komedie? Thriller? Rodinné drama? Podobenství? Sympathy for Lady Vengeance nelze snadno zaškatulkovat a je to jenom dobře. Každé jeho (jejich?) sledování může být zcela odlišným zážitkem. Záleží na náladě, očekáváních, ochotě akceptovat zdánlivě neakceptovatelné. Park Chan-wook nabízí třetí a opět originální pohled na různé podoby pomsty: hlavní hrdinka po třinácti letech opouští vězení, kam byla zavřena pro vraždu malého chlapce. Postupně vychází najevo, proč ho zabila a proč má nyní pádný důvod zabít někoho dalšího.

Není snadné propracovat se přes spoustu zbytečných informací, majících během úvodních čtyřiceti minut takřka lavinový charakter, k podstatě věci. Skutečně jsem museli poznat všechny Geum-ja Leeiny (prosím, nekamenujte mě za to skloňování) spoluvězeňkyně, jakkoliv (ne)důležité pro její plán? Ale to není tak důležité, když nebudete za každou větou hledat odpovědi na nezodpověditelné otázky, nic vám nebude bránit ve vychutnání si netradičně pojaté, rovnou za nosem klikatou cestou jdoucí, cesty za pomstou.

Hrdinka, mstitelka, je opravdovou „bohyní“, do kůže oděná, s charakteristickými červenými očními stíny, s obvázaným prstem (který pár minut nebyl součástí zbytku těla), s vymazleným dvojhlavňovým koltem. Jakoby utekla z nějakého komiksu. Vlastně by ani nemusela utíkat, ona se v něm přímo nachází, veškerá podobnost tohoto extrémně stylizovaného světa s realitou by jenom podrývala důležitou nezařaditelnost celého snímku. Kdyby například posledních cca třicet minut bylo pojato s větším důrazem na pravdivost, scéna samozvaného rodičovského soudu by ztratila ze své poetiky. Je to právě jedna z těch scén, kdy jsem s němým úžasem a mrazením v zátylku přihlížel ohňostroji morbidního humoru („Táto, nejsme poslední“). Možná to vtipné být nemělo, možná mi to příště ani vtipné připadat nebude, ale na dlouhou dobu si ji v paměti uchovám jako nejneotřelejší pojetí tématu „rodiče, jejich děti a zodpovědnost k nim“.

Lady Vengeance má krom zmíněných také spoustu jiných předností. Opět například ukazuje výplody Parkovy nadprůměrné a konkrétním cílům vyhovující imaginace. Opět ale nebude po chuti všem divákům. Těm, kteří neradi experimentují sami se sebou, bych doporučil Tarantinova Kill Billa, především jeho druhou část, která je něčím hodně podobným, ale dle obecně platných měřítek zároveň něčím konzumovatelnějším.

režie: Chan-wook Park; scénář: Seo-Gyeong Jeong, Chan-wook Park; kamera: Jeong-hun Jeong; hudba: Yeong-wook Jo; hrají: Yeong-ae Lee (Geum-ja Lee), Min-sik Choi (Mr. Baek)

Celkové hodnocení: 90%

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s