Ohnivé vozy

Posted: 16. 9. 2007 in film týdne

Film týdne (43)

Chariots of Fire

Žít pro 10 vteřin?
Život v 10-ti vteřinách?
Požitek z rychlosti.
Radost z vítězství.
Být nejrychlejší!

Dva Britové. Dva atleti. Dva běžci na sto metrů. Angličan Harold Abrahams, Skot Eric Liddell. První dokáže oběhnout nádvoří Cambridgské univerzity (367 metrů) dříve, než hodiny odbijí dvanáctou. Druhému v jeho rodné vlasti ne nadarmo přezdívají „Létající Skot“. Oba dva se po náročném tréninku střetnou na pařížských olympijských hrách v roce 1924. Není důležité, kdo zvítězí, ale co z toho bude mít

Schéma sportovního filmu je jednoduché a dobře známé: jedinec, dva rivalové či početnější skupina sportovců nejdříve trénuje, pak pomalu stoupá k vrcholu, aby ve finále podstoupil nejtěžší zápas svého života (míněno doslovně i obrazně). Ač předvídatelné, divácky vděčné a v pojetí scén z daného sportu obvykle excelující. Ohnivé vozy nejsou výjimkou, nicméně jsou z mnoha důvodů výjimečné

Hned s prvními minutami vás nejspíš upoutá hudba maestra Vangelise. Její největší nevýhodou je snadná rozpoznatelnost a vkrádající se pocit „tohle už jsem někde slyšel“. Nejspíš ano, titulní skladba je pro své četné využívání během různých zpomalených záběrů slavnější než samotný film. Ze všech filmů, v nichž kdy něco od Vangelise zaznělo, právě zde jeho hudba funguje nejlépe a vyvolává nejsilnější emoce. Zasloužený Oscar

Britský režisér Hugh Hudson svůj celovečerní debut nepřekonal. Ono se těžko překonává něco, co promění čtyři ze sedmi oscarových nominací, včetně ocenění pro nejlepší film. Jeho způsob komponování záběrů je úchvatný. Jako učebnicový příklad doslova organického propojení obrazu a zvuku může posloužit střihová sekvence, kdy slyšíme hudbu, vidíme sérii „oživlých“ novinových fotografií a nakonec i zdroj samotné hudby. Jeden uzavřený cyklus, necelá minuta filmu, která vydá za tisíc slov

Jediným povědomým jménem z početného hereckého osazenstva je Ian Holm v roli italsko-arabského trenéra. Oba titulní hrdinové však rozhodně nespoléhají jenom na své fyzické výkony. Řeší běžná i méně běžná dilemata. Váhají, co všechno jsou pro svou největší vášeň ochotni obětovat. Liddell upřednostňuje před sportem Boha, Abrahams má oprávněný strach z vítězství, ke kterému celý život směřoval. Bude pak ještě kvůli čemu žít?

Jelikož jde o příběh na motivy skutečných událostí, můžete si snadno zjistit, kdo nakonec vyhrál. Po pravdě, ani cesty k cíly nejsou moc spletité a dojde-li k nějaké komplikaci, je zpravidla vyřešena několikaminutovým dialogem. Vše ale perfektně funguje, běžecké scény (ač trvající pár vteřin) mají obrovskou vnitřní sílu a dokázaly mě nabýt libovolně využitelnou energií na několik dní dopředu

A potom to závěrečné zaváhání – mělo to celé smysl? Aneb: zač jsme běželi? Přemýšlel jsem během scény tréninkového běhu, kterou film začal i skončil, přemýšlel jsem dlouho po ní. Přemýšlím stále, chvění po celém těle teprve teď pomalu odeznívá, pročež dávám hrdých pět hvězdiček

režie: Hugh Hudson; scénář: Colin Welland; hudba: Vangelis; kamera: David Watkin; hrají: Ian Charleston (Eric Liddell), Ben Cross (Harold Abrahams), Ian Holm (Sam Mussabini

Ohnivé vozy *****
Chariots of Fire (UK, 1981)

Herecké výkony: 85%
Scénář: 80%
Režie: 90%
Celkové hodnocení: 90%

Jak hodnotí jinde:

ČSFD: 82%
IMDb: 7.3
RT: 85%

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s