Hodina klavíru

Posted: 24. 9. 2007 in film týdne

Film týdne (44)

Hodina klavíru

Tiché tóny

Jiří Hubač je mimo jiné autorem scénářů snímků Ikarův pád a Tažní ptáci, blízce spjatých s prostředím protialkoholních léčeben, v nichž excelovali Vladimír Menšík a Vlastimil Brodský. Hra na klavír, jež v soutěži České televize obdržela druhé místo za nejlepší nerealizovaný scénář roku 2005, na výše uvedené volně navazuje a dovršuje jakousi trilogii o hledání ztracené lidské důstojnosti.

Bývalý klavírní virtuos, nyní na alkoholu závislá troska František Stára (Boleslav Polívka), podstoupí dobrovolnou tříměsíční léčbu, aby po návratu společně s novým (a brzy i jediným) nejlepším kamarádem Edou (Pavel Liška), zjistil, že nebude vůbec snadné vrátit se k (zabaveným) věcem a lidem, kteří pro něj ve svých životních plánech již nedokáží najít místo.

Manželka Zdena (Vilma Cibulková) mu neodpustila, že ji nechal napospas exekutorům a našla si jiného, spolehlivějšího (snad až příliš) muže (Jan Budař). Syn Igor (Jan Dolanský), dálkový řidič, je věčně na cestách a má jiné starosti než harmonickou rodinu. Stára navíc marně hledá solidní zaměstnání, odpovídající jeho talentu a postupně začíná sám sebe přesvědčovat, že patří k největší spodině a (nadneseně řečeno) zaslouží zemřít v nějaké zastrčené uličce a být ohlodán krysami.

Podobné problémy čekají Edu. Ten sice má práci jako pomocník v márnici, kde člověka od zbláznění dle primářových slov zachrání buď alkohol nebo víra, ale zcela vlažné přijetí jeho sestrou, ho ponouká k uposlechnout (v dobrém myšlené) rady malé neteře, aby už konečně a definitivně odletěl.

Silný námět, hodný patetického amerického dojáku, zpracoval Zdeněk Zelenka (celý zástup televizních filmů různých kvalit) jako komorní drama dvou zoufalců. Jako univerzální příběh o lidském přátelství. Emotivější scény, podobně jako v nedávných Tajnostech Alice Nellis, „supluje“ hudba, převážně hra na klavír. Tyto okamžiky patří k nejlepším.

Scénáři bohatému na milý slovní humor, potažmo filmu jako takovému, ubližuje snaha působit moderně. Ta je reprezentovaná zbytečnou a nefungující „sondou“ do životů dálkových řidičů, směšnou scénou s vyhozeným mobilem, nevhodně „fresh“ kamerou Vladimíra Opletala i občas příliš agilním střihem (Vyšehrad).

Slibný potenciál Hodiny klavíru by však zasloužil větší péči ve více ohledech. Vyeliminování sklonů ke schématičnosti a zjednodušování (čtyřicet tisíc bych vyléčenému notorikovi určitě nepůjčil jen tak) dramaturgickému klišé. Lepší prokreslení příliš šablonovitých postav (zlá sestra, zákeřná uklízečka, upjatý inženýr). Dotažení některých motivů (vztah otec-syn).

Přese všechny výtky má tento počin mnoho téměř k slzám dojímajících momentů, které se vyhýbají jakékoliv křečovitosti především zásluhou soustředěných výkonů Polívky a Lišky. „Klaun s vážnou tváří“ a „tak trochu idiot s vždy dobrým srdcem“ hrají svůj vysoký standard, přesto připomínají některé ze svých předešlých postav jenom minimálně. Česká televize tento rok již poněkolikáté (Operace Silver A, Hraběnky) předvedla, že kvalitou své tvorby může téměř konkurovat snímkům, které jdou běžně do kin. Opět chybí jenom onen pověstný kousíček.

Hodina klavíru (ČR 2007) ****

Herecké výkony: 85%
Scénář: 75%
Režie: 80%
Celkové hodnocení: 80%

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s