Archiv Září, 2007

Bourneovo ultimátum

Posted: 3. 9. 2007 in film týdne

Film týdne (41)

The Bourne Ultimatum

Agent (s) budoucnosti(í)

Žádné napjaté očekávání. Tomuto filmu jsem neplánoval věnovat zvýšenou pozornost, dokud nezačal sklízet nadšené recenze po celém světě. Obrovské nadšení laiků i kritiků mě přimělo zabrouzdat na vyvrcholení trilogie, která mě dříve nechávala zcela chladným, do kina. První díl, Agent bez minulosti v režii Douga Limana, byl podprůměrný. Hodně. Ničím mě nezaujal. Bourneův mýtus měl hlavně parádní závěrečnou automobilovou honičku, společně s Roninem asi nejlepší od dob Francouzké spojky. Změna režiséra byla hned patrná. Ultimátum se z devadesáti procent nese v duchu posledních minut Mýtu – ultimátní akční maratón plný nečekaných překážek a s minimem oddechových zastávek.

Příběh bych s dovolením shrnul do jediné věty: Jason Bourne chce zjistit, kým byl, co dělal a nenechat se při tom zabít. Velice jednoduché, na dvě hodiny přesto dostačující. Vzájemná interakce mezi postavami v dialogové rovině byla minimalizována pouze pro potřeby hlubšího vykreslení charakterů. Jinými slovy – moc nekecají. Vše podstatné je nám odhaleno během poslední čtvrthodinky, překvapivě nejméně akční části filmu. K bezchybně vybraným hercům z jedničky (Matt Damon) a dvojky (Julia Stilles) byl přibrán David Strathairn, snad nejcharismatičtější herec své generace. Není nic tak fascinujícího, jako poslouchat jeho šedivě napsané dialogy (bez ironie). OK, možná akční scény.

Jistý novinář krátce po začátku filmu vyřkne do telefonu název tajné operace CIA. Jeho rozhovor je (jako statisíce dalších) odposloucháván a okamžitě vzbudí zájem patřičných kruhů. Brzy poté ho již sledují tajní agenti. A také Jason Bourne, o němž napsal pár článků do novin. Bourne nesmí být spatřen, na informacích onoho novináře však závisí jeho budoucnost. Hned zkraje nejlépe vygradována scéna celého filmu zároveň předznamenává, v jakém duchu se ponese zbytek: Bourne bude sbírat střípky své minulosti, CIA mu v tom bude bránit. Procestuje během toho pár zemí, schytá pár modřin, mnoho se nedozví – cesta k cíli není důležitá, ale je hyperakční.

Bourne utíká, někoho pronásleduje úzkými ulicemi jednoho španělského městečka, někdo pronásleduje jeho. Kamera změní úhel třikrát za půl minuty, hudba Johna Powella je nepřetržitě vygradována na domnělé maximum a přitom graduje dál. Matt Damon se tváří drsně a odhodlaně, jeho nepřátelé též. Kdo s koho? Dech… jaký dech? Tep… srdce hrozí vyskočením z těla. Pocity… takhle má vypadat akční thriller! Paul Greengrass neobjevil žádný nový, převratný způsob pojetí akce, pouze uvařil dokonalý akční extrakt. Použité suroviny? Trochu starších automobilových honiček (Francouzská spojka, Bullitův případ), trochu pěstních soubojů tělo na tělo (Klub rváčů? Kill Bill?), trochu syrovosti jeho předchozích snímků (Krvavá neděle, Let číslo 93). Až na občasnou chaotičnost (která k tomu patří) to funguje dokonale.

V rámci žánru nemohu Bourneovu ultimátu absolutně nic vytknout. Je to bezchybné završení jedné trilogie. Šetřil bych výrazy jako „nová dimenze akčního filmu“ či „revoluční počin“ – není zde nic revolučního, nebudeme-li počítat, že vše funguje přesně tak, jak bylo nejspíš zamýšleno. Po pěti hvězdičkách přesto sáhnout nemohu. Omračující dojem z první akční extáze se již neopakoval. Euforii provázející chvění po celém těle jsem pocítil až v úplném závěru, během posledních deseti vteřin – nebyla radostí z toho, že už to skončilo, v žádném případě, přesto přišla příliš pozdě. Mám dobrý pocit, nejsem nadšen. Fanoušci Bournea budou.

režie: Paul Greengrass; scénář: Tony Gilroy, Scott Z. Burns, George Nolfi; kamera: Oliver Wood; hudba: John Powell; hrají: Matt Damon (Jason Bourne), Julia Stiles (Nicky Parson), David Strathairn (Noah Vosen), Joan Allen (Pamela Landy)

Bourneovo ultimátum ****
(The Bourne Ultimatum, USA 2007

Herecké výkony: 85%
Scénář: 70%
Režie: 90%
Celkové hodnocení: 85%

Jak hodnotí jinde:

ČSFD: 93%
IMDb: 8.5
RT: 93%

Reklamy

Dva měsíce, dva měsíce maximální pohody, života bez vážnějších starostí, bez nutnosti a povinnosti řešit nějaké podstatné problémy. Dva měsíce nicnedělání a sledování filmů… právě skončily. Je mi smutno, ale zároveň se těším na nové věci a zážitky, které mě čekají. Určitě k nim budou patřit i filmy, jenom ne v takovém množství. Abych si sám udělal trochu jasno, co všechno viděli mé oči během uplynulých dvou měsíců, sestavil jsem pár „zpřehledňujících“ žebříčků. Chápu, že vás to nejspíš nezajímá, ale než přestanete číst úplně, rád bych vám všem poděkoval za navštěvování tohoto blogu a opožděně tak reagoval na jeho první narozeniny, které proběhly někdy v půli srpna. Díky!

Celkem viděných filmů: 145

Summer Highlights (filmy, které zaslouží pět hvězdiček z pěti – abecední seznam):

  • Americké graffiti (1973)
  • Divoké vlny (2007)
  • Dopisy z Iwo Jimy (2006)
  • Intimní osvětlení (1965)
  • Moment to Remember, A (2004)
  • Strašáci (1971)
  • Střílejte na pianistu (1960)
  • Sympathy for Lady Vengeance (2005)
  • Transformers (2007)
  • Všichni prezidentovi muži (1976)
  • Zabíjení (1956)
  • Zahraj to znovu, Same (1972)

Minipřehlídka filmů Billyho Wildera, výsledné pořadí:

  1. Odpolední láska (1957)
  2. Raz, dva, tři (1961)
  3. Slaměný vdovec (1955)
  4. Byt (1960)
  5. Štístko (1966)
  6. Soukromý život Sherlocka Holmese (1970)
  7. Líbej men, hlupáčku (1964)
  8. Sladká Irma (1963)

Raději zapomenout:

  • Čtyři pokoje (1995)
  • Rozdvojená duše (1954)
  • zastávka v Kansasu (1956)
  • Saw 3 (2006)
  • Velké závody (1965)
  • Jed (1991)
  • Perfektní skóre (2004)
  • Warholka (2006)
  • Superpoldové (2001)
  • Firewall (2006)
  • Dech života (1987)
  • 7-10 split (2007)

Jedno léto skončilo, za deset měsíců tady bude další. Deset měsíců netrpělivě čekat a na nic jiného nemyslet? Blbost. Je tolik jiných důvodů k radosti. Většina z nich se týká reálného života, ale část také nových filmových zážitků. Už chápu, že film není důležitější než život, ale proč si jej filmy alespoň nezpříjemnit jak nejvíc to jde?