Dustin Hoffman a jeho filmy

Posted: 13. 10. 2007 in osobnost

Maratónec

  • Největší perfekcionista mezi herci.
  • Preferuje hereckou metodu Lee Strasberga, založenou na osobních prožitích.
  • Prosazováním svých představ o roli dokázal znepříjemnit životy mnoha režisérům.
  • Člověk se zvláštním smyslem pro humor, velice soutěživý a vždy usilující o lepší výkon než jeho kolegové.
  • Politicky i ekologicky angažovaný, Oscary pohrdající, přesto je s chutí přebírající.
  • Minimálně dvakrát o vlásek unikl smrti, je jednou rozvedený, jeho druhá manželka zemřela krátce po těžkém porodu.
  • Svými kolegy milován, obdivován i nenáviděn a zatracován.

To je ve zkratce člověk mnoha rozporů, člověk mnoha tváří: běžec na dlouhé a náročné tratě, Pan Herec Dustin Hoffman.

Začínal jako divadelní herec. Na větší role neměl štěstí, v těch malých však rozhodně nezanikl a o nabídku, která se neodmítá tím pádem nepřišel. Byl přesvědčen, že roli v Absolventovi (1967) nikdy nedostane. Navzdory obrovské trémě a zpackanému castingu, zaujal režiséra Mikea Nicholse a ve svých třiceti letech ztvárnil ostýchavého studenta o šest let starší Anne Bancroftové takovým způsobem, že získal srdce tisíců fanynek, chápavý obdiv tisíců fanoušků a první oscarovou nominaci navrch.

Nyní si Dustin mohl vybírat. Mohl přijmout roli dalšího studentíka, nad nímž se budou rozplývat nedospělé dívky. Mohl s přehledem zahrát dalšího Benjamina Braddocka, ale neudělal to. Zcela nečekaně kývnul na postavu duševně i fyzicky slizského italského podvodníčka „Ratso“ Rizza v naturalistickém vyobrazení morálního rozkladu společnosti Půlnoční kovboj (1969). Druhá známější role, druhá nominace na Oscara.

Ještě kontroverznější postavu ztvárnil v brutálních Strašácích (1971) Sama Peckinpaha. Americký profesor matematiky David přijíždí s pohlednou manželkou na anglický venkov a oba musí čelit čím dál agresivnějším výpadům místních. Vše vrcholí několikaminutovým odoláváním skupince agresorů, kdy se David nebojí použít vařící vodu ani střelné zbraně. Psychologicky věrohodné zachycení nestability lidské duše anebo do sebe zahleděná glorifikace násilí? Určitě film hodný pozornosti.

Motýlek (1973) – tento film nemám příliš v lásce. Neobratně zrežírovaná adaptace nikterak skvostné knihy trestance Henriho Charriéra nedrží pohromadě, tříští se na výjevy, které nestojí za delší udržení v paměti a často budí nezamýšlený smích (bílé vlasy Stevea McQueena). Hoffmanův padělatel Louis Dega byl zploštěn na přihrávače hlavního hrdiny a v závěru se rovněž mění na nechtěně komickou figurku.

Dustin si nadále vybíral atypicky „zlé“ postavy. Komik Lenny Bruce dokázal svým nevybíravým slovníkem hnout žlučí Ameriky šedesátých let. Bral drogy, pil alkohol, pořádal sexuální orgie. Ve velkém. Jeho z kloubů vymknutý život zachycuje úžasnou černobílou kamerou nasnímána biografie Lenny (1974). Hoffmanovův několikaminutový proslov bez jediného střihu je nezapomenutelný. Méně známý film, ve kterém podal jeden ze svých nejpozoruhodnějších výkonů.

Následovala dvojice thrillerů, které napínavosti dosahovaly diametrálně odlišnými prostředky. Maratónec (1976) postavený na nešikovně vykonstruované zápletce, je dodnes znám hlavně pro scénu „dentistického“ mučení sadistickým Laurencem Olivierem. Všichni prezidentovi muži (1976) jsou do nejvyšší možné míry pravdivou rekonstrukcí novinářského vyšetřování aféry Watergate. První film výrazně poznamenal zub času, doporučuji pouze, chcete-li mermomocí další důkaz zvrácenosti zubařů. Druhý je na efekt v žádném případě nesázející rekapitulací případu, jenž v plné síle předvedl (dnes tolik zpochybňovanou) moc investigativní žurnalistiky. Hoffman, i přes svůj věčný komplex „malého ošklivého žida“, po boku Roberta Redforda patrnější než kdy dřív, zahrál zapáleného novináře jedna báseň.

Další velkou hereckou příležitost dostal jako Ted Kramer v komorním dramatu Kramerová vs. Kramer (1979). Do postavy otce bojujícího o práva na výchovu svého syna vložil vlastní zkušenosti a získal dalšího Oscara. Lehčí žánr si vyzkoušel díky „převlekové“ komedii Tootsie (1982). Po otestování dokonalosti své proměny v ženu na kolezích, které nejednou přivedl do rozpaků, předvedl „k nerozeznání“ výkon také na plátně.

Rok 1988 přinesl jeden z nejlépe hodnocených filmů 80. let, Rain Mana, s opět fenomenálním Hoffmanem, tentokrát v roli autistického bratra Toma Cruise. Oba dva hrají od srdce (ano, i Tom) a miliony srdcí dojatých diváků si také po zásluze získali. Rain Man je svým způsobem realističtější verzí Forresta Gumpa, kterého převyšuje minimem prvoplánovitosti (nebudeme-li za prvoplánový považovat vybraný námět, který musí dojmout i toho největšího barbara). Čtyři Oscary, pro nejlepší film, režii, scénář a herecký výkon v hlavní roli nepotřebují další komentář.

Rain Man, možná plánovaně, možná nikoliv, uzavřel jednu etapu Hoffmanova života. Etapu nejvýraznějších rolí v nejvýraznějších filmech. Ty následující nebyly špatné, nebyly ani skvělé, byly prostě standardně dobré. Odhodlaný „zachránce světa“ ve strhující žánrové jednohubce Smrtící epidemie (1995), ve správnou věc věřící právník v Levinsonově dramatu o morálce a přátelství Spáči (1996), sobecký zlodějíček v nedoceněné adaptaci divadelní hry Jak ukrást bizona (1996), hollywoodský filmový producent v ostré politické satiře Vrtěti psem (1997), bezskrupulózní novinář v moralitce zaostřené na média Město šílenců (1997) – většinou role, kterými si pro sebe „ukradl“ celý film, většinou role, kterými měl co říct.

S přibývajícími roky je Dustinova snaha o sdělení poselství čím dál méně patrná, už si víceméně jenom užívá důchodu a občas poctí svým „hostováním“ nějaký tu zdařilejší, tu méně zdařilý, obvykle herecky nepříliš náročný, film. Nemějme mu to za zlé, naopak, buďme rádi, že si na lahve kvalitního francouzského vína přivydělává (a zajímavějšími činí) filmy jako: Jeho fotr, to je lotr (2004), Hledání Země Nezemě (2004), Horší už to nebude (2006)… nebude, ty nejtěžší úseky svého maratonského běhu Hoffman s grácií absolvoval, teď už mu můžeme jedině přát, aby do cíle běžel co nejdéle.

Advertisements
Komentáře
  1. Miro napsal:

    V medailonku mi chybí odkazy na dva jeho významné filmy: Malý velký muž (A. Penn, 1970) a televizní film Smrt obchodního cestujícího (W. Schlondorff, 1985), kde hraje s J. Malkovichem. Oba oceněné a naprosto herecky strhující filmy.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s