Venuše

Posted: 22. 10. 2007 in film týdne

Film týdne (48)

Venus

Žij s lidmi, zemři sám?

Další z mnoha úsměvných filmů o stáří a umírání. Tento sleduje podzim života dvou bývalých britských herců, Maurice (pětasadmdesátiletý Peter O’Toole) a Iana (třiaosmdesátiletý Leslie Phillips). Oba dva vědí, co přijde, že to přijde brzy a že už si před tím moc neužijí, přesto nepropadají beznaději a s morbidním humorem sobě vlastním prožívají (v rámci svých možností) každý den naplno. Ačkoliv… prvního trápí rakovina prostaty, druhého dcera jeho neteře, která právě přijela do Londýna za prací. Maurice najde v Jessie (pětadvacetiletá Jodie Whitaker), jak se dívka jmenuje, zalíbení a zároveň poslední možnost, kterak si zpestřit zbytek života. Lehkovážná, sobecká a nevzdělaná Jessie postupně poznává pravou cenu života a jeho obrovskou křehkost, vyžadující mnohem větší míru zodpovědnosti.

Společné scény dvou legend britského filmu patří k nejvtipnějším a tu více, tu méně kulantně říkají, že ve stáří vás sice bude všechno pekelně bolet a každý nový den, do kterého se duchem přítomni probudíte, budete tiše proklínat, přesto se stanete (v ideálním případě) člověkem vnitřně smířeným a vděčným za předchozí roky. Temnější stránku stáří, momenty, kdy v osamoceném, potemnělém pokoji tupě hledíte do zdi, film rovněž neskrývá, celkově má jeho poselství tak jako tak nejblíže k Churchillově „Stárnout začínáme, když rezignujeme na mládí“.

Nabízí se srovnání s českým Babím létem, které je ovšem oproti Venuši milým nostalgickým pohlazením po duši a bolestivější témata obchází velkým obloukem. Zápletka Venuše přitom vychází z prosté a logické myšlenky, že pro oko muže nad osmdesát je pohled na krásné ženské tělo stejným potěšením jako pro oko dozrávajícího pubescenta. Roger Michell nikdy nezachází za hranice dobrého vkusu, své hrdiny odhaluje spíše duševně než fyzicky. Některé letitější fanynky Petera O’Toolea, řekněme ty, jež viděly Lawrence z Arábie krátce po jeho premiéře, by přesto mohlo pohoršovat, co tam ten starý chlípník činí: Osahávat mladou holku, fuj, že se nestydí! Mou, tedy maskulinní, perspektivou je to v naprostém pořádku a za O’Tooleovým nevinným pohledem jsem nic zvráceného vidět nedokázal (či nechtěl?), jenže – byl bych ochoten stejný námět akceptovat se ženskou postavou? Nevím, kupříkladu Matku od stejného režiséra jsem neviděl, možnosti diskuze vyvstávající okolo těchto otázek jsou rozhodně zajímavé.

Venuše je milým filmem. Výborně obsazeným, dojemným (nikoliv sentimentálně), s mnoha momenty k zapamatování, o věcech, které se dřív nebo později budou týkat každého a tudíž přístupný všem generacím. Jenom – být pár desítek let starší, asi mi nepřijde tak komická, jako spíše krutě pravdivá.

Vzpomněl jsem si na: Babí léto, Vratné lahve, Poslední sbohem

režie: Roger Mitchell; scénář: Hanif Kureishi; hudba: David Arnold, Corinne Bailey Rae; kamera: Haris Zambarloukos; hrají: Peter O’Toole (Maurice), Leslie Phillips (Ian), Jodie Whitaker (Jessie), Vanessa Redgrave (Valerie)

Venuše ****
(Venus, VB 2006)

Herecké výkony: 90%
Scénář: 80%
Režie: 70%
Celkové hodnocení: 75%

Jak hodnotí jinde:

ČSFD: 79%
IMDb: 7.3 
RT: 89% 

Advertisements
Komentáře
  1. OLA napsal:

    Suhlas, je to fakt obraz zivota na jeho sklonku s humornou nadsazkou a da sa na to divat…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s