Mafiáni

Posted: 12. 11. 2007 in film týdne

Film týdne (51)

Mafiáni

Kluci v akci

Kmotr patří k nejoblíbenějším filmům napříč širokým spektrem diváků. „Je to takové milé, dojemné a o rodině“, mohl by někdo říct. Pro jiného představuje stejný film strhující krimi thriller. A někdo zas obdivuje „jen“ jeho perfektní technickou stránku. Pro každého něco, proti nikomu nic. Mafiáni jsou jiní, Mafiáni nejsou pro každého, Mafiáni jdou proti všem.

Trojice mužů v dobře padnoucích oblecích jede autem. Po chvíli zastaví, aby „utišili“ hluk vycházející z kufru – zmrzačeného muže. Jeden z nich, ten nejmenší a nejtemperamentnější, bere do ruky velkou kudlu a úpějící oběť navždy umlčí několika nemilosrdnými bodnými ranami. Jeden jeho komplic stojí mlčky opodál, kamera zabere jeho tvář v detailu, obraz se zastaví a on nám začíná vyprávět příběh svého života. Jmenuje se Henry Hill. Henry Hill (Ray Liotta) od malička toužil být jedním z těch slušivě oblečených chlápků, které vídal na ulici, kteří se těšili mimořádnému respektu a kteří v jeho naivních dětských očích zosobňovali vše, čeho toužil dosáhnout.

Přes podřadné, nicméně slušně placené práce pro místního bosse Paulieho, se Henry postupně vypracoval na uznávaného člena početné komunity „chytráků“, jak si sami říkali (jedna z možností překladu výrazu „goodfellas“). Vždycky obdivoval Jimmyho (Robert De Niro), který neváhal dát vrátnému stodolarové dýško, vždycky trnul strachem z Tommyho (Joe Pesci), kterému co chvíli ujely nervy a někoho umlátil k smrti. Vždycky zůstával tak trochu v jejich stínu, dokud… a tehda z jeho výpovědí začala vznikat kniha. Skutečná, existující kniha. Možná plná lží, ale po převedení na plátno stejně tak reálná, že nebudete mít důvod zpochybňovat titulek „Based on a True Story“.

Nebudu se zde zdlouhavě rozepisovat o svých názorech na jiné filmy Martina Scorseseho, jednoduše mi nesedly a obrovský hype kolem jejich tvůrce byl pro mne nemalou záhadou. Ke zhlédnutí Mafiánů jsem se dlouhou dobu neměl, očekávaje další nepříjemné zklamání, přimělo mě teprve nynější velké haló okolo nejnovějšího opusu Ridleyho Scotta American Gangster. A nelituji.

Filmu obrovskou měrou pomáhají tři věci:

  • Především Scorseseho sebejistá režie. Každá scéna plynule navazuje na scénu další, ať zvukem, hudbou nebo obrazem. Výjevy čiré brutality střídají momenty rodinné idylky, často okořeněné proklatě černým humorem (scéna u Tommyho matky je famózní!). Scorsese dokáže nikterak dějovému snímku po celých sto čtyřicet minut dodávat vnitřní dynamiku, kdy jste neustále natěšeni na následující minuty. Bravurně využívá dobové šlágry, s jejichž pomoci dosahuje nečekaného emočního efektu (budete při záběrech na postupně nalézaná mrtvá těla za zvuků pohodového songu trnout hrůzou, nebo skrývat potutelný cynický úšklebek?). Během jednoho zásadního dne třeba napětí zvyšuje pravidelnými titulky o přesném čase atp. Jednoduše vymazlený filmík.
  • V druhé řadě herci – od pohledu mafiáni. Joe Pesci – Oscarem oceněný „vůbec ne srandovní“ sadistický Sicilián. Prvotřídní magor, kterému nečiní problém někoho rozstřílet kvůli naprosté pitomosti. Robert De Niro – pro kapsy plné peněz všemi respektovaný Irčan, který miluje krádeže všeho druhu. Paul Sorvino – s nadhledem šéfující kliďas. Jako všichni Italové má vřelý vztah k vaření. No a bohužel taky Ray Liotta – hlavní hrdina, vypravěč celého příběhu a největší herecká guma všech dob. Je ovšem hloupost zavrhnout kvůli jeho falešnému smíchu, nesympatickému projevu a vyhaslým očím celý film. Není? Buďme alespoň rádi, že podobný přehmat Scorsese při obsazováni již nikdy neučinil.
  • Třetím důvodem obrovské úspěšnosti a oblíbenosti Mafiánů jsou samotní mafiáni. Jejich svět, jejich nekompromisní přístup k životu, jejich pohrdání morálkou a hodnotami střední třídy. Také si žijí své americké sny, akorát mají pro běžného člověka těžko akceptovatelnou podobu. Když něco chci, tak si to vezmu. Když mě někdo naštve, tak ho sejmu. Když mám průser, pomůžou prachy. Scorsese knihu Nicholase Pileggiho obohatil vlastními zážitky a zkušenostmi, proto má „jeho“ mafiánský svět takovou hloubku, proto působí tak věrohodně – nic před námi nezatajuje, vše ukazuje bez příkras, vše odhaluje až na dřeň. Vraždy, lži, podrazy, drogy – jsou to zkažení, proradní parchanti, ale budete je milovat. Opravdu.

Ze všech mafiánských filmů, o nichž kdy padla hlasitější zmínka, patří tento k nejzábavnějším. Nevyniká širokým žánrovým rozpětím Kmotra (seriózní rodinné drama by v něm hledal jen ten největší nihilista), propracovaností Tenkrát v Americe a nebude se líbit konzervativnějším jedincům, kteří vyznávají tradiční hodnoty. Určitě nadchne všechny fanoušky Pulp Fiction a podobných černohumorných krváren, jež se s ničím a nikým nepářou. Při málokteré z nich vás však pro jejich upřímnou pravdivost bez přestání mrazí v zádech.

Mafiáni *****
(Goodfellas, USA 1990)

režie: Martin Scorsese; scénář: Nicholas Pileggi a Martin Scorsese; kamera: Michael Ballhaus, hudba: původní hudba nebyla použita; hrají: Ray Liotta (Henry Hill, Joe Pesci (Tommy DeVito), Robert De Niro (Jimmy Conway), Lorraine Braco (Karen Hill)

Herecké výkony: 80%
Scénář: 85%
Režie: 90%
Celkové hodnocení: 90%

Jak hodnotí jinde:

ČSFD: 90%
IMDb: 8.7
RT: 96%

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s