Filmy roku 2007 – část 1.

Posted: 5. 1. 2008 in recenze, různé, z archívu

Začátek roku je obdobím bilancování. Obdobím, kdy je dobré pohlédnout na rok uplynulý a pokusit se o vyvození nějakých důsledků. Já zde nic vyvozovat nehodlám, ale jelikož bych rád navázal na loni započaté „vyhlašování“ filmových „cen“ Sádrová krychle, přijde mi vhodné nejdříve představit jednotlivé kandidáty, čili mnou viděné snímky, jež si českou distribuční premiéru odbyly v průběhu roku 2007. Recenze mnohých jste již mohli zachytit na tomto blogu, těm ostatním věnuji alespoň kratší komentář. Samotné zveřejnění nominací a vyhlášení vítězů v ideálním případě „proběhne“ začátkem února.

Pro dnešek se ohlédneme za lednovými premiérami, několika čerstvějšími snímky, které šly rovnou cestou na DVD a jedním mimořádným televizním počinem.

Leden

Apocalypto

Banda polonahých, pomalovaných lidí s nepřehlédnutelnými kusy dřeva zaraženými v nosech či ústech pobíhá po jihoamerickém pralese. To má být jako co? Jako film? No, zásluhou nesmyslného použití digitální kamery Apocalypto spíš připomíná dražší rekonstrukci BBC, ze které někdo zapomněl vystřihnout ty nejdrastičtější záběry. Jenže rekonstrukci čeho? Dějiny mayské civilizace jistě nejsou tak fádní a nesestávají z dlouhatánské šňůry všelijak brutálních způsobů zabití (prosil bych rychlou dekapitaci). Proč, proč si Mel Gibson vybral (pravděpodobně fiktivní) příběh o cestě tam a zase zpátky? Má to být příběh rodinný, milostný, pouze akční? Jaké nese poselství, co se nám snaží sdělit? Možná nic, možná vůbec nic a jenom nenuceně provokuje. Možná má jít o ekologickou agitku, o apel na všechny civilizaci poskvrněné jedince: „vraťme se do lesů, splyňme s přírodou!“. Proč by jinak ti „hodní“ žili uprostřed pralesa, v naprosté harmonii, a ti „zlí“ stavěli mohutné kamenné potvory, snad předchůdce pozdějších mrakodrapů? Jakoukoliv myšlenku či snahu o ní bohužel/bohudík přebíjí syrová, nekompromisní akce, jediná to náplň druhé hodiny filmu. Líbila se mi, nepopírám. Líbila se mi natolik, aby zazdila rozhořčení nad kompletní uměleckou impotencí? Snad v některých momentech. 70%

Krvavý diamant

Edward Zwick dokázal umně skloubit napínavou podívanou s tím typem „angažovaného“ dramatu, jaký dnes frčí (Hotel Rwanda, Nepohodlný). Jenom pár dialogů Charlese Leavitta nedokázalo odhadnout hranici mezi – ve své pravdivosti prostým, leč působivým – sdělením a patetickými výkřiky o lidech zlých a zlejších. V tomto ohledu nefunguje zvlášť posledních cca pět minut, pro něž je charakteristická právě ona snaha nabídnout za každou cenu nadějný konec a poselství budoucím generacím. (více)

Saw 3

Krvavá, perverzní, nechutná úchylárna: díl třetí – nekonečný seriál pokračuje aneb „blood must go out“. Hra je stejná, pravidla jsou stejná, akorát šance na přežití rapidně poklesly. První dvě brutální scény nejsou pro následný děj vůbec důležité, snad jenom takový předkrm, aby připravené sáčky na zvracení náhodou nepřišly vniveč. Po několika jatečních záběrech na řetězy vyrvávané ze všelijakých částí těla či orgány rozeseté po jinak nepochybně útulné místnosti, se již začíná rýsovat cosi jako zápletka. Zápletka děsivě vykonstruovaná, šinoucí se vpřed rychlostí šneka na metadonu a zakončená naprosto směšnou pointou. Film je nehorázně natahován zhola zbytečnými flashbacky do minulosti, jež často rozšiřují dění z jedničky a dvojky a činí jej ještě nelogičtějším (nebyla náhodou „hra“ z prvního dílu naplánována někým úplně jiným než Jigsawem a Amandou?). Co mi však vadilo nejvíc – od diváků Saw 3 se nejspíš očekává záliba v lidském mučení. Nechápu, jaký význam má v mainstreamovém (tzn. ne primárně pro úchyláky) filmu série detailních záběrů na provrtávanou lidskou lebku. Je to pouze nechutné, nechutné a nechutné! Ne, skutečně nejsem žádný puritán a opodstatněné násilí ve filmech mi nevadí, ale tohleto…?! Třetí díl zachází ještě mnohem dál než předchozí dva, což se od něj tak nějak očekávalo, překračuje však již pomyslnou hranici dobrého vkusu a jeho fascinace násilím, vyžívání se v nechutnostech, vzbuzuje znepokojení ohledně duševního stavu režiséra a lidí kolem něj. Neinvenční režie, debilní příběh, žádný humor a spousta scén, ze kterých vám bude špatně – opravdu to chcete vidět? Pokud ano, pak doporučuji před projekcí ani během ní nic nejíst, případně si připravit dostatečně velký kýbl. 20%

Taxidermia

„Pojmenovali po mně techniku zvracení“ – touto větou se může pochlubit jeden z hrdinů trojgenerační maďarské výpovědi o době a lidech. Tři období, tři lidé, tři pohledy do nejzazších zákoutí jejich nitra (někdy doslova). Děda – válka, sebeukájení. Otec – hluboký socialismus, obžerství. Syn – současnost, vycpávání. Taxidermia bez okolků bourá všechna možná tabu a logicky je mnohými označována za samoúčelnou nechutnost, která chce pouze rozpoutat vášnivou diskuzi. Logicky možná, ale oprávněně? Opravdu mě několik scén přimělo vyloudit na tváři lehce pokřivený úsměv coby obranný mechanismus proti zvracení. Vyloženě vtipných scén zde přitom není mnoho, pokud jsem se smál, pak asi stejně, jako když se smějete při něčím pádu do septiku a zároveň se vám dělá nevolno při představě, že byste byli na jeho místě. Přesto jsem se prapodivně dekadentním způsobem bavil a zvráceně se těšil na každou další “na blití“ scénu, doufaje, že my zase o chlup objasní podstatu díla. Což se skutečně dělo. Není to hloupý film, jenom k určitým tématům přistupuje s větší odvahou, než na jakou byli dosavadní filmoví diváci zvyklí. Jestli si György Pálfi zaslouží uznání za “posunutí možností kinematografie“ ukáže teprve čas, ale ať už budeme mít k obsahové stránce jakékoliv výhrady, formální zpracování zaslouží jednoznačný obdiv. O jasnou špičku jde nejenom na východoevropské poměry. Stejně jako se Taxidermia tématicky netýká pouze zemí bývalého východního bloku a má jasně patrné nadčasové tendence. Tohle se odvažuji tvrdit již dnes a za dalších deset let…? Uvidíme. 85%

Zvedá se vítr

Dáme si lekci historie děti: Angličtí vojáci jsou brutální svině, áno? Členové Irské republikánské armády jsou dobří lidé, áno? Překvapilo mě, skoro mě šokovalo, že britští producenti finančně podpořili film takhle hnusně vykreslující tamější vojáky. Údajně má jít o Loachův způsob, jak se vyrovnat s pohnutou historií, ale ve skutečnosti to přece vypadalo jinak? Nebo ne? Opravdu byli všichni Britové v Irsku uřvaní sadisti (až na jednu vlaštovku, která jaro nedělá)? A opravdu byl boj členů IRA správným bojem za správnou věc? Nebyli to tak trochu teroristi? Sakra, Kene, že ty nám valíš klíny do hlavy? Já bych tomu snad i uvěřil, kdyby to nebyla taková nezajímavá nuda. Film by mohl být se slovy „Dívejte se a učte se“ promítán začínajícím režisérům. Těm, kteří chtějí točit tuctová akademická dramata s přesně dávkovanými dialogy a akcí. Před třiceti, ale spíše před čtyřiceti lety, by Loach za stejný film (snad jedině bez přemíry vulgarit a vytrhaných nehtů) možná dostal Oscara, ale komu tím poslouží dneska? Zvlášť, když očividně zkresluje pravdu a přizpůsobuje si ji vlastní ideologii? Sprostá manipulace bezbranným divákem či odvážná demonstrace režisérovy moci? Zcela určitě nuda. 60%

Životy těch druhých

Film se nesoustředí pouze na drama tří osob, na dobu nahlíží v širším sociálně-politickém měřítku, aby v závěru, situovaném do již demokraticky smýšlející doby, naznačil nevýraznost změn, ke kterým došlo. Svět je plný paradoxů, které pravděpodobně nikdy zcela nevymizí. Zlo, ať už v jakkoli koncentrované podobě a jakkoli rafinovaně maskované, zde bude pořád a pořád bude v rukou i myslích těch nesprávných, jakožto příliš zodpovědnou funkcí pověřených. Je to předně film o lidech, teprve potom o době, ve které žijí. (více)

DVD premiéry

Drsný časy

Christin Bale hraje bastarda, kterého znát a potkat v zastrčené uličce, vypustím duši. A hraje ho sakra dobře. Po Training Day druhé Ayerovo ponoření do ulic zanesených lecjakým svinstvem vůbec nedopadlo špatně, i když mohlo dopadnou lépe. Popojíždění po LA, objevování striktně mužského světa, kecání a chlastání s týpky, kteří jsou všichni uplácáni ze stejného hovna. Přesně o něm film jako takový je, ale nenechte se zmást. Zdánlivě nedojde během těch dvou hodin k žádné zásadní události, jenže při zpětném pohledu mi došlo, jak hluboko jsem se do těch sraček zásluhou oné bezdějovosti ponořil. Hezky pomaloučku, lahváč za lahváčem, blbej vtípek za blbým vtípkem a jste v tom až po uši, ani nevíte jak. K Baleově postavě lze chovat spoustu různých emocí, ale pevně věřím, že u každému rozumného člověka bude převládat nenávist. Nenávist a zděšení nad tím, kdo všechno v Americe koketuje s postem strážce zákona. V podstatě vážná verze dvou dementních poldů ze Superbad. Drsný časy mají svým způsobem happy end a věřte mi – už dlouho jsem se za něj nemodlil tolik jako v tomto případě. 75%

Marie Antoinette

Marie má od prvních minut velice pomalé tempo, pokud se na něj nedokážete správně naladit, film vás nevtáhne a dvě hodiny budete trpět. Dialogy jsou obyčejné, humoru není mnoho, pěkných vizuálních nápadů rovněž ne. Snad jedině velcí milovníci historie přijdou si na své (natáčelo se skutečně ve Versailles). Ostatním nezbývá, než se dopředu náležitě připravit a dobře vědět, co chtějí vidět, jestli to vůbec chtějí vidět. (více)

Paprika

Let’s Dream! Papriku jsem za maďarskou lidovou komedii, případně remake italského soft porna přestal považovat teprve po zhlédnutí traileru. Dechberoucího, úžasného traileru, který bleskurychle zvýšil můj zájem o tento film. Vizuální stránku Satoshi Kon skutečně neošidili, jinými slovy „je to žrádlo“ a začíná s karnevalovým průvodem, který mi připomněl jednu pošahanou reklamu na Coca Colu. Paprika má ale i spoustu dalších předností. Do světa kombinujícího reálné se snovým a snové s reálným, jsem po pár minutách tápání proniknul nad očekávání snadno a na chvíli dokonce přestal rozlišovat mezi viděným a prožívaným. Bariéra, dělící mě od dění na monitoru, byla najednou zbourána, imaginární se stalo skutečností. Nevzpomínám si, kdy mě posledně nějaký fikční svět takto pohltil. Pravděpodobně šlo o jiné anime, o Cestu do fantazie nebo Ghost in the Shell. S druhým jmenovaným má Paprika mnoho společného, rovněž složitě nahlíží do složitých lidských niter a zkoumá možnosti jejich (ne)snadné manipulace. Nepopírám, že mi dělalo problém objevit pravý význam některých symbolů ze surreálných snových pasáží, ale vadilo mi to? Ani ne, přenádherné obrázky a „pročisťující“, totiž mnohé zjednodušující pointa, mi byla dostatečnou satisfakcí. Paprika je moderním a velice chytrým thrillerem, kterému není cizí nahlížet na některé skutečnosti z velmi neotřelé perspektivy. Zachází hloub než jiné podobné filmy (Matrix) a hlubší ponor očekává také od diváka. 85%

Zběsilý útěk

Tento film zůstává někde na půli cesty mezi „totální akční řežbou“ Zastav a nepřežiješ a „dospělým žánrovým filmem“ Dějiny násilí. Nejvíce pravděpodobně potěší ty, kterým Zastav a nepřežiješ přišlo příliš prostoduché a Dějiny násilí příliš nudné. Je to velice (příliš?) efektivní podívaná, nešetřící krví (už jste někdy dostali pukem do obličeje?) ani drsnými hláškami („I said back the fuck up, you sick, twisted, motherfucking cunt!“). (více)

Televizní klenot

Operace Silver A

Scénář manželů Konášových obsahuje množství inteligentních dialogů (-„Manželka se nesmí o ničem dovědět“ –„Zlobila by se?“ –„Já bych se zlobil“) a úsporně vystihuje pouze podstatné rysy tehdejší doby. Nechybí v něm láska, nevěra, zničující vášeň, nenávist, zrada a pochopitelně válka, jež vše výše uvedené umocňuje na maximum. Nejde zde ani tolik o zachycení konkrétní události z dějin naší země, jako o snahu postihnout náladu ve společnosti a atmosféru strachu, která sužovala ty statečné, i ty méně statečné občany. (více)

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s