Východní přísliby

Posted: 14. 1. 2008 in film týdne

2. Film týdne (59)

Východní přísliby

Pořádek a vodka musí být

Roztodivné bývají rozmařilosti osudu. Nikdy nevíte, jestli příští návštěva holiče nebude vaší poslední, jestli vás – čistě hypoteticky – nepodřízne holičův vydařený synek. Nikdy nevíte, kdy se vám bude hodit člověk znalý azbuky. Nikdy nevíte, není-li váš strýc bývalým agentem KGB. Nikdy nevíte, na čem jste, sledujete-li film Davida Cronenberga.

Východní přísliby, stejně jako předchozí Dějiny násilí, matou již svým mnohoznačným názvem. Proč východní přísliby? Kdo nebo co je má symbolizovat? Nebyly by vhodnější Západní přísliby? Jde o projev režisérova nevyzpytatelného smyslu pro humor? Projev čeho je potom Annina touha ochránit Taťánino dítě před „systémem“? Ptáte se, kdo je ksakru Anna, kdo Taťána a vůbec, proč jsem zatím nenapsal nic o obsahu? Inu, protože tak učiním nyní…

„Londýn – město kurev a buzerantů“

Nehledě na míru pravdy obsažené ve výše uvedeném citátu, děj snímku je situován do Londýna, jenž nám kameraman Peter Suschitzky představí jedním všeříkajícím švenkem z hlavní hrdinky na Temži s Tower Bridgem v dáli. Hlavní hrdinka, porodní asistentka Anna (Naomi Watts) je obyčejnou, skoro nudnou ženou ze středostavovské rodiny. Žije s matkou a strýcem a neplánuje žádné zásadní životní změny. Takovou změnou se ukáže být čerstvě narozené holčička, jejíž nezvykle mladá matka ruského (a vůbec velice podivného) původu Taťána porod nepřežila.

Anna by ráda našla příbuzné mrtvé dívky a zajistila tím, její naivní perspektivou, slušný život Christině, jak novorozence pojmenovala. Jedinou naději v tomto ohledu představuje Taťánin rusky psaný deník. Anna, ač dcera Rusa, azbuku neovládá. Její strýc ano, jenže nechce krást čísi minulost. Jak z toho ven? Co třeba navštívit podnik uvedený na vizitce založené v deníku? Jaká tajemství skrývá na první pohled sympatická rodinná restaurace patřící majiteli ruského původu vám prozrazovat nebudu, vytušíte to nejspíš hned z první scény. Pouze dodám, že k zaměstnancům „podniku“ patří také urostlý řidič Nikolaj (Viggo Mortensen).

Těžko si představit banálnější historku: hodní lidé, kteří činí dobro, zlí lidé, kteří činí zlo. Bohužel žijí ve světě, který toto elementární dělení nerespektuje, o čemž svědčí amébovití lidé, kteří v nevyzpytatelných intervalech činí tu zlo, tu zase dobro. David Cronenberg natočil další vyzrálou úvahu nad světem hledajícím vlastní identitu, další film, který vás buď bude překvapovat v každém okamžiku, nebo vás nepřekvapí vůbec.

-Jak můžeš jíst? -Mám hlad.

Je přirozené, že lidé jedí. Je přirozené, že lidé jedí také ve filmech? Neřekl bych. Pokud nejde vyloženě o „žrací“ film, zřídkakdy narazíte na scénu s jídlem, která vám utkví v paměti. Do zhlédnutí Východních příslibů pro mne takovou scénou byl recept na delikátní omáčku na špagety z prvního Kmotra. A nyní? Anna vchází společně s majitelem do kuchyně útulného rodinného podniku a je jí nabídnuta ochutnávka z velkého hrnce, v němž probublávají kusy čehosi červeného, co s jistou obezřetností snímá také kamera. Lidské ostatky, napadlo mě jako první. Jak následně vyjde najevo, režisér s námi hraje hru – šlo o pravý ruský boršč. Tu hru může hrát každý.

Chcete vidět ruskou variaci na mafiánské filmy s trapně přímočarým příběhem? Uvidíte ji. Chcete objevovat prostor za zrcadlem nastaveným všem bezduchým americkým pohádkám? Můžete. Buďte si jisti, že bude co objevovat a že vám s tím režisér moc nepomůže. Východní přísliby jsou výsostně nekonvenčním snímkem a jestli něco nenabízí, pak odpovědi typu „ano“, „ne“. Morální rozpolcenost drobet stylizovaného, leč v realitě ukotveného světa nabývá na zřetelnosti při střetu dvou hlavních postav. Naivní, dobrosrdečné samaritánky a chladnokrevného, krutého „řidiče“ (jejich diametrální rozdílnost vtipně charakterizuje například způsob, jak používají obyčejný fén na vlasy). Když budete mít jakž takž jasno v tom, kdo je dobrý, co je dobré a co ne, dostanete s odkrytím zásadního faktu o Nikolajovi tvrdou ránu na solar.

„Cut You Up With a Linoleum Knife“

Nebylo by filmu Davida Cronenberga bez nějaké té brutalitky. První varování přichází hned zkraje. Ustojíte-li naturalistické podříznutí hrdla holičskou břitvou (což mi připomíná, že Sweeney Tood bude mít premiéru za necelý měsíc), jistě vámi neotřese odstraňování prstů na rukou ani syrový zápas v sauně, pro diváka čekajícího strhující krvák bezesporu vrchol té dlouhatánské nudy. Pro mne, jakožto diváka čekajícího pomalejší tempo a pravdu skrývanou pod povrchem, to nuda nebyla. Východní přísliby jsou tak brilantně zrežírované, že dostanete od každé ingredience uspokojující dávku, abyste tu největší slast zažily teprve při hledání ingredience poslední, tajné a dost možná nejdůležitější.

Vzhledem k hojnému výskytu pokoutných živlů se nabízí srovnání s Americkým gangsterem z předminulého týdne. Vedle opusu Ridleyho Scotta vypadají Východní přísliby velmi neamericky, protože neuhlazeně a nejednoznačně. Nerad bych Gangstera bagatelizoval jako šedivý americký produkt bez jediné kloudné myšlenky, rozdíl tkví v tom, že nad ním nemusíte přemýšlet, abyste z kina neodcházeli zklamáni.

„Já jsem řidič. Jedu doleva, doprava, rovně… To je všechno“

Vedete si nějaký žebříček nejlepších filmových mafiánů? Jestli ano, měli byste v něm vedle Marlona Branda, Ala Pacina či Jamese Cagneyho vyhradit místo také pro Vigga Mortensena. Nikolaj sice není mafiánem v obvyklém slova smyslu, ale svým chováním, svým sebevědomým vystupováním a smrtícím charismatem má pro podobné zařazení nejlepší předpoklady. Ač se sám charakterizuje výše uvedenou větou, jeho cíle a motivace k nim vedoucí jsou mnohem komplikovanější. Mortensen postupně odkrývá jednotlivé vrstvy Nikolajovy povahy – obtížně škatulkovatelné a proto pozoruhodné. Méně otázek vyvstává okolo Anny, vesměs plachého stvoření s tváří Naomi Watts. Je příliš obyčejná… Ale copak nás už vůbec nezajímají obyčejní lidé, obyčejné věci?

Východní přísliby asi nevyhrají žádné významné ocenění, neumístí se na předních příčkách žebříčků nejlepších filmů a od základu nepřekopou pojetí mafiánského filmu, ale potěší. Potěší tím víc, čím méně upřednostňujete zábavu před jinými faktory, jež filmy nabízejí. Co je ovšem nejlepší, co obdivuji rovněž na Dějinách násilí – nejedná se o art. Čili vězte, že s tímto odrazujícím slůvkem nemá další chytrý Cronenbergův masakr (nikoliv výhradně ve fyzické rovině) pranic společného a mazejte do kina.

Východní přísliby ****
Eastern Promises (USA, 2007)

režie: David Cronenberg; scénář: Stephen Knight; kamera: Peter Suschitzky; hudba: Howard Shore; hrají: Viggo Mortensen (Nikolaj), Naomi Watts (Anna), Vincent Cassel (Kirill), Armin Mueller-Stahl (Semyon)

Herecké výkony: 85%
Scénář: 80%
Režie: 85%
Celkové hodnocení: 85%

Jak hodnotí jinde:

ČSFD: 81%
IMDb: 7.9
RT: 88%

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s