Filmy roku 2007 – část 3.

Posted: 19. 1. 2008 in recenze, různé, z archívu

Květen

Černá kniha

Navzdory vážnosti své myšlenky je to v prvé řadě podívaná, u které se budete bavit, což je jeden z mnoha paradoxů dnešního světa, zároveň jedno z mnoha témat tohoto „tak trochu jiného válečného filmu“. (více)

Piráti z Karibiku – Na konci světa

S desetiminutovou přestávkou bezmála tři hodiny života, 99 korun českých a dobrou náladu – tyto tři věci mi vzalo třetí pokračování Pirátů z Karibiku. Expozice je hrozně zdlouhavá. Logicky jsem čekal okamžitou akci, nikoliv depresivní popravu, jež je zároveň prvním náznakem, že zábava tentokrát nebude tím jediným oč tvůrci usilují. Po nějakých dvaceti minutách (možná pěti reálného času, ale mi to připadalo jako celá věčnost) přichází první akce – několik paralelních soubojů muž proti muži (žena proti muži/žena proti kulce), nesmyslně snímaných v detailu, tudíž děsivě chaotických. Teprve po více než třiceti minutách se na plátně objevuje samotný Johnny Depp, nejočekávanější hvězda a vlastně jediný důvod, proč jednička nevyhořela na plné čáře, pročež mohla vzniknou dvě pokračování. Četnost jeho výskytu a naprostá iracionálnost deliria, v němž se nachází, mu sice dává hned zkraje odpovídající prostor k vyřádění, ale ani sebegeniálnější improvizace, sebepřehnanější přehrávání, vám bez pevnějšího scénáře nezaručí fůru komických situací. K množství již tak matoucích motivů ze dvojky přibylo mnoho dalších, ještě méně důležitých (ale důležitě se tvářících), které se neustálým, na první i kterýkoliv jiný pohled neorganizovaným vršením sesouvají jako hrad z písku. Před úplným zavrhnutím a zadupáním do země Piráty 3 zachraňuje posledních cca dvacet třicet minut napěchovaných svižnou a vtipnou akcí, které nelze mnoho vytknout nejen po technické (jako i zbytku filmu), ale ani po zábavností stránce. Trochu pozdě, trochu dost pozdě. 40%

ROMing

Vejdělkovi nelze upřít snahu. Technickou stránku již kupříkladu zvládá perfektně a akčněji pojaté scény nevyznívají směšně. (Karel Janák a jiní „experti“ by si z něj měli vzít příklad). (více)

Tajnosti

Tajnosti pro mne byly milým pohlazením po duši. Nejen svými – na českou i jakoukoliv jinou kinematografii – mimořádnými kvalitami, ale (a především) nepopsatelnými pocity, jež ve mně vyvolávaly. (více)

Červen

Jednotka příliš rychlého nasazení

V pochvalných ódách bych ještě mohl pár set znaků pokračovat, mohl bych ocitovat několik nezapomenutelných hlášek a zmínit, kteří nečekaní herci se objevili ve filmu, nikoliv v titulcích, ale nechci vám kazit zábavu a navíc se říká, že ty opravdu kvalitní výrobky reklamu nepotřebují. (více)

Kletba zlatého květu

Megalomanie největší! Čínská šperkovnice posázená blyštivými drahokamy a napěchována zlatem. Neuvěřitelně lákavý zevnějšek, neuvěřitelně lákavý obsah, ale co z toho? Zlato pro další zlato? Můžete jej obdivovat, můžete jej závidět, ale domů si z něj mnoho neodnesete. Dva mocechtivci, kterým moc stoupla do hlavy, se přetahují o lano, na němž (zá)visí vše a přitom (z globálního pohledu) vůbec nic. Své nekalé plány spřádají za pozlacenými zdmi honosného paláce, jež žije svůj rutinní život dle přesně načasovaných rituálů každého dne. Intrikaří, pletichaří a zneužívají důvěry svých bližních. Vidíte v tom nějakou paralelu k Číně dneška? A vyjadřuje se k ní Yimou kriticky či svou vlast vyzdvihuje a oslavuje? Nevím a je mi to jedno, politika mě nikdy nezajímala. Kór politika v čínských historických eposech. Mezi Yun-Fat Chowem a Li Gong (její půvaby zrají jako víno) to opravdu jiskří, co chvíli něco vzplane a hned je oheň na střeše. Právě jejich společné, emocí prosté scény z první poloviny ve mně svým naakumulovaným napětím („já vím, že ty víš, že já vím, ale budu se tvářit, že nevím, že ty víš, že já vím“) vyvolávaly emoce nejsilnější. Když došlo na akci, ve všech ohledech dokonalou akci, film jakoby (paradoxně) rázem složil všechny zbraně a začal se opíjet vlastní krásou. Perfektně promyšlené, přitom bez myšlenky a samoúčelné. Kompozice každičkého záběru je neskutečná a muselo být neskutečně pracné vyhovět režisérovým neskromným představám. To podstatné vždy přesně uprostřed plátna, okolo něj něco honosného, nejlépe zlatého nebo stříbrného. Kamera mnohé výjevy snímá z dálky několika stovek metrů, abychom si plně uvědomili jejich monumentálnost. Jako by nám bylo neustále podstrkováno pod nos „TOHLE je Čína, my na TO máme peníze a hlavně lidi!“. Pro mě za mě, ať se jimi třeba udáví. 65%

Shrek Třetí

Shreka bych zatím zcela nezavrhoval, stále existuje šance na spásu v podobě výtečné čtyřky, nebo pětky, nebo šestky… vždyť je ještě tolik možností! (více)

Smrtonosná past 4.0

Dlouhé čekání za výslednou podívanou nestálo. Smrtonosná past 4.0 nenabízí nic světoborného a ani to staré nedokáže prezentovat v dostatečně poutavé formě. (více)

Zodiac

Péče, která je věnována každému zavražděnému, jenom umocňuje děsivost těchto scén a například „nervnost“ vraždy u jezera za bílého dne se pohybuje na samé hranici toho, co je pro běžného diváka ještě snesitelné. (více)

Červenec

Dannyho parťáci 3

Steven Soderbergh (doufejme, že) do třetice všeho nablýskaného sezval partičku svých starých dobrých známých, nově přizval starého dobrého Ala Pacina, Elen Barkinovou a vzal je na dovolenou. Tentokrát se ani nenamáhal platit jim cestu do Evropy, správně odhadnul, že stejně dobrá zábava je čeká třeba v Las Vegas. Město hazardních hráčů, ráj všech zlodějů a podvodníků – podvod bude jenom jeden, zato masivní. Na nic jiného, na nějaké vztahy mezi postavami (ženské hrdinky mladší padesáti let zcela chybí), na nějaké rozpustilé promenády celebrit (třeba Bruce Willis jako Bruce Willis), již nezbyl prostor. Film je i bez nich zamotaný až až. Stejně jako u předchozích dvou dílů jsem měl občas hlavu plnou otázek typu „co je to za chlápka?, „pro koho pracuje?“, „jaký cíl sleduje?“, přičemž již odmítám připisovat vše vlastnímu trotlovství. U jiných filmů podobný problém nemývám (příliš často), Soderbergha proto podezírám ze zákeřné snahy odvést pozornost od mdlého scénáře prostého vtipů či svěžích nápadů. Zocelen třemi sériemi Podfukářů, jejichž libovolná epizoda je zábavnější než libovolná epizoda Parťáků, byl jsem připraven na pointu „přechcávačku“, která ukáže, že hlavní hrdinové měli celou dobu navrch. Problémem třetích Parťáků je, že se to ani nesnaží vyvrátit, Clooney a jeho kumpáni vše zvládají s naprostým nadhledem, nic je nedokáže rozhodit a nikdy se nedostanou do úzkých. Je to jenom neškodné bruslení po nablýskaném povrchu – s jasně vytyčenými mantinely, bez snahy porušit pevně daná pravidla. 65%

Grindhouse: Auto zabiják

Mrzí mě, že v rámci alespoň nějaké objektivity musím Auto zabijáka hodnotit ze všech Tarantinových filmů nejhůře. (více)

Harry Potter a Fénixův řád

Parádní start – jeden z nejlepších prologů ze všech potterovských filmů: svižný, nekompromisní, jdoucí rovnou k věci. Scény z Londýna byly sympatické snahou o zakomponování prvků urban fantasy, ale pár zrnek ještě netvoří písečnou dunu, čehož mi bylo důkazem následné přehození výhybky a návrat do zajetých kolejí: Srandovní bratři Weasleyovi, jejich potrhlé vynálezy, jejich samaritánská matka a neškodný otec, z knihy otrocky převzaté infantilní vtípky… . Následujících cca devadesát minut se z devadesáti procent odvíjí na bázi „dvě a více postav stojí či někam jdou, mluví a občas si prohlédnou pohyblivou fotografii“. Všechna čest Davidu Yatesovi – ty scény nejsou nudné. Jako samostatné části. Bohužel je nic nedrží pohromadě a brzy jsem přestal řešit, kdo co řeší a zda-li tím něco vyřeší (některé scény skončí jen tak, zatmívačkou, bez nějaké pointy). Knihu již dávno nemám v živé paměti a tak mi pár věcí nebylo zcela jasných. Kdo například před Ronem, Hermionou a dalšími natáhnul bačkory, že mohli vidět testrály a skutečně Harry před svým prvním polibkem pronesl strašlivě profláklé „I Have no Idea“? Na rozdíl od jiných mě to nijak neštvalo, neřešil jsem to, pouze si „zaregistrováváním“ podobných detailů zkracoval čekání na další úžasně zinscenovanou scénu, ve které jsou všechny elementy skloubeny do bezchybného výsledného tvaru (ohňostroj, závěrečný „šermířský souboj“). 80%

Hostel 2

Hloupý film. Bohužel také film nudný a nezajímavý. Tři pitomé studenty vystřídaly tři hloupé studentky, z nichž (pochválen buď Eli) minimálně jedna netají svou náklonnost ke stejnému pohlaví. Sexu si však moc neužijete, většinu zde prezentovaných praktik preferují lidé úchylní, perspektivou tvůrců lidé, kteří sleduji Pulp Fiction s českým dabingem (takové „děkuji ti, Quentine“). Roth režíruje neobratně, neinvenčně. Bez rozmyslu plácá všechno dohromady. Česká lidovka, malá cigáňata, Island, Český Krumlov, Karlovy Vary. Strach jedině z toho, že to nikdy neskončí, humor převážně nechtěný a když chtěný, tak neškodný. Devadesát minut jsem čekal, kdy se film konečně rozjede. Po devadesáti minutách film skončil. 25%

Simpsonovi ve filmu

Simpsonovi přinášejí přesně to, co každý očekával, tvůrce snad ani nenapadlo nabídnout nám i nějakou nadhodnotu. Něco, co by Simpsonovi v kině odlišovalo od Simpsonových v televizi. (více)

Warholka

Jako člověk neznalý dění na americké pop artové scéně šedesátých let a jenom matně tušící, že Andy Warhol byl člověk tvořící divné plakáty a dlouhé filmy. Čekal jsem, že pro mne Warholka bude velice poučnou exkurzí do oněch let. Poučnou ani trochu, nudnou velice. Nevadilo mi, že hlavní postavou je Edie Sedgwick, její postupné pronikání do Factory jistě skýtalo atraktivnější a divácky akceptovatelnější materiál nežli otevřený pohled na Warholův bouřlivý život. Vadilo mi, že Edie nebyla ničím zajímavá. Za svou lehkovážnost zaplatila životem, fajn, co se dá dělat, mám být dojatý? Mám důvod být dojatý? Největším problémem Warholky (český distributor po dlouhé době opět zazářil) je absence jakékoliv dějové kostry. Jde o sérii pěkně zrežírovaných výjevů, které ovšem nedrží pohromadě. Film se tříští na jednotlivé segmenty a nedokáže po celých sto minut udržet vaší pozornost. Pobavilo mě, jací blbci mohli (a stále mohou) být v Americe považováni za umělce a pokud blbci nebyli, po zhlédnutí stejně nemám důvod si to nemyslet. Je mi jedno, co dělali, jak žili, proč zemřeli a můj zájem vidět něco od Warhola, slyšet něco od Dylana, klesnul z nuly do minusových hodnot. 40%

Srpen

Bourneovo ultimátum

V rámci žánru nemohu Bourneovu ultimátu absolutně nic vytknout. (více)

Divoké vlny

Kdybych byl mladší a fyzicky zdatnější, tleskám na konci i nohama. (více)

Faunův labyrint

Faunův labyrint mě okouzlil tolika aspekty, že se nedokážu rozhodnout, chválením kterého začít. (více)

Grindhouse: Planeta Teror

Kvantita v tomto (snad přeci jen ojedinělém) případě bohatě vynahrazuje nedostatek kvality, ale nečekáte-li více než solidní zábavu (a radím vám: nečekejte), tento brak par excellence vás nemůže zklamat. (více)

Mr. Brooks

Nevím, zda-li šlo o svižnou reakci na Dextera či déle připravovaný projekt, každopádně oceňuji, že měl někdo odvahu pustit podobný film do kin. Na jednu stranu mě mrazí v zátylku při pomyšlení, v jaké době to žijeme, tzn. v době, kdy ani psychologizující černá komedie o sériovém vrahovi není tabu, na stranu druhou takový krok vnímám jako něco nevyhnutelného. Za pár let se třeba budeme stejně pozastavovat nad obyčejným americkým taťkou od rodiny, který jen tak mimoděk spasí svět. Costner zraje s každou novou roli a pomalu se začíná profilovat jako herec, kterého životní role čeká až na smrtelné posteli. Zde mu hodně přihrává božsky ďábelský William Hurt a jejich dialogy patří k tomu necyničtějšímu z celého filmu. Není jich málo a není to na škodu, režisér dobře věděl, do jaké míry může spoléhat na (svůj) scénář. Větší péči by zasloužila postava Demi Mooreové, která profituje ze své byvší slávy a krásy, seč jí síly stačí. Mr. Brooks je slibným začátkem něčeho ne přímo dechberoucího, nicméně něčeho vyváženě inteligentního, originálního a zábavného. Bohužel, dle slabších komerčních výsledků asi zůstane jenom u toho začátku. 70%

Okamžik zlomu

Anthony Hopkins zabije svou manželku, přizná se a přesto není bezprostředně odsouzen k x letům vězení – zní to příliš jednoduše, aby to nebylo zajímavé. Kdo má právo brát lidské životy? Co ho k tomu opravňuje? List papíru s podpisem a razítkem? Základní premisa je na celém filmu nejlepší. Přiměla mě pustit si jej, vydržet do konce a neusnout. Poměrně brzy se totiž Okamžik zlomu změní v prachobyčejné soudní drama. Mladý arogantní právník, který tráví večery v drahých barech a nerad prohrává vs. inteligentní vrah s dokonalým plánem. Nuda. Čekal jsem zamotanější změť provázků, za které bude scénárista tahat. Všechno je příliš jasné, na první pohled čitelné. Chybí tomu zvrat, chybí tomu tempo. Ryan Gosling v hlavní roli z průměrného kvalitní film ještě udělat nedokáže. Anthony Hopkins ve vedlejší roli z průměrného kvalitní film už udělat nedokáže. Gregory Hoblit v roli nejdůležitější si s prostředím soudních síní již jednou potykal, přičemž Prvotní strach se poslouchal (ve smyslu vizuálním) o poznání lépe. Jeho druhé zdolávání téhož vrcholku mi přijde vcelku zbytečné. Kdyby se alespoň rozhodnul nepoužívat kyslíkové bomby… 65%

Transformers

Už dlouho tady nebyl tak pádný důvod zajít si do kina s velkým popcornem a kolou. (více)

Venuše

Venuše je milým filmem. Výborně obsazeným, dojemným (nikoliv sentimentálně), s mnoha momenty k zapamatování, o věcech, které se dřív nebo později budou týkat každého a tudíž přístupný všem generacím. (více)

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s