Irina Palm

Posted: 28. 1. 2008 in film týdne

Film týdne (61)

Irina Palm

Není nad dobrou (honi)mámu

Maggie (Marianne Faithfull) je asi šedesátiletá britská vdova. Žije sama ve skromně zařízeném domku na předměstí Londýna. Maggie má syna. Syn má také syna. Synův syn má zákeřnou nemoc, na kterou cca do šesti týdnů zemře, neodletí-li do Melbourne. V Melbourne by jej dokázali bezplatně vyléčit. Jenže rodiče Ollieho, jak se chlapec jmenuje, nemají dostatek peněz na cestu a nemocniční poplatky. Banky jim odmítají poskytnou úvěr, nuzné platy je z bídy také nevytáhnou. Maggie svého vnuka nadevše miluje, navíc ví, jaké to je, ztratit dítě. Bere tudíž věci do svých rukou. Toto úsloví nabývá zajímavého významu při vědomí, na jakou práci při bezradném bloudění čtvrtí Soho narazí. Nebudu zde popisovat detaily, pouze podotknu, že jde o práci v nočním podniku a odkáži vás na Wikipedii (zadejte výraz „Glory Hole“).

Námět Iriny Palm (což je mimochodem Maggiino „umělecké jméno“) vám jistě připomene zástup jiných britských sociálních dramat s komediálně laděným Do naha! v čele. Irina rozvíjí dobře známou zápletku a pokud příběh něčím vyniká, pak právě hrdinčiným atypickým zaměstnáním. Konzervativnější diváci mohou být pohoršeni a jestliže je nestihne mrtvice již během „zácviku“, bude to hlavně zásluhou nanejvýš cudného přístupu režiséra i kameramana. Puritáni nechť každopádně odvrátí svůj zrak a sluch jiným směrem. Situace, ve kterých se Maggie ocitá, jsou dost absurdní na to, aby mohly být pravdivé a uvěřitelné. Vyjma poslední třetiny, kdy pro naprosto nelogické chování jejího syna marně hledám jiného výrazu nežli „scénáristická vata“. Tvůrci očividně potřebovali film natáhnout přes sedmdesát minut a to i za cenu nepříjemné podpásovky, kterou jsem musel pár minut rozdýchávat (mile otevřený konec mi vrátil dech).

K přesvědčivosti vydatně přispívá výtečné herecké obsazení. Marianne Faithfull je více známá jako zpěvačka a bývalá partnerka Micka Jaggera. Samozřejmost, s jakou se chopila role zoufalé ženy má jistě co do činění s faktem, jak obtížný byl její vlastní život. Začátkem sedmdesátých let jí byl kvůli závislosti na heroinu odebrán syn, následoval pokus o sebevraždu a živoření v zapadlých uličkách zmíněného Soho. Teprve její vlastní talent vložený do přelomového alba Broken English ji postavil zpět na nohy. Maggie samozřejmě nečelí natolik děsivé realitě, ale styčné body mezi osudy těchto dvou „bojovnic“ jsou zřejmé. Faithfullová mnohdy pouhým pozvednutím obočí dokáže dát najevo stovku dojmů a pocitů. Jakoby přesně vystihla Maggiinu povahu, s její minulostí (v podstatě zpackaný život), přítomností (zpola příjemné zpestření a znovunabytí ztraceného sebevědomí) i možnou budoucností (vztah, který snad přetrvá).

Její mužský protějšek, Miki Manojlovic, v roli šéfa nočního podniku Mikiho se důsledně vyhýbá klišé, k nimiž podobná postava vybízí. Ačkoliv svým způsobem pasák, má ne zcela zkažené srdce a uhrančivé oči, v nichž se zračí neveselé vzpomínky na zhrzenou lásku. „Měl by ses víc usmívat“, vybízí ho Maggie a těžko si pro něj v té chvíli představit vhodnější partnerku. Jak známo, protiklady se přitahují a již dlouho jsem s podobnou chutí neposlouchal společné dialogy dvou herců. Bylo v nich tolik smutku, nostalgie a zároveň naděje – nádhera! S nešikovně napsanou postavou syna se úspěšně popral Kevin Bishop, v roli jeho manželky předvádí pozoruhodně vyrovnaný výkon Siobhan Hewlett.

Režisér německého původu Sam Garbarski svým autorským filmem nelamentuje jenom nad situací v Británii. Z koprodukce Francie, Belgie, Německa, Lucemburska a Velké Británie vzešel kromobyčejně obyčejný a přesně mířený políček kapitalistickému systému. Tento formálně strohý snímek s jednoduchým hudebním motivem a neobvyklým množstvím zatmívaček je především svědectvím o tom, k jak vyhrocenému jednání nás nutí život v materialisticky založené společnosti. Netvrdí, že jde o špatný systém, pouze naznačuje, že by mohl fungovat lépe. A jestli jsou vám tyhle globální problémy ukradené, nezoufejte, krom dojemného dramatu vás čeká třeba vysvětlení pojmu „penisový loket“.

Irina Palm (VB, Německo, Belgie, Lucembursko, Francie, 2007) ****

režie a scénář: Sam Garbanski; hudba: Ghinzu; kamera: Christophe Beaucarne; hrají: Marianne Faithfull (Maggie), Miki Manojlovic (Miki)

Herecké výkony: 95%
Scénář: 70%
Režie: 80%
Celkové hodnocení: 80%

Jak hodnotí jinde:

ČSFD: 80%
IMDb: 7.4

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s