Sweeney Todd

Posted: 11. 2. 2008 in film týdne

Film týdne (63)

Sweeney Todd

Probuzení do noční můry

Bylo jednou jedno půvabné městečko. Provoněné kvetoucími stromy, prosvícené slunečními paprsky a plné usměvavých lidí, kteří žili šťastně a bez starostí. Jedním z takových lidí byl Benjamin Barker (normální Johnny Depp) – nejlepší holič v širokém okolí. Benjamin měl krásnou manželku, roztomilou dcerušku a vyhlídku pohádkového života. Ale byl zde také proradný soudce Turpin (Alan Rickman), kterého krása Benovy manželky nenechávala lhostejným, proto zosnoval podlý plán, jež ctihodného holiče uvrhl na dlouhých, předlouhých patnáct let do vězení…

Patnáct let uplynulo, z ideálního místa pro život je zapáchající stoka prolezlá zavšivenými pobudy, prostitutkami nevábného vzezření, křiváky, podvodníky, vrahy a lumpy, kteří vás bez milosti připraví o jmění i život v některém z mnoha zapadlých temných koutů tohoto města, města jménem Londýn. Patnáct let uplynulo a mlhou obestírající londýnské doky se právě prokousává podezřelá loď s neméně podezřelou posádkou na palubě. Patnáct let uplynulo a Benjamin Barker se pod jménem Sweeney Todd (nenormální Johnny Depp) vrací do města pomstít!

Australská trestanecká kolonie proměnila svěžího mladého muže ve vybledlé stvoření, které pohrdá životem. Žije pro pomstu, jejíž konkrétní podobu určí teprve opětovné shledání se soupravou luxusních holičských břitev. Podříznout někomu hrdlo je jedna věc, jenže co s mrtvolou? Slečna Lovettová (Helena Bonham Carter), původkyně bezkonkurenčně nejodpornějších masových bochánků v Londýně, už bude vědět, co s nimi. Ostatní postavy (Turpinův nohsled Bamford, mladý námořník Hope, dívka Johanna, italský mistr břitvy Adolfo Pirelli…) nejsou pro hlavní příběh důležité a pouze tiše obcházejí okolo, aby v závěru třeba vyjevily nějaké ukryté eso. Anebo taky ne.

Nový film Tima Burtona je dlouhý, temný, brutální, plný písní a bez humoru. Není špatný, jenom mnohem horší, než jsem čekal. První tóny varhan a následující úvodní titulky mě nadchly, ale hned následující píseň mé nadšení zchladila. Trošku života by to chtělo a humor by to chtělo a vůbec, proč mě to tak nudí? Scénář podle veleúspěšného broadwayského muzikálu nabízí jenom zatuchlé vyprávění (resp. zpívání) o pomstě. Pár překvapení přichází příliš pozdě. Postava Sweeneyho je oproti tomu plná vnitřních rozporů a těžko odhadnout, co učiní v následující vteřině. Jestli mi nepřipadalo divné držet palce chladnokrevnému masovému vrahovi, pak zásluhou neskutečného Johnnyho Deppa. Ten dotáhnul roli člověka vystrnaděného na okraj společnosti k dokonalosti. Tu špetku lidskosti, která v něm přebývá přetvořil ve svou největší přednost. Bylo fascinující ho sledovat a vnímat vývoj svého zpočátku pohrdavého vztahu k němu. Nevyhnutelné finále s rysy antické tragédie v rámci alespoň nějaké korektnosti přijít muselo, přesto mě zastihlo nepřipraveného a dojalo.

Podivně „zatuhlé“ muzikálové scény (jinými slovy scény, v nichž jeden či více herců zpívá a stojí, v lepším případě jde, zatímco kamera jej snímá z různých úhlů) jsou zasazeny do fascinujícího aranžmá ponurých londýnských ulic a bytů. Vizuálně je film rozkošně nechutný – pekárnou cupitají švábi, lidé na ulicích jsou vesměs škaredí, špinaví (a tipnul bych si, že taky zapáchající) a mordy drastické, zcela neestetické. Krev zvláštní barvy a konzistence stříkající z podřezávaných krků ladí s kompletně temnou stylizací, aniž by přestala působit odpudivě a znevažovala tím smrtelnou vážnost snímku. Smrtelnou vážnost, bohužel.

Třebaže Sweeney v každičké vteřině vypadá lahodně (máte-li vřelý vztah k morbidnostem), po zakousnutí vás asi zklame mdlá chuť. V mých představách šlo o odporný, ale přesto hodně vtipný muzikál. Jenže on vtipný není ani o to neusiluje, což mě mrzí nejen vzhledem k účasti Sachy Barona Cohena. Burtonovy filmy mívám rád, protože si libují v obskurnostech a zároveň mají vřelý vztah ke specifickému druhu humoru. Sweeney je jiný (námitky ohledně sebevykrádání tudíž postrádají opodstatnění), místy skoro depresivní a jako takového mi dělá problém jej akceptovat.

Jestli má takhle vypadat „dospělý“ Tim Burton, raději bych zpátky to infantilní dítě se zálibou ve výstřednostech. Ne, že by Sweeney výstřední nebyl, ale ve snaze představit zároveň hrdinu temnějších i tragičtějšího než kdy dřív utápí něžnou romanci v tratolištích krve. Mohl by být tak zvrácený, že by se diváci dělili na ty, kteří utekli a ty, kteří omdleli, jenže nechce. Mohl by být tak smutný, že by s lístky do kina byly rozdávány krabice s papírovými kapesníky, jenže nechce. Co vlastně chce? Udělat radost kritikům?

Ať bádám, jak bádám, krom konstatování, jak mi Sweeney po většinu času neimponoval svou chladností a nezábavností, nevybádám nic dalšího, co mu vytknout. Jde-li o ostatní herce: Timothy Spall v roli obtloustlého biřiče je výborný a podlý; Alan Rickman jako chybující, resp. pochybující nemesis hlavního hrdiny je výborný a k vlastní vraždě vyzývající; Helena Bonham Carterová v roli ziskuchtivé pekařky je výborná a specifickým způsobem sexy (přesněji takovým tím mrtvolným způsobem jako Mrtvá nevěsta); Sacha Baron Cohen je coby přiúchylněný italský holič také výborný, ač nesrší vtipem a hraje méně cynickou postavu než Depp.

Výborná je pochopitelně i kamera, výprava, střih, kostýmy… A nelze opomenout hudbu a texty Stephena Sondheima. Herci z mluveného slova obvykle plynule přecházejí ve zpěv, kterým si mohou dovolit mnohem expresivněji vyjádřit své citové rozpoložení. Každý song „zní“ v originále parádně (mnohé rýmy jsem autorovi vyloženě záviděl), což české titulky, ač třeba vytvořené Františkem Fukou, nemohou v plné kráse zachytit. Nečekejte však nějaký popík k „lehkému“ poslechu, písně mají mnohdy blízko k přesně načasovanému předříkávání textu do hrající hudby (nejspíš pro to existuje méně košatý výraz, ale když uslyšíte, pochopíte).

Co teď? Mám být smutný, že z objektivního hlediska asi nejlepší snímek Tima Burtona nedokážu ocenit, neboť si mé prohnilé srdce prostě a jednoduše nezískal? Mám jásat z Timovy filmařské vyspělosti, využité navíc ke srozumitelné formulaci jeho životního postoje? Sweeney bez obalu shrnuje fůru neveselých faktů. Svět ve stávající podobě je nebezpečné místo pro život, pravá, čistá láska neexistuje a jestliže existuje, nikoho nezajímá, lidé mají častěji noční můry než sny a mě jímá deprese. Deprese? Tohle fakticky není důvod, proč Tě řadím k pěti nejoblíbenějším režisérům, Time, a prozatím mi nezbývá než doufat, že příští oholení bude hladší a méně bolestivé – nejlépe ve stylu těch cca pěti minut snění paní Lovettové o růžové budoucnosti pod stromem v přírodě, na prosluněné pláži, v kruhu milujících a milovaných bližních… Romantické filmy jsou někdy fajn i bez hektolitrů krve.

Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street ****
(Sweeney Todd: The Demon Barber of Fleet Street, USA/VB 2007)

režie: Tim Burton; scénář: John Logan podle muzikálu Stephena Sondheima; kamera: Dariusz Wolski; hudba: Stephen Sondheim; hrají: Johnny Depp (Benjamin Barker/Sweeney Todd), Helena Bonham Carter (paní Lovettová), Alan Rickman (soudce Turpin) a další

Herecké výkony: 90%
Scénář: 80%
Režie: 90%
Celkové hodnocení: 85%

Jak hodnotí jinde:

ČSFD: 85%
IMDb: 8.2
RT: 87%

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s