Michael Clayton

Posted: 19. 2. 2008 in recenze

Lež a… menší lež

Michael Clayton (George Clooney) je sekáč. Když se dostanete do nějakého průseru, zaručeně vás z něj vyseká. Coby sekera mu poslouží vlídné slovo podložené nějakým tím úplatečkem. Jeho práce by mu asi nezajistila doživotní členství v klubu neposkvrněných duší, ví, jakým svinstvem si špiní ruce, ale zároveň ví, že musí uživit svého syna a vykoupit bratra z dluhů, do nichž se namočil.

Michael Clayton usiluje o realistický pohled do zákulisí „vysokých her“, dalece přesahujících horizont, kam dohlédne běžný smrtelník. S věrohodností jsem až na „morálně líbivější“ závěr problém neměl, s tempem vyprávění ano. A velký.

Hned na začátku dojde k určitým nemilým událostem, pročež se děj přesune o čtyři dny vzad, aby bylo jasnější, proč k oněm nemilým událostem došlo. Jenže ono to jasnější není, z filmu jakoby někdo vystřihnul dvacet minut zevrubněji vykreslujících psychologický „rozklad“ některých postav. Chovají se takhle, „blik!“, jsme zpátky na začátku, chovají se jinak. U thrilleru, jenž si nárokuje přídomek „psychologický“ něco podobného překvapí, každopádně mě to vede k podezírání režiséra z toho, že chtěl tímhle „trikem“ udržet pozornost všech diváků až do konce. V mém případě mu to vyšlo, takže jsem ochotně sledoval těžkopádnou první polovinu plnou postav a slov, abych byl následně odměněn druhou těžkopádnou polovinou plnou postav a slov.

Elementem činícím z Claytona „neposednou“ záležitost (tzn. filmem, po jehož skončení vás bolí zadek) není ani tolik Tony Gilroy – režisér, kouzlící občas mesmerizující scény (nepravděpodobné, leč fascinující setkání s koni), jako Tony Gilroy – scénárista. Ten usiluje o maximálně srozumitelné a na detailech lpící shrnutí všech faktů, z nichž se mi v závěru, uznávám, převracel žaludek naruby. Šlo nicméně o fyzickou nevolnost vyplývající teprve z vědomí, že je v dnešní době někdo schopen bez mrknutí oka zajistit likvidaci nepohodlné osoby, nikoliv přímo z viděného (čili vlastně opak Krvavé neděle nebo Letu číslo 93).

Clayton je stejně chladným a odtažitým filmem jako svět právníků a nadnárodních organizací, jež mají peníze tudíž i moc. Bez náznaku sentimentality ukazuje, co jsou někteří lidé schopni udělat, aby si tu moc udrželi.

Clooney má úžasné charisma a stejně jako Tilda Swintonová a Tom Wilkinson předvádí kus vyzrálého herectví, jejich postavy by svou nejasností, svými neostře řezanými rysy, abych použil honosnější obrat, lépe pasovaly do nějakého „meta“ podobenství. Ale na rozdíl od Ďáblova advokáta nejsou přítomny žádné indicie, jež by tomu nasvědčovaly. Jestli má přesto jít o snímek podobného myšlenkového rozpětí, poníženě smekám svůj imaginární klobouk – neprozíravě jsem podlehnul dojmu, že sleduji „pouze“chytrou komerci, čnící nad jiné chytré komerce přítomností pravdy, která nepůjde každému k duhu.

Michael Clayton (USA, 2007) ****

režie a scénář: Tony Gilroy; kamera: Robert Elswit; hudba: James Newton Howard; hrají: George Clooney (Michael Clayton), Tilda Swinton (Karen Crowder), Tom Wilkinson (Arthur Edens) ad.

Herecké výkony: 85%
Scénář: 70%
Režie: 75%
Celkové hodnocení: 75%

Jak hodnotí jinde:

ČSFD: 77%
IMDb: 7.7
RT: 90%

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s