Marathon

Posted: 29. 3. 2008 in recenze

Zase, zase mě dostali do kolen. Čas položit si otázku: čím to, že 80% jihokorejských filmů vyniká zcela výjimečnými kvalitami? I pokud bychom neměli možnost vidět ty opravdu špatné, jež nepochybně existují, je normální, aby jedna země během tří let vyprodukovala klenoty Oldboy, 3-Iron, A Moment to Remember, Marathon, Pouta války, Sympathy for Lady Vengeance? Jev nevídaný a mimo mé chápání. Špičková technická kvalita (přitom směšné rozpočty!), talentovaní (a obvykle i mladí a krásní) herci a hlavně naprosto obyčejné příběhy ze života, jenom nezbytně přikrášlené pro potřeby diváctva. Téměř každý film je jako pozlacený ořech, do kterého tvůrci tak tvrdě, přesto s citem, a tak dlouho buší, dokud nepustí všechnu šťávu. Potenciál ústřední zápletky, na pohled vykrádající něco dobře známého, bývá využit na maximum.

Marathon, jednou větou „příběh kluka, který rád běhal“, vám jistě připomene nejeden americký doják, nejedno sportovní drama s příchutí komedie, ale po skončení o něm nebudete (jak pevně doufám) uvažovat jako o další variaci na Rain Mana či Forresta Gumpa. Jde o plnohodnotný snímek, samostatně fungující a dva výše uvedené v mnohém překonávající. Asi by se slušelo více rozepsat o ději:

Cho-won trpí od narození určitou formou autismu. Nedokáže dávat najevo své emoce, nedokáže rozeznat pravý význam emocí druhých. Žije s matkou a starším bratrem, kterému chybí tvrdá mužská ruka otce, jenž rodinu před lety opustil. Křehké pouto mezi postiženým synem a matkou, vkládající v něj veškeré naděje, o něj zde běží především. A potom taky o maratón, o vytrvalostní běh dlouhý 42,195 kilometrů. Snem každého amatérského běžce je, zaběhnout jej pod tři hodiny. Dokáže to Cho-won? Chce to dokázat? Kdo ví…

Matka každopádně věří, že ano (ač později radikálně změní názor) a svého syna svěří do péče trenéra Jung-wooka. Ten veškerý trénink zpočátku omezuje na vyřčení cifry udávající počet kol k zaběhnutí a následnou konzumaci své či Cho-wonovy svačiny. Jak už to v podobných filmech chodí, trenér postupně najde se žákem společnou řeč, třeba o zvířatech v Serengeti či padajícím dešti. Cho-won má výbornou paměť, ale dokáže uběhnout maratón? Co když ne, jak přijme zklamání z prohry? Navíc z prohry v jediné disciplíně, která mu na několik hodin umožňuje být jako ostatní. Běžet s nimi a být jimi obdivován. Ale znovu vyvstává otázka – skutečně tohle chce? Ví vůbec, co chce a kdyby věděl, dokáže to vyjádřit?

Odpovědi, které film nabízí, nejsou jednoznačné a umně zdolávají překážkovou dráhu z klišé. Zatímco flákačský trenér sbírá odhodlání vytrénovat z chlapce maratónského běžce,  matka pochybuje a váhá, odhaluje své slabé stránky, dokonce odvážným způsobem přehodnocuje svůj vztah k retardovanému synovi. Starší brácha chce vlastně jenom kousek její pozornosti. A otec? Ten taky není beznadějně zapomenutou minulostí.

Vztahový propletenec je uvěřitelný a snadný na pochopení, ovšem těžký na popsání. A podobně je to v tomto filmu se vším. Je to film o emocích. Hlavně a především o emocích a ty jsou, jak známo, pouhými slovy nepřenosné. Když pár minut před koncem … … … … … … … … . Ztratil jsem řeč. Ano, dostali mě. Už zase.

Marathon *****
(Malaton, Jižní Korea 2005)

Herecké výkony: 90%
Scénář: 85%
Režie: 95%
Celkové hodnocení: 95%

Jak hodnotí jinde:

ČSFD: 90% 
IMDb: 8.2 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s