V Bruggách *****

Posted: 5. 5. 2008 in film týdne

Film týdne (75)

V Bruggách

Teď se dívej

Ken (Brendan Gleeson) a Ray (Colin Farrell) zabíjejí lidi. Za peníze. Ti dva se nemají moc rádi, člověk se až diví, jaká nahodilost osudu z nich učinila parťáky. Nejspíš podobně zákeřná jako ta, jež jim zajistila výlet do Brugg, malebného belgického městečka pohledem jednoho, prdele světa pohledem druhého. Octli se v této destinaci proto, že jim v Londýně cosi neklaplo, anebo kvůli další nepohodlné osobě? Mezi obě varianty rozkročenou odpověď zná zprvu pouze jejich zaměstnavatel Harry (Ralp Fiennes), nevyzpytatelný labilní šílenec, ale jinak fajn taťka od rodiny. S Bruggami ho pojí mnohé krásné vzpomínky. Na dlouho ty poslední.

Zatímco vnitřně vyrovnaný, na stará kolena nic moc neřešící Ken si vychutnává gotickou architekturu, londýnským traumatem vykolejený Ray utápí svou vinu (jako správný Ir) půllitry piva. Ani jeden nic netuší, netušíme ani my a první třetinu charakterizuje věta „dva nájemní vrazi si vzájemně lezou na nervy během ne zcela dobrovolného odpočinku kdesi v Belgii“. A dřív, než stačíte odhadnout, jak konkrétně do jejich životů zasáhne půvabná Chloe (Clémence Poésy), kterou byste asi netipovali na dealerku drog, a lilipután Jimmy (Jordan Prentice), kterého byste asi netipovali na nekompromisního rasistu, bude již nezpochybnitelné, že z Brugg někdo odjede v cínové rakvi. A ne nutně v celku.

Rozvíjení dramaticky vděčné zápletky výhradně dialogy nezamrzí, neboť ti dialogy jsou excelentně napsané a stejně kvalitně vypouštěné do éteru (čili zahrané). Divadelnost filmu (který však umí překvapit nečekaně svižnou akční sekvencí) vychází z profesního zaměření Martina McDonagha, oceňovaného britského dramatika. Nikoliv eléva na filmové bojišti – za krátkometrážní snímek Six Shooter získal Oscara. Nápad na jeho celovečerní debut mu na mysli vytanul právě v titulních Bruggách. Jestli k nim jakožto Ir pociťuje totéž co Ray, anebo jsou hlášky o městě, kde „i trpaslík musí brát drogy“, v nadsázce míněným pomrkáváním na tamější obyvatele, mi není známo.

Ještě během podávání flambované špeky nikdy netrpí neduhy mnohých polotovarů nejasného účelu. McDonaghův scénář neustále baví a neustále balancuje na ostré hraně vážného a nevážného. V průběhu jedné scény, někdy dokonce jednoho dialogu, plynule přechází od komedie k psychologickému dramatu a zase zpět. Občas jsem váhal, smát-li se a vystavit tím na odiv svou cynismem prolezlou povahu, či raději zachovat vážnou tvář. V Bruggách není ani na okamžik jednoznačnou komedii, případně jednoznačným dramatem. Oba žánry se vzájemně přetlačují a moc rozhodnout tento duel svěřují do vašich rukou. Je to netradiční, sympatické a velmi účinné, jde-li o vtažení diváka do děje.

McDonagh vlastně v mnoha ohledech navazuje na bratry Coenovy. Obeznámen již s faktem, že tahle země není pro starý, operuje vůči divákovi zcela bezohledně s cynismem a mnohem milostivější je ke svým postavám (Coenovi byli jaksi nestranní k oběma skupinám). Na každé z nich se snaží najít alespoň špetku dobrého, trochu ho zlidštit, což udělat s Chigurhem, těžko bude jeho ďábelský sestřih někoho pronásledovat ve špatných snech. Scénář V Bruggách si navíc v preciznosti své vypointovanosti (uf!) nezadá se Zemí, která není pro starý. Na první pohled zbytečné postavičky dříve či později zapadnou do pečlivě rozplánované mozaiky, pouze intervaly mezi nastíněním vtipu a odhalením jeho pointy jsou o něco delší než u Coenů. Větší pozornost proto přijde vhod.

Obdobně koncipovaný film by mohl takříkajíc dojet na nevhodný výběr herců. Po delší době vážně výborný Farrell, zábavnější, přitom i deprimovanější z ústřední dvojky, si po většinu ze sto sedmi minut vtipně nepadá do noty s Gleesonem. Jejich parťáctví z donucení nesklouzává k obvyklým klišé a navíc prochází pozvolnou, ovšem zajímavou proměnou. Novou polohu psychopatického hajzla dokázal najít mnoha filmovými magory prověřený Fiennes. Při jeho dialogu s Gleesonem v závěru filmu jsem jenom čekal, kdy vymění ostrý slovník za ostré náboje. Co bych tak napsal ke Clémence Poésy, jejíž francouzský šarm zrychlil tep nejednoho potterofila již v Ohnivém poháru? Pochopitelně je krásná. Takovým tím přirozeným způsobem.

Čím historka z Bruggských kanálů vyniká nad jiné? Svým drzým nerespektováním žánrového vymezení, svou krutostí v rovině humoru, svou úmyslnou nekorektností (být černoch, gay, lilipután, Američan nebo obyvatel Brugg, asi se urazím) i svým sofistikovaným propojením s jinými uměleckými díly, jež vám při prvním zhlédnutí snadno unikne. Nebudu vás přesvědčovat o opaku, V Bruggách díru do světa filmu neudělají (jak sakryš takový název skloňovat?), ale mají slušnou šanci jej po vzoru dum-dum nábojů rozervat zevnitř. Jestli se je někdo odváží následovat. Pro začátek třeba vy. Do kina.

V Bruggách (In Bruges, VB 2008)
délka 107 minut

režie a scénář: Martin McDonagh; kamera: Eigil Bryld; hudba: Carton Burwell; hrají: Colin Farrell (Ray), Brendan Gleeson (Ken), Ralp Fiennes (Harry), Clémence Poésy (Chloë)

90%

jak hodnotí jinde: ČSFD (88%), IMDb (8.1), RT (78%)

Reklamy
Komentáře
  1. Sartori napsal:

    Po delší době vážně výborný Farrell? Vždyť on je chválen ve všech filmech.

  2. Matty napsal:

    Sartori: jde o můj subjektivní názor. Pozoruhodný výkon IMO posledně podal v Novém světě, zatímco ve filmech jako Miami Vice (příliš namachrovaný, což bylo nejspíš cílem), Zeptej se prachu (naprosto nevýrazný) či Cassandra’s Dream (psychologicky nepřesvědčivý) na mne kdovíjaký dojem neudělal.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s