Indiana Jones a království křišťálové lebky

Posted: 28. 5. 2008 in recenze

Tak přece jenom

Už je tomu devatenáct let, co dal Henry Jones Jr. (Harrison Ford) se svým otcem pokouřit nacistům, hledajícím Svatý grál. Píše se rok 1957, jiná doba, jiní padouši, stále stejný Jones. Ale všeho do času. Stejně jako (ne)probíhající válka studená agentka KGB Irina Spalkovová (Cate Blanchett) se brzy zapotí ve snaze najít mýtickou křišťálovou lebku a zároveň nepřijít k úhoně ze strany Jonese, případně jeho nového kumpána Mutta (Shia LaBeouf, titulky počeštěný na Rafana). Nechcete-li otálet čtením, přimyslete si k výše uvedeným postavám pár dalších a k tomu spoustu zábavy a vezměte útokem první kino, jež vám přijde do cesty.

K vychutnání filmu netřeba vědět nic (víc), vlastně nemusíte znát ani původní trilogii. I když… Pokud Jonese nepovažujete za jednoho z nejobdivuhodnějších hrdinů filmového plátna, po skončení asi nebudete překypovat nadšením, které je vlastní následujícímu textu. Jonese jsem měl vždycky radši než Hvězdné války, Království křišťálové lebky mi připomnělo o kolik radši. Bylo pro mne milou vzpomínkou na dětství, na dobu, kdy jsem za měřítko kvalit filmu považoval míru jeho zábavnosti. A vida, ona ta doba není nenávratně ztracena.

Dlouho reklamní masáží již mírně ochablou pozornost dokáže briskně probudit hned strhující úvod. Za přispění řízné rockenrollové muziky jde o ztělesnění špičkově zrežírované, na každý pád bezstarostné jízdy. Stejné tempo, stejný nadhled a stejná nostalgická jiskra je filmu vlastní po celý čas. Čas – ten zpropadený hajzlík tentokrát utíká pekelně rychle a nebýt mírného útlumu na konci druhé třetiny (Jones kontra lebka), nejspíš mi ze tváře nezmizí přiblblý úsměv, který ovládl mé mimické svalstvo někdy kolem druhé minuty.

(Nejen) bezdůvodná rebelie z prvních minut připomene Lucasovy Americké graffiti, chvíli poté se ocitáme ve skladu z Dobyvatelů ztracené archy (inspirovaném mimochodem Občanem Kanem), aby byla celá expozice zakončena čímsi extraterrestriálním. Motiv nostalgického vzpomínání, resp. rozpomínání je pro Království příznačný. Narážky na předchozí Jonese se perou o prostor s tolik kritizovanými prvky z u nás v podstatě neznámých sci-fi časopisů (za sebe mohu v rámci rozšíření obzorů filmovou cestou doporučit Burtonův Mars útočí! a animovaného Železného obra). Finále bude mnohým bezesporu připadat notně přestřelené, ale když se před rodinným doslovem objevilo to, co se objevilo a vypadalo to tak, jak to vypadalo, nedokázal jsem si v danou chvíli představit, že by se objevilo cokoliv jiného.

Steven Spielberg je jako z mrtvých vstanuvší táta, který všem těm méně (Tomb Raider, Lovci pokladů) i více (Mumie, Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže) schopným Indyho pohrobkům uděluje lekce slušného vychování. Nekárá, pouze dává jasně najevo, kdo je tady šéfem. A věřím, že se přitom i s celou svou filmovou rodinou (na ní je kladen větší důraz než kdy dříve) parádně vyblbnul. Sice už v tom z jistých (zištných) důvodů není tolik spontaneity, přesto jeden ze světlých bodů mé budoucnosti tvoří vyhlídka DVD, díky němuž si vychutnám všechny skryté vtípky, narážky na jiné filmy a další lahůdky. Co si již nevychutnám a pro co doporučuji zajít minimálně (!) jednou do kina, je slovy nepopsatelná VELKOLEPOST. Pouze empirickou metodou také doceníte většinu slovních vtipů, vtipných tónem jejich vyřčení a výrazem pronášejícího – cokoliv si myslíte o herectví Harrisona Forda, tyhle výrazy on umí. (Či vám snad přijde sama o sobě vtipná hláška „Rusáci“?)

K tomu, jak hrají ostatní, nelze mít v intencích dobrodružné komedie také mnoho kritických připomínek. Těch nekritických spoustu. K dokonalému ruskému přízvuku nežensky zákeřné (což je hned na začátku zparodováno) Cate Blanchett, k dospělému herectví Shiy LaBeoufa, který společně s Karen Allen (Marion) popichuje Forda natolik zábavně a neotravně, že vám ani nebude moc líto nepřítomnosti Conneryho (ale ne, že by vám jí nebylo líto vůbec – při „rozlučkovém“ záběru na jeho fotografii citlivky možná i slzu uroní).

Nějak se nedokážu (a nejspíš ani nechci) přeladit na kritičtější vlnu a vypíchnout pár neduhů, s nimiž tento nedokonalý, ale v mnoha ohledech dokonalosti blízký film vstoupil do kin. Lze mu vyčítat hloupost, infantilitu, nesmrtelnost hlavního hrdiny, když to jsou některé z důvodů, proč jej tolik lidí (mě nevyjímaje) adoruje? Lze při sledování práce tvůrců s okultismem a symboly zcela seriózně přemýšlet, co by na to řekl Umberto Eco? Jistě, vše je možné, ale vážně si tím chcete kazit zážitek?

Nový Jones je po devatenácti letech čekání tady a je to bomba, kterou zase pár let nic nepřekoná (pokud ano, budu jedině rád). Jsem nesmírně nadšen, nikoliv pod vlivem nadšení všeobecného, jaksi nesubjektivně-neobjektivního, ale prostě nadšen z prvotřídní, každou vteřinu profesionální a ani na okamžik blbé zábavy. K pěti hvězdičkám jsem dospěl po zralé úvaze a znepokojujícím zjištění, kolik výrazně horších „jenom zábavných“ snímků jsem hodnotil stejně. Málokdo si je v tomto směru zaslouží tolik jako ti dva (ne)dospělí filmoví spratci (pro Novým Hollywoodem nedotčené: Lucas a Spielberg).

Indiana Jones and the Kingdom of the Crystal Skull (USA, 2008)
délka 123 min

režie: Steven Spielberg; scénář: David Koepp; hudba: John Williams; kamera: Janusz Kaminski; hrají: Harrison Ford (Henry Jones Jr.), Shia LaBeouf (Mutt Williams), Cate Blanchett (Irina Spalko), Karen Allen (Marion Ravenwood)

90%

jak hodnotí jinde: ČSFD (82%), IMDb (7.4), RT (78%)

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s