Zlo ****

Posted: 2. 6. 2008 in film týdne

Film týdne (78)

Ondskan

„Nejlepší, co můžeš udělat je být průměrný“

Mohl mlčet, držet hubu a krok, bez odporu se podřídit, splynout s ostatními. Neudělal to. Teď trpí. Mlčky přijímá bezdůvodné tresty a čeká, až přijde jeho chvíle. Nebude-li již pozdě.

Druhá světová válka skončila již před deseti lety, ale její neblahý vliv na mnoha místech Evropy neslábne, naopak, zásluhou systému sílí. Zlo infikovalo společnost, z bitevních planin se přesunulo za zavřené dveře domácností a odtud do škol. Švédsko: Erik Ponti je jedním z těch kluků, který rány schytané od tyranského otce předává svým spolužákům. Když mu matka, stejně pasivní oběť domácího násilí, v dobré vůli a za maximálního finančního vytížení zaplatí studium na prestižní internátní škole, nemůže tušit, kolik příkoří mu tím způsobí.

Zlo – jak prozaický název pro svým tématem nesmrtelnou, svým pojetím velmi moderní variaci na souboj dobra se zlem. Vážně dobra se zlem? Ne spíše zla s menším zlem? Scénář zajímavě relativizuje užití násilí a, byť tak závěr možná nepůsobí, nehledá jednoduchá řešení. Poslední minuty nenabízejí tolik žádoucí katarzi a uzavření jedné psychologické proměny (Erikovy) zároveň otevírá prostor proměně jiné, pramenící z divákova pocitu nenaplněnosti. Intenzita filmového zážitku, resp. postfilmového „dopadu“ se bude do jisté míry odvíjet od vaší ochoty uvěřit lehce nadsazenému příběhu a místy šablonovitému chování postav. Díky bravurní režii a přesvědčivým hereckým výkonům jsem s tím neměl problém.

Rány pěstí zásluhou naturalistické kamery, která neuhýbá ani v těch nejnepříjemnějších okamžicích, vážně bolí. A ještě víc bolí Erika, jehož fyzické utrpení jenom znásobuje naši touho po pomstě. Po pomstě kruté, nemilosrdné, bezohledné. Víte, že by jí byl schopen, přesto stále vyčkává a nechává nás v nejistotě, co bude dál.

O šikaně na školách světských i církevních bylo natočeno mnoho filmů, málokterý z nich u mne vyvolal tak silné negativní emoce vůči tyranům. V případě Zla jsem většinu nenávisti směřoval na postavu Erikova nevlastního otce, vedle jehož chladnokrevného „Promluvíme si o tom po večeři“ by zblednul závistí lecjaký přiúchylněný filmový padouch. Děs budí svou zdánlivou normálností. Navenek vystupuje jako spořádaný otec od rodiny. Zaměstnaný, vnitřně vyrovnaný. Nabízí se otázka, kolik je mezi námi takových lidí? Kolik jich dennodenně míjíme v autobuse, metru, vlaku? Nepříjemná otázka. Chceme znát odpověď?

Jak už se pomalu stává pravidlem, ze severu si k nám prorazil cestu film drsný, silný a těžko spláchnutelný pár loky vody (když už, tak něčeho ostřejšího). Sám pro sebe získal nominaci na Oscara, pro charismatického Andrease Wilsona označení „Shooting Star“ (jež zatím bohužel nepřineslo své ovoce v podobě další pořádné role). Čím obohatí vás, nemohu posoudit. Posuďte sami.

P.S.: Když si Erik vyslouží svou nelichotivou přezdívku, nelze nevzpomenout na Clavellova Krále krysu.

Zlo (Ondskan, Švédsko 2003)
délka 114 minut

režie: Mikael Håfström; scénář: Hans Gunnarsson; kamera: Peter Mokrosinski; hudba: Francis Shaw; hrají: Andreas Wilson (Erik Ponti), Henrik Lundström (Pierre Tanguy), Gustaf Skarsgård (Otto Silverhielm)

85%

jak hodnotí jinde: ČSFD (91%), IMDb (7.9), RT (68%)

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s