The Savages *****

Posted: 9. 6. 2008 in film týdne

Film týdne (79)

The Savages

Žij s lidmi, zemři sám

Žijí a jsou intelektuálně činní na východním pobřeží Spojených států. Oba procházejí krizí středního věku. Jsou svobodní, bezdětní a deprimovaní. Právě se dozvěděli, že postupující stařecká demence jejich otce, žijícího s přítelkyní (mrtvolného vzezření) ve slunné Arizoně, o sobě dává vědět společensky nepřijatelným způsobem.

Wendy Savageová (Laura Linney), dramatička, žije v New York City, marně shání grant pro svou hru a v rámci zdravého sexuálního života pravidelně souloží s ženatým mužem. Jon Savage (Philip Seymou Hoffman), doktor filozofie, přednáší o divadelní koncepci Bertolta Brechta, žije v Bostonu a nemá odvahu oženit se s polskou přítelkyní, které brzy vyprší vízum. Lenny Savage (Philip Bosco), jejich otec, svým exkrementálním uměleckým projevem právě nevědomky učinil první krok ke stmelení roztříštěné rodiny.

Mrtvolné vzezření Lennyho přítelkyně se stane opodstatněným, když tato dáma během šlechtění nehtů (čtěte manikúry) vypustí již delší dobu skomírající duši. A protože byl Lenny fakticky vzato jejím podnájemníkem a je krapet problematické být podnájemníkem mrtvé osoby, dostávají Wendy a Jon krom stávající čtyřicítky a depky na krk ještě vlastního otce. Nelze napsat „Přesně tohle jim scházelo ke štěstí“ a nemyslet to ironicky.

Pro člověka pracujícího, dokonce ani pro člověka pracujícího doma, není snadné postarat se o člověka nepracujícího, ba co víc, plně odkázaného na druhé. Třebaže tak nečiní s kdovíjakým elánem (neboť Lenny taky nebyl kdovíjaký super táta), hledají sourozenci v rámci svých bídných finančních možností to nejideálnější místo pro poslední týdny, měsíce, roky otcova života. A přitom si stačí sdělovat věci, na které po dlouhá léta neměli čas. Nebo jej jednoduše mít nechtěli?

Kdo je lepším rádcem a kritikem v jedné osobě než váš bratr? A který psychoanalytik vám dokáže nahradit otevřený rozhovor s vlastní sestrou? Sourozenci Savageovi zjišťuji, na co již dávno zapomněli – je dobré mít se komu svěřit, na koho obrátit. Uvědomují si, že jsou jako dva o sebe opřené sloupy uprostřed pusté planiny. Uvědomují si, jak bylo pošetilé soustředit veškerou svou energii do práce, která poslouží pouze úzké skupině odborníků. Uvědomují si, proč lidé žijí a proč lidé umírají. Ale neuvědomují si to všechno příliš pozdě?

Smrt je v této hořkohořké komedii všudypřítomná. Nezávisle tvořící Tamara Jenkins pravděpodobně na základě vlastních zážitků zkoumá, proč z ní (totiž ze smrti) máme takový strach. Čím nás fascinuje a přitom odpuzuje do té míry, že v záležitostech s ní souvisejících předáváme všechnu zodpovědnost do rukou druhých, za danou práci placených? Je cosi absurdního a cosi trpce pravdivého na dotazu k vlastnímu, žijícímu otci, kterak zacházet s jeho mrtvým tělem. Nad věcností, s jakou režisérka/scenáristka pojala okamžik odstřihnutí od veškerého pozemského trápení, tiše žasnu, netuše, smát-li se, či plakat.

Snad nebudu ani příliš paušalizovat, když napíšu, že ty nejzajímavější americké filmy posledních let vyplouvají do světových vod z přístaviště jménem Sundance Film Festival. Můj svět, Průvodce k rozpoznání tvých svatých, Přednosta stanice, Grace is Gone, Malá Miss Sunshine, O Schmidtovi… . Právě k posledně jmenovanému snímku mají nejblíže Savageovi, další počin, jehož tvůrci mohou za oscarové nominace poděkovat Robertu Redfordovi. S tragikomedií Alexandra Paynea mají společné pozvolné tempo vyprávění, melancholickou atmosféru a excelentní herecké výkony.

Laura Linney (Láska nebeská, Oliheň a velryba) i Phillip Seymour Hoffman (Capote, Než ďábel zjistí, že seš mrtvej) hrají dvě nešťastné existence, dva nudné lidi, kteří nejspíš nikdy nebudou slavní, nebo nějak výrazně úspěšní v tom, čím se živí. Za využití široké škály emočních prostředků je hrají mimořádně přesvědčivě, což film dělá ještě smutnějším. Věříte, že někdo takový skutečně žije a dennodenně bojuje s faktem, kým je, čeho dosáhnul. Nemusí přitom nutně bydlet v Americe, ale třeba v sousední ulici.

Detailní prokreslování charakterů a jejich v ještě větších detailech tkvící proměna mnohé přiměje k ocejchování Savageových nelibým slůvkem „nuda“. Jsem nicméně přesvědčen, že všímavý divák, který umí (a chce) naslouchat, nebude tímto filmem o věcech příliš vážných, aby byly brány vážně, zklamán. Jenom je to, obávám se, film, který nevyznívá dost pozitivně, aby mohl být někdy plně doceněn. Což je však zároveň důvod, proč (si) jej cením na rovných pět hvězdiček z pěti.

P.S. Savageovi se do našich kin zatím nechystají a jejich vydání na DVD také není na spadnutí – inu, pomož si sám. 🙂

The Savages (USA, 2007)
délka 113 minut

režie a scénář: Tamara Jenkins; kamera: W. Mott Hupfel III; hudba: Stephen Trask; hrají: Laura Linney (Wendy Savage), Philip Seymour Hoffman (Jon Savage), Philip Bosco (Lenny Savage)

90%

jak hodnotí jinde: ČSFD (75%), IMDb (7.6), RT (90%)

Advertisements
Komentáře
  1. OLA napsal:

    Suhlas, nasli seba, ale stratili tatu? Alebo ho tiez nasli pred koncom?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s