Ve víru Varů

Posted: 9. 7. 2008 in různé

Ve Varech to v průběhu festivalu žije nonstop. Chcete-li si je užít se vším všudy, počítejte, že z vás budou děti noci i ranní ptáčata (která samozřejmě dál doskáčou, víc toho sežerou a dřív chcípnou). V sedm ráno přichází první šance získat nějaké, jinak beznadějně vyprodané, lístky do kin. Ovšem již pár minut po spuštění rezervace přes SMS a WAP jsou všechna k tomuto účelu uvolněná místa obsazena. Nezbývá, než vyrazit do fronty před nějakou „živou“ pokladnu. Ani včasný příchod ovšem nic nezaručuje. Jinou možností, kterak zavítat na vybranou projekci, je bivakování před daným sálem s Festival Passem, doufaje, že zbude pár neobsazených sedadel. Což většinou zbude, ale ani čtyřicetiminutová rezerva vám nezajistí, že budete v dané frontě stát mezi prvními. Je to boj a ty méně vytrvalé bijce nepochybně naštve, když přijedou na filmový festival, kde následně (a jen zčásti vlastní vinou) nezhlédnou jediný film. Ne všichni sem ovšem jezdí kvůli filmům.

Ve Varech jsou lidé, které znáte, lidé, kteří znají vás i lidé, které nezná nikdo, ale chovají se, jako by je znal každý. Během festivalu se Karlovy Vary mění v malou filmovou vísku, s několika stěžejními body, mezi nimiž permanentně pendlují osoby rozmanitého věku i vzezření. Dvanáct provizorních i méně provizorních kinosálů (rekonstrukce tomu Velkému prospěla) je pěkně rozprostřeno na ploše ne velké příliš, leč dost, abyste při přebíhání mezi nimi sem tam propadli iluzornímu dojmu, že činíte něco pro své zdraví. „Činit něco pro své zdraví“ naopak není vhodné dávat do souvislosti s celodenním vysedáváním před plátnem, často s přestávkami zanedbatelné délky. Přestávkami sotva dost dlouhými k brisknímu vykonání těch nejzákladnějších hygienických potřeb. Spánek a příjem živin vykonávají ti šikovnější přímo během promítání (z čehož plynou některé zpestřující nefilmové zážitky).

Bonusem pro ty šťastnější z letošních návštěvníků, kteří se dostanou na nějakou projekci, jsou čtyři festivalové znělky, v nichž čtyři držitelé Křišťálového glóbu předvádějí, jak si (ne)váží své trofeje. Škoda neotitulkovanosti znělky s Harveyem Keitelem, založené na dialogu v angličtině. Osobně považuji za nejvydařenější výkon Miloše Formana (jehož „fujtajbl!“ je… prostě formanovské). Bude-li počet takto koncipovaných znělek do budoucna narůstat, bude se asi také čím dál častěji stávat, že „předfilm“ sklidí větší aplaus než následný film. Při jeho vybírání jde málokdy o sázku na jistotu (to najma u těch uvolněných piráty na net – letos třeba Tropa de Elite) a riziko, že „to ugandské nezávislé drama“ bude buď bizarní, nebo nudné, nebo nudné i bizarní, není malé. Každý rok se nicméně z nějakého nečekaného úhlu snese pecka, jejíž následky ještě dlouho potom vstřebáváte. Pro mne je letos takovým „shockerem“ švédský horor Ať vejde ten pravý, na nějž se ještě můžete probít poslední den festivalu.

P.S.: Z množství blogů přinášejících čerstvé info o festivalovém dění bych doporučil jenom jeden, který lze ovšem číst a bavit se u něj i zpětně: Karlovarský zápisník Cinemy

P.P.S.: To nejvtipnější z letošního festivalu (co nejspíš nepřekoná ani žádný film) – „rozhovor“ s Paulem Mazurskym v dnešním Deníku.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s