Paříž (ne)filmová

Posted: 12. 7. 2008 in různé

Bylo o ní napsáno tolik románů, básní a písní, natočeno tolik filmů, tolik slavných osobností se o ní vyjadřuje s velkou pokorou a nadšením. Těžko nepodlehnout dojmu, že stačí jediná návštěva, abyste před návratem domů nadšeně a pěkně po francouzsku zvolali „Paris, je t’aime!“. Sám však musím jít proti proudu, řka „Paříži, nemiluji Tě“. Zatím ne, nejspíš nikdy ne. První flirt s Tebou nedopadl nejlépe a nebudu-li k tomu mít smysluplný důvod, již vícekrát Tě nenavštívím.

Na následujících řádcích neusiluji o komplexní přepis deníku z cest, je to jenom soubor dojmů a postřehů, které možná někdy poslouží jiným návštěvníkům města nad Seinou.

Dojem první, velmi intenzivní a přetrvávající po celou dobu pobytu: Paříž smrdí. Zápach moči a výkalů mě hned po východu z metra nevybíravě praštil mezi oči. Naděje, že tyto příznaky inkontinence a příliš hojně využívané kanalizace nebudou vlastní celému městu, se ukázala být lichou. Neblahý čichový vjem naštěstí občas zazdila vůně čerstvých baget a sendvičů z rohy ulic zdobících bageterií/patiserií. Co ovšem bylo permanentní a těžko se proti tomu dalo bojovat omezením nezbytných dávek kyslíku na minimum – hluk. Troubení je běžným dorozumívacím prostředkem bezohledných (hlavně k chodcům) pařížských řidičů. Hodně aut znamená hodně troubení, hodně troubení znamená hodně hluku. Aut jsou v Paříži mraky. Sekundární zvukovou kulisu zajišťuje ruch velkoměsta – lidé v pohybu.

Paříží se jakožto turista můžete pohybovat po svých, metrem, autobusem, vlakem (RER) či taxíkem. Jako chodec riskujete čelní střet s cyklisty, zpravidla nerespektujícími pro ně vyznačenou zónu, případně s automobilem na přechodech, kde vám nejspíš bude vždy chvíli trvat než zjistíte, svítí-li na druhé straně červená či zelená. (Ani při zelené není přechod zcela bezpečný a několikrát bylo třeba se prolétat mezi auty stojícími v klídku přímo na zebře.) Při využití metra, které má v parných dnech blízko k sauně, vám hrozí nanejvýš ušlapání davem či zaseknutí při průchodu lískyoznačujícího turniketu (nelekněte se, když se s vámi bude chtít na druhou stranu protlačit černý pasažér, který nemusí být nutně černý – takhle to v Paříži chodí a jsem si jist, že v Praze by to po zavedení podobného systému vypadalo ještě hůř). Jde-li o přepravu busem a vlakem – cestovat tím prvním ve špičce je o nervy (slibuji, že od nynějška budu mnohem opatrnější při používání úsloví „nacpaný autobus“), tím druhým se celkem v pohodě dostanete na odlehlejší části města, případně kousek za jeho hranice. Zkoušet k přepravě taxík by vzhledem k mizivé jazykové vybavenosti bylo příliš troufalé.

Z vlastních zkušeností nemohu souhlasit s tvrzením, že Pařížané spíkují anglicky jedna báseň a že jsou kdykoliv ochotni pomoci. Tamější lidé jsou hákliví na výslovnost v jejich mateřském jazyce a nikdy nemáte jistotu, že se trefíte do akcentu, který „vyžadují“. A ne, znalost angličtiny situaci rozhodně nezachraňuje. Dokonce i na informačních službách byla jazyková vybavenost zaměstnanců tristní a jdoucí ruku v ruce s ochotou poskytnou požadované info. Pochopitelně, najdou se i výjimky, přecházející vaši snahu parler français zdvořilostním úsměvem a poskytující pomoc, je-li to jen v jejich silách, od nejnavštěvovanější země světa (vloni do Francie zavítalo přes 80 milionů turistů) bych však čekal lepší přípravu na záplavy cizinců.

V restauracích stěží narazíte na kuřáky (platí zde zákaz), o to více jich rakovinotvorný kouř vypouští do proudících davů na ulicích. Další, méně škodlivou proprietou Pařížanů jsou knihy. Čtou hodně a všude možně. Umět francouzsky, také bych neodolal důkladnější prohlídce vnitřností některého z mnoha antikvariátů. Čemu jsem ovšem neodolal, bylo zavítání do zcela náhodně objeveného „geek“ obchodu. Podobně husté šiky komiksů (včetně manga kousků) a postaviček z populárních filmů a seriálů jsem do té doby viděl pouze v jihokorejských a japonských filmech. Tím se dostávám k jedné z vlídnějších tváří Paříže – najdete v ní takřka cokoliv. V dostatečném množství. Ovšem za poměrně vysoké ceny.

Mým prvotním cílem bylo poznávat Paříž filmovou. Naivně jsem si myslel, že kupříkladu při procházení Montmartrem co chvíli narazím na uličku, po které cupitala Amélie… 🙂 Nakonec jsem musel dát zavděk „sázkami na jistotu“ jako St. Sulpice (Šifra mistra Leonarda), Louvre (Banda pro sebe), Eiffelovka (mnoho různých filmů) či mimo Paříž ležící Versailles (Marie Antoinette). Dojem z „Paříže filmové“ malinko zlepšila návštěva francouzské filmotéky (s expozicí zahrnující např. první kameru, na kterou natáčel Georges Meliés) a srdceoblažující přítomnost kina na každém rohu (jen při procházce po Champs-Élysées jsem jich napočítal pět). Filmová nabídka vskutku pestrá, od žhavých novinek, přes současné evropské art filmy až k léty ověřeným klasikám.

Měl-li bych k Paříži přiřadit jediné adjektivum, bude to „živá“. Neustále se v ní něco děje. Tady se mraky týpků valí na koncert Iron Maiden, tamhle jakýsi cvok medituje nad vysypanou popelnicí, tam projíždí kolona důležitě vypadajících aut. Představě města jako kina atrakcí odpovídá seřazení sedaček v všudypřítomných kavárničkách – pár centimetrů od vás neustále někdo prochází a vy se můžete s výhledem do ulice kochat a žasnout. Stísněnost podniků balancuje na některých místech na hraně lidské tolerance, ale při tom množství lidí nejspíš není jiné cesty, než využívat každičkého čtverečního mikrometru.

Rád bych toto dolování vzpomínek na před týdnem navštívené město zakončil nějakým pozitivním konstatováním, ale nadále přetrvávající rozpačitý dojem mi to neumožňuje. Bylo chybou očekávat příliš mnoho? Lze však zavítat do Paříže a neočekávat příliš mnoho? Pokusím si oživit pošramocené vzpomínky na Paříž známou z filmů a alespoň tu milovat. Takže nakonec přece jen happy end?

Reklamy
Komentáře
  1. OLA napsal:

    Suhlas,dodavam len,ze vsetko je velkolepe a cloviecik sa citi malicky, strateny v dave prevazne ciernych domorodcov, ktori sa aspon snazia komunikovat english…

  2. Majkl napsal:

    Taky souhlasim, i kdyz … Parizan je v podstate takovy Prazak – u nas na vesnici (tj. Lille a okoli tzv. Nord Pas-de-Calais 🙂 jsou ridici hodne ohleduplni – takovych 80% na prechodu zastavi treba i v pripade, ze jste jeste daleko od prechodu (tiraky a autobusaky nevyjimaje).

    Jinak na Parizi (vlastne to plati pro celou Francii) jsou pekne i plakaty na ruzne akce od divadel, pres koncerty az po plakaty upozornujici na recyklaci – kazdy je takove male umelecko dilo. A taky za vsimnuti stoji grafity (nemyslim tagy nacmarane po zdech, ale opravdove kresby).

    Ad smrad – to ti asi bracha potvrdi, ze kazde velkomesto specificky smrdi 🙂

    Ad francouzstina – v Parizi clovek jakz takz jeste te jejich francouzstine rozumi, ale neprej si to slyset na severu – maji tu nareci Ch’ti a tomu fakt nejde rozumet – ted je(byla) tady na toto tema strasne popularni komedie ‚Bienvenue chez les Ch’tis‘ – v navstevnosti to ve Francii prekonalo dlouholetou stalici Titanik.

    Ad cerni domorodci – vsimli jste si, ze kdyz se potkaji 2+ cernosi v metru, tak se skoro pokazde pozdravi podanim ruky (i kdyz se nijak neznaji)?

  3. Dana napsal:

    Naprostý nesouhlas, bohužel jsem zklámána z toho co jsem přečetla……..Opavdu nechápu jak se někomu nemůže líbit Paříž..Největší chyba je psát o Paříži a přitom jí neznat….Doporučuji předem něco poznat dříve než se o tom budete hanlivě vyjadřovat….Sázím na to,že autor tohohle článku je nějaý IT co nemá naprostou tuchu o tom co je krásné….No raději se nebudu už rozepisovat nebo by to nedpoadlo dobře…každopádně NNESOUHLASÍM, je to blbost…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s