Silnice (IMDb TOP 250)

Posted: 17. 7. 2008 in klasika

Smích a slzy

Jako malý kluk Federico Fellini údajně utekl od školních povinností k cirkusu. Hrdinka jeho divácky nejmilovanějšího filmu Gelsomina (Giulietta Masina) se k obdobně potulnému způsobu obživy dostává s menším nadšením, ale s podobnou dětskou naivitou. Musí nahradit svou sestru Rosu, která dělala společnici hrubiánskému hromotlukovi Zampanovi (Anthony Quinn). Ohlašuje jeho slavné číslo – roztrhnutí kovového řetězu silou vlastní hrudi –, baví obecenstvo jako klaun, jehož smutek není předstíraný. Gelsomina měla o této práci docela jinou představu, začíná jí chybět domov a láska. A lásku ji těžko poskytne Zampano, těšící se z přízně dívek, jež jsou, řekněme, méně subtilní. Ti dva jsou jako oheň a voda a jejich složitému vztahu moc neprospěje, když mezi ně vstoupí další živel, akrobat nazývaný familiérně „blázen“ (Richard Baserath).

Na jedné straně snílkovský, těšící se z drobných radostí života, na straně druhé neustále pohlížející nemilé pravdě do očí – takový je čtvrtý Felliniho film, pojmenovaný příznačně Silnice, protože právě ona, neustále někam směřující, bere postupně všechny naděje Gelsomině – ta nikam směřovat nechce. Fellini přiznal, že hlavní roli psal na tělo své manželce, která mu byla jednou z hlavních inspirací i při psaní scénáře. Její úžasná hra očima pod klaunským make-upem nezaniká, naopak vyniká. Každé gesto, každá změna nálady je díky tomu mnohonásobně zjevnější a tím i dojímavější. Anthony Quinn oproti tomu hraje celým tělem. Představu cirkusového siláka naplňuje svým vzhledem, nikoliv velkorysostí svého srdce. V zacházení s Gelsominou je krutý, přehlíží její neopětované city a příliš pozdě si uvědomuje, jaký poklad v ní měl. Teprve v poslední, nejemotivnější scéně odhazuje siláckou slupku a dává najevo svou pravou povahu.

Dvě z inspirací – cirkus a Giulietta – jsem již prozradil, ale nebyl by to Fellini, kdyby ve vzpomínkách nezavítal i do krajiny svého dětství, do italského přímořského města Rimini. Zde prý žil kastrátor prasat a kurevník (dobrá kombinace), který se patřičným způsobem sblížil se všemi tamějšími ženami. Když už měl režisér přibližnou představu o příběhu a svěřil se s ní spoluscénáristovi Tullio Pinellimu, ten mu v úžasu sdělil, že jej také během dovolené v Toskánsku napadlo natočit film o horských tulácích, pikareskní vyprávění o potulných cigánech a kejklířích. Společně následně začali psát (Felliniho slovy) „o toulkách, s nimiž se jim svěřili Gelsomina a Zampano“. Nejdříve postavy, potom zbytek. Nejdříve lidé, teprve potom jejich činy – možná právě proto působí silnice tak opravdově. Třebaže si někteří Felliniho kolegové mysleli pravý opak.

Cesare Zavattini, jeden z čelních zastánců neorealismu, Felliniho nařkl z neochoty zachytit pravou tvář poválečné Itálie, hlavně chudobu venkova (na svatbě v Silnici se jídlem vyloženě plýtvá, to je pravda). Brzy nato se ke kritice přidal Luchino Visconti, jehož Vášeň z téhož roku na rozdíl od Silnice nezískala Stříbrného berlínského lva ani Oscara (takže by možná bylo příhodnější mluvit o Zášti). Ale copak lze Fellinimu vyčítat odklon od směru, k jehož prosazení svými scénáři výrazně přispěl? Byl snad na věky věků odsouzen natáčet pouze a jenom pravdivá dramata plná zmaru a smutku? Režisérův obranný argument mi přijde logický a v souladu s jeho dílem i magický: „Člověk není jen tvor sociální, nýbrž i božský“. Znaky čehosi božského zůstávají vlastní také Silnici, jejíž jednoduchá krása a emoce, které každý bez obtíží chápe, nepřestávají dojímat.

Silnice (La Strada, Itálie 1954)
délka 98 minut

režie: Federico Fellini; scénář: Federico Fellini, Tullio Pinelli, Ennio Flaiano; kamera: Otello Martelli; hudba: Nino Rota; hrají: Giulietta Masina (Gelsomina), Anthony Quinn (Zampano), Richard Basehart (Il Matto)

některá ocenění: Oscar pro nejlepší zahraniční film, ocenění newyorských filmových kritiků, Stříbrný lev z Benátek

umístění v IMDb TOP 250 (k 17.7.08): 231

Zdroje:

Töteberg, M.: Lexikon světového filmu. Nakladatelství Orpheus, Praha, 2005.
Fellini, F.: Federico Fellini filmuje. Tatran, Bratislava, 1986.

http://en.wikipedia.org/wiki/La_strada_(film)

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s