Cassandra’s Dream **

Posted: 23. 8. 2008 in recenze

Velké drama na malém prostoru

Tvorbu Woodyho Allena z posledních let bych mohl rozdělit do několika kategorií. Na filmy, po nichž jsem si přál, ať Woody režíruje alespoň do stovky (Prokletí Žlutozeleného škorpiona, Match Point), na filmy, které neurazí, ale dají vzpomenout na jeho zlaté časy (Cokoliv, Hollywood v koncích) a na filmy, při jejichž sledování jsem v duchu vyslovil kacířské přání, nechť na stará kolena raději tráví volné dny hraním pétanque v Central Parku (Melinda a Melinda, Sólokapr). Kasandřin sen nenáleží ani do jedné z těchto skupin, je totiž mnohem horší než všechny jmenované. A mrzí mě to nemálo.

Zápletka se rozvíjí sympaticky, nenuceně: nebýt Ian (Ewan McGregor) a Terry (Colin Farrell) bratři, nemají téměř nic společného. Ten první se s životem vypořádává díky mozku, ten druhý díky srdci. Ian je náruživý milovník žen, Terry náruživý hráč hazardních her. Oba má v jejich vášni již brzy podpořit strýček z Ameriky Howard (Tom Wilkinson). Jenže strýček z Ameriky bude od chlapců chtít jednu drobnou protislužbičku. Až do osudového dialogu bratrů a strýce během deštivého odpoledne je film fajn. Dobře se na něj kouká a byl jsem zvědavý, jakým směrem se vyvine. Velmi špatným.

Minimálně jeden z bratrů se během každé minuty až do konce filmu chová naprosto nelogicky a řeší morální dilemata atraktivní před nějakými dvaceti lety. Nahrubo vysochaná skulptura by budila patřičné emoce v celcích, kdyby autor neodbyl jemné nuance, na něž mají současní diváci vyvinutý mnohem lepší čich. Do proporcí antické tragédie, které tolik slušely Match Pointu, je tato zaprášená historka o zločinu a trestu tlačena jakoby násilím. Allen natočil starosvětský thriller, který by nás měl donutit přemýšlet nad chováním postav, akorát pozapomněl na fakt, kolik režisérů totéž učinilo před ním a s mnohem větší mírou invence.

Film se někdy od druhé hodiny nehorázně vleče. Jeden z bratrů neustále omílá totéž, druhý rovněž a vše loudavě směřuje k jedinému uspokojivému závěru. Kostra příběhu se po odkrytí klíčových karet ukáže být neskutečně vachrlatou. Tento její nedostatek nemaskuje režie, natožpak herecké výkony. Allen jednotlivé scény řadí ve splašeném tempu, film budí dojem, že režisér chtěl mít natáčení v deštivém Londýně rychle z krku, aby mohl dirigovat fešné herečky ve slunném Španělsku. U překotných konverzačních komedií najde jeho zbrklý styl bez problémů uplatnění, zde nikoliv. Pomalu u každé druhé scény jsem si přál, ať trvá déle, ať je její potenciál rozvinut do nějaké smysluplnější podoby. Nikdy nebyl.

Allen má ten dar, že i nevhodně zvolený námět dokáže přizdobit trefnými hláškami. Tady jich není mnoho, těch vtipných dokonce maličko (a barva humoru se tentokrát blíží proklatě černé), přesto právě ony dojem z filmu trochu vylepšují. Jenom jsem měl dojem, že Allenovo opatrné bazírování na hraně absurdní komedie nepochopili herci, hrající své party s nucenou vážností. Manipulace s hrdiny je nechutně okatá, jejich chování, dané vykonstruovaným scénářem, nikoliv zdravým rozumem, vyvolává všehovšudy otrávený smích.

Teatrálnost projevu dvou typově nevhodně vybraných herců by nepůsobila rušivě nanejvýš na nějaké dosti velké divadelní scéně. Ewan a Colin, dva britští rebelové, mi do rolí dvou tápajících, etikou zasažených bratří vůbec neseděli. Ani ten Tom Wilkinson nebyl moc ve své kůži. Zcela mimo hlavní cesty se tentokrát ubírají všechny ženské hrdinky, které do osudů bratrů zasahují jenom okrajově. Nejživotnější postavy, jak už tomu u Allena bývá, jsou rodiče (John Benfield a Clare Higgins). Dialogy mezi nimi byly v přímém rozporu se vším ostatním – uvěřitelné a výstižné.

Z Kasandřina snu jsem si odnesl poučení, že před každým novým filmem mého oblíbeného režiséra je moudré nadopovat svá přehnaná očekávání sedativy. Leč, po prvotním zklamání, neřkuli šoku, se těžko přiměji k dalšímu sledování. Tóny Glassova fatalistického soundtracku a ladné kamerové hrátky Vilmose Zsigmonda mě lákají, ale ne tolik, abych nedal přednost dalšímu zhlédnutí Annie Hallové. I kdyby už nikdy nenatočil nic lepšího (čemuž pomalu, ale jistě začínám věřit), za ni budu Woodyho adorovat navěky.

Cassandra’s Dream (USA 2007)
délka 108 minut

režie a scénář: Woody Allen; hudba: Philip Glass; kamera: Vilmos Zsigmond; hrají: Colin Farrell (Terry), Ewan McGregor (Ian), Tom Wilkinson (Howard)

50%

jak hodnotí jinde: ČSFD (73%), IMDb (6.9), RT (51%)

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s