Vall-I *****

Posted: 25. 8. 2008 in film týdne

Film týdne (87)

Wall-E

Znovuobjevit sebe samého

Budoucnost vzdálená dostatečně, abychom si z ní nyní dělal starosti: Planetu Zemi kvůli nezvládnutelnému množství odpadků v obrovském vesmírném křižníku Axiom opustili všichni lidé, doufaje, že se za nějakou dobu budou moct vrátit. Jejich naději měli představovat uklízecí roboti typu Wall-E, vyrábějící z hor nerecyklovatelných odpadků úhledné krychličky, z nichž následně skládají vysoké mrakodrapy. Vlastně skládali. Země, která již ani z vesmíru neláká moc přívětivými barvami, se proměnila ve vyprahlou pustinu, zanesenou prachem, odpadky a nefunkčními roboty. Přežil pouze jeden, nazývejme ho (v souladu s českým překladem) Valli. Jako jediný dokázal po staletí vzdorovat rzi a blbé náladě (vzpomeňte na Marvina) a ve společnosti švába, tvora mezi lidmi tuze nemilovaného, dále plní zadané instrukce, dokud…

… Dokud na „kdysi-Zemi“ nepřistane velká bílé monstrum, z něhož vyletí rozkošný vajčkoidní průzkumník jménem Eva. Eva, vyzbrojená smrtícími zbraněmi, něco hledá. A najde to. A taky něco navíc.

Veškerá komunikace mezi dvěmi ústředními roboty spočívá v podstatné části v různém vyřčení jména toho druhého. Jiné emoce (klidně bez uvozovek) jsou skryty za výkřikem Valli!, jiné za táhlým Vaaalliii! Pokaždé bez obtíží pochopíte, co si chtějí sdělit. Prvních třicet minut díky tomu připomíná vyspělejší němou grotesku, neusilující výhradně o váš smích. Osobně by mi ani trochu nevadilo, kdyby se ve stejném duchu nesly i minuty následující, které již nejsou tak invenční. Jejich situování na Axiom, v jehož pojmenování je cosi příznačného pro přijímání pravdy lidmi, kteří v něm přežívají, logicky znamená více slov, stále však poměrně málo, což tvůrce nutí klást větší důraz na vizuální a zvukovou stránku. (Při vzpomínce na trailery promítané před filmem, mj. Vesmírní opičáci a Kozí příběh, jsem dvojnásob ocenil, jak bohatě Wall-E využívá hlavních předností animovaných filmů.)

Zvuková a především hudební složka má největší význam během (až na pár nerušivých video-vsuvek s živými herci) kompletně němého prologu. Hudba Thomase Newmana plní podobně signifikantní úlohu jako práce Vangelise pro Blade Runnera. Vytváření magie, kouzlení. Šikovně jsou zakomponovány také cca 3 nepůvodní skladby. Volný čas si Valli zpestřuje sledováním jednoho z mála přetrvávajících důkazů, že lidé stvořili i něco dobrého, muzikálu Hello, Dolly! Mimořádně optimistickou písní z něj „Put On Your Sunday Clothes“ jsme přivítáni na tom šíleně smutném místě, které si kdysi přivlastnili tvorové bez kousku respektu. Spojení něčeho velmi veselého s něčím velmi, velmi neveselým je pro náladu nové pixarovky typické. Takřka na každou scénu brutálně roztomilou a infantilní připadá scéna, kdy si připadáte jako ten nejnicotnější tvor v celé galaxii. Asi šlo o záměr.

Při precizním pixarovském přístupu přestávají být zjevné rozdíly v režisérském pojetí scén hraných a animovaných filmů. Když má být Wall-E akční, je akční podobným stylem jako nejmodernější akční pecky (Bourneovo ultimátum, Transformers). Totéž, jde-li o seriózní, atmosféru budující sci-fi scény či scény nahánějící hrůzu (první setkání s Evou). Tuto uvědomělou dospělost narušují jenom některé infantilní pronásledovací scény z Axiomu, vycházející svým pojetím jasně vstříc menším divákům. Z obchodního hlediska nelze podobný krok napadnout (rodiny s dětmi znamenají víc popcornu, víc popcornu znamená víc coly, víc popcornu a coly znamená víc peněz), přesto doufám, že další film od Pixaru děti z cílové divácké skupiny zcela vyeliminuje (stačí obrazně, netřeba doslovně :-)).

Zásadním problém, který budou v souvislosti s Wall-Em mnozí řešit, bude pravděpodobně představovat poselství, jež nese, resp. samotný fakt, že nějaké nese. Je formulováno velmi jasně a srozumitelně, někdy až naivně. Mnohým bude proti srsti vstřebávat hesla typu „respektujte přírodu“ či „milujte se a množte se“, ale pokud nám něco takového sděluje film, v němž jsou lidé mnoha vrstvami tuku obaleni, samostatného pohybu, natož myšlení neschopni a do obrazovky (kterou mohou, ale nedokážou vypnout) věčně zahleděni konzumenti, nazval bych to shovívavostí k divákům. Něco takového pochopí každý a málokomu bude při neagresivní formě sdělení vadit, že se vlastně směje sám sobě. Otázkou zůstává, kolik lidí tedy nakonec začne třídit odpad, chodit častěji pěšky, kolik lidí bude najde dost odvahy zrecyklovat svůj dosavadní život. I kdyby žádný, Wall-E by nepřestal být nejlepším animovaným filmem dneška, zítřka ani včerejška.

Jedním z vedlejších témat filmu je právě konzervace umění, plnícího stejnou roli, jakou čas přisoudí i Wall-Emu. Pestrost je vlastní dílům, jimiž se zjevně inspirovali autoři: od příběhu Adama a Evy (s atypickým návratem do Ráje na závěr), přes Spartaka (povstání zotročených robotů) až ke zmíněnému Hello, Dolly! (mladík potkává dívku o explozivní povaze Barbry Streisand). Výjimečné postavení mezi inspiračními zdroji náleží 2001: Vesmírné odysee Stanleyho Kubricka. Od bezeslovného úvodu, přes design vesmírné lodi a hlavního počítače (modernější verze HALa), přes vtipné použití skladby Tak pravil Zarathustra až k finálnímu zjištění, že Wall-E na Odyseu vlastně plynule navazuje. Lidé jsou uvězněni ve virtuální kleci (kde skončil Dave Bowman) a sami se spasit nedokážou, musí nastoupit jimi vytvořené stroje, charakteristické dětsky nevinným chápáním světa.

Tento zvláštní nepoměr mezi srdnatostí autonomně fungujících robotů a mechanicky přežívajících lidí značí i detailní, „procítěná“ animace jedněch a naoko primitivní, plastická animace druhých. Špičkově a do detailů jsou samozřejmě animovaní všichni, ale živěji na mne působil Valli s Evou. Jejich komplikovaný romantický vztah prochází celým filmem a stará se o ty nejvíc dojímající okamžiky. Budete-li ignorovat jejich lehkou kýčovitost, mají moc rozplakat. Mé slzné kanálky to mohou potvrdit. Jestli vás nedojme ani scéna „definuj tanec“, učiněná óda na slovo „krása“, těžko kdy pochopíte, že i film lze milovat.

P.S.: Novému klenotu od Pixaru jako tradičně předchází předfilm. Ten u Wall-Eho se jmenuje Presto, je neskutečně nabitý gagy, do nejmenšího detailu promyšlený a připomíná staré animované grotesky Texe Averyho.

Vall-I (Wall-E, USA 2008)
délka 98 minut

režie: Andrew Stanton; scénář: Andrew Stanton a Jim Reardon; hudba: Thomas Newman; mluví: Jan Maxián (Valli), Tereza Bebarová (Eva), Milan Šteindler (kapitán)

100%

jak hodnotí jinde: ČSFD (86%), IMDb (8.7), RT (97%)

Reklamy
Komentáře
  1. srakyi napsal:

    Zacinam se na Wall-E tesit! (uz mame naplanovano na neho taky skocit)

  2. Erixo napsal:

    Je to výborný snímek. Neřekl bych, že pouze pro děti. Ostatně jako další animované filmy posledních dob. Vall-E je opravdu propracovaný do detailu. Super vizualizace a dokonale provedené emoce. Film vás totálně nasaje do děje a nepustí až do titulek. Ale ze všeho nej je grandiózní finále…

  3. Mates napsal:

    tak tenhle film me fakt dostal;)

  4. lucik napsal:

    …V kině jsem na tom byla asi třikrát XD XD XD U scény „define dancing“ Se mi zastavil dech a říkala jsem si, jak je to jen možné..aby někdo dokázal udělat něco tak nádhenýho 😀 A konec kde se wall-e rozpadá a poté ztrácí paměť mě ddostane pokaždý, když se dívám na dvd…i když to znám slovo od slova nazpaměť (moc mluvení tam neni) tak na konci se nikdy slzám neubránim 🙂 Ale je to přijemné..vědět, že někdo dokáže udělat film, kterej mě nikdy nezkame…těšim se na UP…Pixare 🙂 :* mám tě ráda a děkuju za skvělé zážitky, které jsou každým novým filmem lepší a lepší 🙂 …..Od té doby, co jsem wall-eiho viděla, ve mě cosi zůstalo…

  5. Vojta napsal:

    to je dobrý- film moc se mi líbil.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s