Archiv Září, 2008

Levná DVD – říjen

Posted: 30. 9. 2008 in DVD, tipy

Tentokrát pro jistotu s jistým předstihem, zajímavé filmy, které jsou zajímavou formou distribuovány za velmi zajímavé ceny:

Čt 2.10.
Kid (Aha!, 44,-)
Kladivo na čarodějnice (Blesk, 49,-)
Vyšetřování ztráty třídní knihy (MF Dnes, 49,-)

Pá 3.10.
12 opic (Aha!, 44,-)

Čt 9.10.
Gauneři (FilmX, 99,-)
Hospoda na mýtince (MF Dnes, 49,-)
Moře lásky (Aha!, 44,-)

So 11.10.
Ať žije nebožtík (Filmexport, 49,-)
Královna Margot (Blesk, 49,-)

Čt 16.10.
Posel z Liptákova (MF Dnes, 49,-)

So 18.10.
Mravnost nade vše (Filmexport, 49,-)

Út 21.10.
Dívka v modrém (Filmexport, 49,-)

Čt 23.10.
Akt (MF Dnes, 49,-)

Pá 24.10.
Jackie Brown (Blesk, 49,-)

So 25.10.
Kristián (Filmexport, 49,-)

St 29.10.
Údolí včel (Aha!, 49,-)

Čt 30.10.
Lásky jedné plavovlásky (Blesk, 49,-)
Vražda v salónním couppé (MF Dnes, 49,-)

(Změny v průběhu měsíce jsou možné. )

Advertisements

Disaster Movie

Posted: 29. 9. 2008 in film týdne

Film týdne (92)

Disaster Movie

Horší už to nebude?

O filmu týdne (toho právě začínajícího, nikoliv uplynulého) nebylo třeba dlouho přemýšlet, pověst nového projektu dvou vyslanců pekel (Jason Friedberg, Aaron Seltzer) Disaster Movie, kterému český distributor apaticky ponechal původní název, je jedním slovem katastrofická. Od své srpnové premiéry ve Státech již suverénně okupuje první místo IMDb žebříčku nejhorších filmů všech dob (po Temném rytíři jde tedy o druhý letošní film, který se vyšvihl do čela nějakého IMDb TOPu), na stránce zasvěcené filmovým kritikům Rotten Tomatoes má krásných 0% pozitivních recenzí a mimořádně neoblibě se těší rovněž u nás. Jelikož jsem film neviděl, a v rámci zachování obstojného duševního zdraví vidět nehodlám, následuje tentokrát pouze výběr některých (předpokládám, že) trefných vět ze zahraničních recenzí Disaster Movie. Jednu výhodu takovéto filmy bezesporu mají – velmi snadno se shazují.

„Rozpaky. To je pocit, na který byste si měli zvyknout, Freidbergu a Seltzere. Měli byste jej pociťovat hluboce a bolestivě. Měli byste se stydět sdělit komukoli svá jména. Již nikdy byste neměli poskvrnit žádné kino svými groteskními komediálními potraty. „ Eric D. Snider (film.com)

„Nejlepší textovka poslána z promítání, kterého jsem se zúčastnil: „Chci zemřít“ Jim Ridley (Village Voice)

„Nejsem si jistý, jestli jde o nejhorší film, který chlapci zplodili, ale v tomhle případě to je jako ptát se, jestli kulka bolí víc než nůž“. Brian Ordnorf (brianordnorf.com)

„Disaster Movie je jako mentálně zaostalé dítě s bytelnou mechanickou konstrukcí, oknírované dvoupalcovou nosní nudlí nad jeho zdeformovanou tváří.“ Massawyrm (Ain’t ot Cool News)

„Zvláštní efekty jsou primitivní, ačkoliv závěrečné titulky trvají skoro stejně dlouho jak ty od Temného rytíře. Jeden se až diví, jak mohlo z dřiny tolika lidí vzejít tak málo.“ Stephen Farber (The Hollywood Reporter)

„Anti-comedy. Anti-cinema. Anti-life.“ (překlad netřeba) Leigh Singer (Film4)

„Dokonce i jalovému americkému teenagerovi musí dříve či později dojít, že jeho intelekt byl zneuctěn.“ Mike McCahill (Telegraph)

„Jako hepatitida typu B, tohle je jeden z těch filmů, při kterých doufáte, že prostě odejdou.“ Tim Evans (Sky Movies)

„Modlím se k Bohu, aby si našli něco jiného na práci“ Anthony Quinn (The Independent)

„Výsledek není jen špatný, ale i bolestivý. Jako když si necháte vytrhnout zub moudrosti bez utišujících léků, čistých nástrojů a aprobovaného lékaře.“ Bill Gibron (filmcritic.com)

… a tak dále, ve stejném duchu

2 dny v Paříži ****

Posted: 25. 9. 2008 in tipy

Komedie, která by neměla zapadnout

Jeden rychlý tip na malý film, který právě dnes ležérně, v 6-ti kopiích vkračuje do českých kin.

Intelektuálně založená Marion (Julie Delphy) do své rodné Francie právě přitáhla méně intelektuálně založeného amerického přítele Jacka (Adam Goldberg). Toho čeká lavina kulturních šoků z postupného zjišťování, kolik divných lidí se nakupilo na těch několika desítkách čtverečních kilometrů. Zvýšenou koncentraci úchylných existencí (včetně obzvlášť mimoňských rodičů jeho přítelkyně) s vypjetím veškerého důvtipu ředí drobnými zlomyslnostmi (přímo ukázkově hned na začátku „vydrbe“ se stádečkem amerických turistů).

2-days

Delphyová reprezentuje civilně-klábosivé snímky Richarda Linklatera (Před soumrakem. Před úsvitem), Goldberg neuroticko-hypochondrický židovský humor Woodyho Allena. Vcelku tvoří moc příjemný pár, se kterým bych i přes pár hádek klidně setrval více než titulní dva dny. Jestli od filmu v prvé řadě nevyžadujete, aby byl „o něčem“, a/případně hledáte ideální filmový kompromis pro romantický večer, není již déle důvod přemýšlet (samozřejmě pouze v rámci tohoto jednoho subjektu). 2 dny jsou tím nejmilejším myslitelným způsobem „o ničem“, aniž by některou ze svých šestadevadesáti minut volaly po zkrácení. Romantici utřou pár slz a sběratelé vymazlených hlášek nebudou mrkat ze strachu, že o nějakou přijdou. Cokoliv si myslíte o Paříži, jděte na to!

pár odkazů: IMDb, Rotten Tomatoes, ofic. stránky

85%

NFS – 41 (Halloween)

Posted: 24. 9. 2008 in videa

Nezapomenutelné filmové scény

Úvodní, více než čtyřminutový záběr Carpenterova Halloweenu, je krásnou ukázkou, jak lze natočit děsivý, atmosférický horor, bez nutnosti prostříhávat co chvíli na střeva lezoucí z útrob. Zkuste se ještě k tomu přenést na konec 70. let, kdy podobné filmy vskutku nebyly příliš obvyklé, a vaše nervy vás budou nenávidět.

halloween

Tropická bouře *****

Posted: 22. 9. 2008 in film týdne

Film týdne (91)

Tropická bouře

Masakr!

Pro začátek bych měl uvést, že jsem tak velkým fanouškem Bena Stillera, jak jen může dospělý člověk s pozitivním vztahem k imbecilnímu humoru být. Následující text proto čtěte se střízlivým nadhledem, jenž mi během psaní chyběl, nadále chybí a ani se za to moc nestydím.

Řady nepřipravených diváků mohou lehce prořídnout ještě před začátkem hlavního filmu, jemuž předchází jedna reklama na fiktivní výrobek a tři trailery na fiktivní snímky, v nichž vystupují fiktivní herci, hlavní hvězdy Tropické bouře.

Tugg Speedman (Ben Stiller), akční hrdina, jenž věděl, co udělat již v pěti dílech Pařáka, brzy zaútočí na kina a rekordy v tržbách Pařákem VI: Globálním táním.

Komik Jeff Portnoy (Jack Black) své fanoušky jistě potěší druhým dílem Tlustoprdů, ulítlé komedie o šestičlenné prdící rodince („V některých zemích to považují za kompliment“). Všechny ztvárnil sám Portnoy.

A konečně – držitel pěti Oscarů, dvou Zlatých glóbů a šesti pekingských cen Plačící opice Kirk Lazarus (Robert Downey Jr.) nás přijde dojmout strhujícím homosexuálním dramatem Satanova alej (po boku Tobeyho Maguirea, spoludržitele ceny MTV za nejlepší polibek roku 2002).

Tři výše uvedeni se právě ve Vietnamu pod vedením debutujícího britského režiséra Damiena Cockburna (populární britský komik Steve Coogan, u nás známý hlavně díky jinému filmu o natáčení filmu Tristramu Shandym) snaží natočit nejlepší válečný film všech dob. Jako předloha jim má posloužit kniha vietnamského veterána „Štístka“ Taybacka (Nick Nolte). Natáčení kvůli hvězdným manýrám celebrit, psychopatii režiséra a pyromanství experta přes výbušniny nevychází podle plánu, což se donese i obtloustlému a velmi, ehm, židovsky vyhlížejícími producentovi. Po jeho pohrůžce, že Cockburnovi zarazí určitou část svého těla do určité části jeho těla, aby jí polechtal jinou určitou část režisérova těla, přistoupí bezradný rejža na Taybackův návrh a hromadu hollywoodských primadon zatáhne do skutečné džungle, daleko od klimatizovaného hotelu, drog a dotěrných televizních kamer.

Sotva Cockburn seznámí uprostřed divočiny vysazené herce se svou odvážnou ideou natočit film guerillově (což při pohledu na Portnoye svádí k zaměnění za slovo gorilově), pomocí kamer přimontovaných na stromech, udělá krok nevhodným směrem a dá svému příjmení nový, doslovnější význam. Přístup zbyvších zainteresovaných k nastalé situaci je různorodý. Speedman, přesvědčený o předpřipravenosti všeho okolo, bere nebojácně do rukou seznam scén, potažmo celého projektu, aniž by si připouštěl jakékoliv nebezpečí. To Lazarus, v rámci maximálního sžití s rolí mimochodem přeoperovaný na Afroameričana, začíná mít docela oprávněný strach. V okolních pralesích jsou zakukleni jedni z nejčilejších výrobců heroinu na asijském kontinentě. K pozdějšímu velkému potěšení závisláka Portnoye.

Před pár lety by bylo nemyslitelné, aby nějaká komedie stála bezmála sto milionů dolarů, Tropická bouře jich pozřela 92 a JE to na ní vidět. Ohlušující výbuchy, realistické výstřely okázalé záběry helikoptér za zvuků velmi řízného soundtracku a akční scény, překonávající svou akčností většinu současné akční produkce. Po stránce technické natřískanosti jednoznačně špičková práce, v žádném ohledu ne odbytá, naopak jdoucí vždy až na doraz. Pro lepší představu „masérského“ přístupu si zkuste představit stoprocentní antitezi Malickovy Tenké červené linie. Paradox tohoto velkého filmu velkého studia tkví v jeho zesměšňování všeho, co s velkými filmy velkých studií souvisí.

Nejdříve herci, klasifikováni na hlupáky, tupce a idioty, kteří baží po Oscarovi, pročež hrají Akademií pravidelně oceňované hlupáky, tupce a idioty (ale pozor – úplného dementa nikdo nepřijme!). Scénář, natož knižní předlohu žádného natáčeného filmu jakživ nečetli („Nečtu scénář, scénář čte mě“), jejich herecké metody jsou – mírně řečeno – nezvyklé a žebříček životních hodnot postavený na hlavu. Stiller hraje po Zoolanderovi a Vybíjené dalšího prostoduchého hňupa se specifickým vnímáním reality, čili nepřekvapí tolik jako parodie herců herci Blackem a hlavně Downeyem Jr., stoupajícím po několikaleté pauze hooodně vysoko. Bílého herce hrajícího černého herce zvládl špičkově (resp. přesně tak, jak je na drsného černocha zvyklá většina diváků) a při závěrečném (ne)odhalení své pravé identity by i dojímal, kdyby nebyl jakýkoliv náběh na dojemnou scénu vždy bezprostředně a svědomitě shozen… jeho shozením.

Ještě větší zmetci jsou producenti, neboť jejich zmetkovství vychází z pečlivého kalkulu. Při cílevědomém snižování dobrého vkusu diváků – konzumentů za využití lží postavených na dalších lžích, je nic nemůže ohrozit. Lidské oběti mají nižší hodnotu než oběti finanční. Tohle kálení do vlastního hnízda je umocněno na n-tou obsazením kdysi milované záruky komerčního úspěchu, Toma Cruise, do jedné velmi důležité a velmi zlé role (hodné postavy své spolupracovníky většinou neoznačují za méně schopné než vykastrovaná opice, což je jenom špička ledovce). Mám teorii, že se mimořádně zákeřným a nenávist vzbuzujícím pojetím své role mstí člověku reálně existujícímu. Jestli ho pod výtečnou maskou a bez předchozího vědomí koho hraje poznáte napoprvé, vyhráváte zájezd do Laosu (cesta a ubytování není v ceně).

Tropická bouře paroduje konkrétní filmy spíše vzácně (Četa, Apokalypsa, Lovec jelenů), více se naváží do filmového byznysu, hvězd a filmů jako takových. Z větší části ji tvoří scény, které jste nejspíš párkrát viděli, ale na které je zde nahlíženo perspektivou znuděného, přesyceného diváka. Mnohdy to jsou naprosto nicotné detaily, jako drsný zabiják, jenž během stopování hrdinů sebere ze země odhozenou plechovku a procedí „Řitní maz“ (jméno fiktivního výrobku). Smrtelná vážnost pojetí vtipnost jenom násobí. I když si celou dobu utahují z filmů, nepřestával jsem tvůrcům věřit, že filmy kolem a kolem vzato se všemi jejich hloupými klišé stejně milují. Při věštění, kdo bude milovat jejich film, je snazší začít tím, kdo jej pravděpodobně milovat nebude: ochránci zvířat, homosexuálové, sociálně (sou)cítící… zkrátka a dobře všichni, kteří nerozdýchali Borata. Tenhle film je minimálně stejně odvážný, stejně politický nekorektní a i při pár hluchých místech a téměř dvouhodinové stopáži ještě vtipnější a rozhodně víc kulervoucí.

Abych neměl výčitky svědomí z neblahého vlivu na mládež, pro jistotu tuto ódu na jednu obhroublou komedii zakončím varováním:

VAROVÁNÍ:
Humor Bena Stillera nemá daleko ke svéráznosti (někdo tomu říká debilita), jeho nejnovější počin k radosti všech fanoušků a nelibosti všech puritánů netvoří výjimku. Před návštěvou kina proto doporučuji dvojité introspektivní ujištění, jste-li ve správné duševní pohodě ke zhlédnutí politicky nekorektní, neskutečně vulgární a místy velmi brutální komedie.

P.S.: Titulky Františka Fuky logicky nemohly zaznamenat původní slovní ekvilibristiku ve vší její sprostosti, ale jsou excelentní.

P.P.S.: Chcete-li si prodloužit zážitek z filmu, doporučuji zalovit ve vodách internetu. Webová kampaň Tropické bouře patří k nejzdařilejším a nejpropracovanějším (velmi populární je například virální video o virálním videu)

Tropická bouře (USA 2008)
délka 106 minut
režie: Ben Stiller; scénář: Ben Stiller, Justin Theroux, Etan Cohen; kamera: Jeff Mann; hudba: Theodore Shapiro; hrají: Ben Stiller (Tugg Speedman), Robert Downey Jr. (Kirk Lazarus), Jack Black (Jeff Portnoy), Jay Baruchel (Kevin Sandusky), Brandon T. Jackson (Alpa Chino), Steve Coogan (Damien Cockburn), Nick Nolte („Štístko“ Tayback)

90%

jak hodnotí jinde: ČSFD (79%), IMDb (7.8), RT (83%)

How I Met Your Mother ***

Posted: 19. 9. 2008 in recenze

Suit Down!

Děcka, budu vám vyprávět o jednom průměrném americkém sitkomu. Neboť se mi nechce obsazovat fůru prostoru jeho plným názvem How I Met Your Mother, dovolím si jej dále nahrazovat již celkem zažitou zkratkou HIMYM. O co tedy jde: v září roku 2005 prvně vysílaná série americké televizní stanice CBS rotuje okolo neochoty hlavního hrdiny, architekta (jak originální, jak romantické!) Teda Mosbyho (Josh Radnor), sdělit svým dětem, jak potkal jejich matku. Dva znudění teenageři jsou roku 2050 opakovaně nuceni poslouchat vyprávění o tatíkových milostných trapasech, který ve vytahování stále nových a nových informací, nesouvisejících s informací slibovanou názvem, nejspíš nachází jistou sadistickou radost.

Nejžhavějším objektem Tedova chladně dokonalého zájmu je od začátku nadějná televizní reportérka Robin Scherbatsky (Cobie Smulders). Zda-li jeden druhého milují, si vyjasňují celou první sérii. Jejich vzájemné a po pár epizodách nervy čechrající „miluji ho/ji, nemiluji ho/ji“ mi přišlo mnohem méně zajímavé než o poznání pestřejší vývoj vztahu dvou postav vedlejších. Tedův dlouhodobý heterosexuální přítel Marshall Eriksen (Jason Segel) je zasnouben s Lily Aldrin (Alyson Hannigan). On studuje práva, ona hlídá malé zlobry v mateřské školce, nejsou párem dokonalým (jako Ted a Robin) a proto sympatickým. Ústřední, z hlediska kombinatoriky notně nešikovnou pětku postav doplňuje pravděpodobně nejpopulárnější Barney Stinson (Neil Patrick Harris ). Ten, stejně jako Joey v Přátelích, zaplňuje hluchá místa. Bohatě při tom využívá své znalosti všech (ne)myslitelných balících technik (valná část úspěchu tkví v obsahu barneyovské fráze „Suit Up!“).

Při četnosti názorů přesně opačných si připadám jako kacíř, když musím HIMYM s čistým svědomím a nezamlženým vědomím označit nikoliv za geniální, úžasný či skvělý, nýbrž pouze za docela obyčejný komediálně romantický seriál. Důvod, proč se neomotal okolo mého myokardu, vidím primárně v jeho zálibě řešit vše ohleduplnou logikou. Ted neustále dbá na to, co by se mohlo stát, kdyby něco učinil, aniž by „to“ zkusil a zjistil, co se skutečně stane. Ztracen ve spleti vlastních lží nikdy nesáhne po nejsnazším z řešení, být upřímný a říct pravdu, a raději dál mlží. Nepochopitelné iritující. V komičtější rovině je jeho fabulování přítomno i v samotném vyprávění dětem. Prostě odmítám věřit, že by potkával samé extrémně pohledné, vtipné, šarmantní a inteligentní dívky. Jestli vážně a jestli tvůrci vycházeli alespoň částečně z osobních zkušeností, neprodleně odlétám do Ameriky. 🙂

S řešením tohoto do jisté míry osobního problému mi příliš nepomáhali ani herečtí představitelé, z nichž vyvážeností dramatického a komediálního herectví vyniká pouze Jason Segel, jenž na sebe upozornil v několika „mužských“ filmech Judda Apatowa (40 let panic, Kopačky). Hraje v nejlepším slova smyslu tragikomickou postavu a osobně bych nic nenamítal, kdyby byl středem všeho dění on. Legen-počkejsinato-dární Neil Patrick Harris (viz Zahulíme, uvidíme 2) jako Barney má výborný komediální timing a ví, jak slovo před vypuštěním z úst vtipně „načechrat“, vážně ho ale brát nelze. Akcentování ženských postav jejich akceptováním za rovnocenné spoluhráče, dané nejspíš režírováním 60-ti ze stávajících 65 epizod ženou, bohužel nemá valný vliv na jejich celkovou plochost, danou nejspíš napsáním 65 ze stávajících 65 epizod muži (ignorujeme-li nemužské spolu-scénáristky). S pocity dam je tudíž nakládáno poněkud apatowovsky.

Těžko odhadnout, na kolik epizod to HIMYM dotáhne. Jak dlouho bude neupřímný Ted dosahovat nedosažitelného cíle, jak dlouho budou scénáristé invenčně vykrádat vtipy z jiných seriálů a neinvenčně tvořit vlastní, o kolik vetchých berliček své natahované vyprávění ještě opřou. Ač bych HIMYM označil za velmi vtipný, nápaditý a návykový leda pod výhružkou fyzického násilí (ano, výhružka by stačila), chápu, že mnohým, převážně mladším, s internetem přirozeně koexistujícím divákům připadá nesmírně sympatický, protože osobně blízký, a rozhodně víc „cool“ než Přátelé z „necool“ dob jejich prenatálního vývoje. Třebaže sám věkem i myslí také mlád, jiskřička nepřeskočila. Zůstávám klasikem, na Přátelé nedám dopustit už z toho prostého důvodu, že mne rozradostňuje pouhá přítomnost Rachel, Rose, Monicy, Phoebey, Joeyho a Chandlera na televizní obrazovce. Jsem si téměř jist, že všechny hrdiny HIMYM takhle z fleku za pár let vyjmenovat nedokážu. Kdoví, třeba mne druhá série přesvědčí, že by se dokázat slušelo.

How I Met Your Mother (USA, 2005-??)
prozatím 65 x cca 25 minut

70%

odkazy pro fanoušky:

IMDb (přehled všech herců a tvůrců)
ČSFD (spousta komentářů k 3. nejlépe hodnocenému seriálu)
HIMYM.webz (po okraj napěchované české fan stránky)
HIMYM online (pravidelně aktualizované anglické fan stránky)
Wikipedia (základní info)
CBS (oficiální stránky se spoustou obrázků a videí)
Barney’s Blog (součást stránek CBS, spousta užitečných i naprosto neužitečných rad)

NFS – Precious Images

Posted: 16. 9. 2008 in videa

Nezapomenutelné filmové scény

Po delší pauze se vracím k výběru nezapomenutelných filmových scén a pro start pomyslné druhé série jsem vybral Oscarem oceněnou kompilaci momentů z mnoha, mnoha, mnoha slavných filmů Precious Images (1986). Berte to buď jako studnici nostalgických vzpomínek, nebo jako test pozornosti.

precious-images

Tobruk ****

Posted: 15. 9. 2008 in film týdne

Film týdne (90)

tobruk

Daleko od domova, blízko smrti

Člověk se někdy octne v situaci, jejíž naoko správné vyřešení znamená přinést oběť. Nepochybuji, co by udělali Švejk, Yossarian a já – vzali nohy na ramena, ať si zemře někdo jiný –, ale u Tobruku bojovala jiná sorta chlapů. Když už jsou jednou ve válce, tak ji bojují. Do posledního zrnka písku, které ubrání, do poslední kapky krve, kterou prolijí.

Ze země vydupaný projekt Václava Marhoula přicházel na svět dlouhé, úmorné čtyři roky. Od prvotního okouzlení knihou Stephena Cranea o válce Severu proti Jihu Rudý odznak odvahy, přes komplikované shánění financí, jež se ve výsledku vyšplhaly na 80 milionů korun, až k vysilujícímu natáčení v Tunisku (stále zaminovaný Tobruk nebyl použitelný). Marhoul vytyčenou kótu nakonec dobyl a svůj Tobruk přiváží týden po slovenské premiéře (jako projev díku slovenským partnerům) také do Čech. Vyplatilo se to napjaté očekávání?

Podzim roku 1941, 11. východní divize československého praporu vyčkává na svůj okamžik v táboře vzdáleném téměř 600 kilometrů od Tobruku. Skupinu mladých vojáků nově doplňuje idealistický mladík Jiří Pospíchal (Jan Meduna) a pro svůj židovský původ nepříliš vítaný Jan Lieberman (Petr Vaněk). Především oni dva si během následujících dní naplno „vychutnají“ soustavnou buzeraci desátníka Koháka (Robert Nebřenský) z cizineckých legií. Právě ona a povídání o ženách, fyzicky přítomných jenom ve dvou nepatřičně oplzlých scénách, tvoří hlavní náplň první třetiny filmu. Ani ne tak v doslovném, jako spíš v přeneseném slova smyslu není do čeho píchnout.

Strach ze smrti začne geometricky narůstat s přesunem do přístavu Tobruk, který je třeba ubránit. Za jakoukoliv cenu. Vojáci, neustále deptáni nepřátelským bombardováním, vyčkávají, zpoza které písečné duny se vyvalí masa italských okupantů. Přitom mají co dělat, aby vyžili z nikterak výživné stravy a nedoplatili na dehydrataci či sílící ponorkovou nemoc („zlí“ jsou na obou stranách).

Zpočátku není snadné odhadnout hlavního hrdinu a předpovědět, kdo nejspíš přežije déle, což na jednu stranu nahrává do karet nečekanosti dějového zvratu cca ve dvou třetinách filmu, na stranu druhou nemáme možnost naplno prožít žádné individuální drama. Film je psychologicky poměrně plochý a sledovat vojáka pozorujícího hvězdy znamená sledovat vojáka pozorujícího hvězdy, jakkoliv herci hrají s maximálním nasazením a jakkoliv byl záměr nejspíš „hlubší“. Citovou rovinu Tobruku bych označil za neuspokojivou. Finále sice šikovně zdůrazňuje leitmotiv, ale dojmout nedokáže.

Film roztahaným scénářem a laxním prokreslením postav paradoxně ztrácí tam, kde by měl dle omezeného rozpočtu získávat, zatímco technickým provedením oslňuje. Co nelze přeslechnout, je špičkové ozvučení, kdy každé vrznutí, každý slyšitelný kontakt písku s kovem, dotváří atmosféru místa, jež si stanovuje vlastní nevyzpytatelná pravidla. Jestli z obavy před „nevelkolepostí“ váháte, jít-li do multiplexu, vězte, že právě tam si Tobruk naplno vychutnáte. O té „nevelkoleposti“ bychom ostatně mohli polemizovat. Dvě tři akční scény mají téměř hollywoodské grády a záběry pouště jsou vskutku okázalé (ne pro nic za nic je jméno kameramana Vladimíra Smutného uváděno v úvodních titulcích hned před tím Marhoulovým).

Na Tobruku je mi jako na válečném filmu rovněž sympatická jeho neskrývaná chlapskost, kterou v žánrových spřízněncích musíte mnohdy hledat za milostnými psaníčky, změkčujícím retrospektivním vyprávěním a spoustou odbíhání za bojové linie. Nepřikrášlené násilí (včetně jedné scény schopné šokovat), žádný patos, smířenost se smrtí, sprosté písničky a koneckonců i to čištění latríny posilují dojem, že něco hodně podobného tvořilo (každo)denní náplň tamějších vojáků. Vědomi si svých omezených možností, resp. toho, co je čeká doma, v „Třetí říši prolezlé kolaboranty“, nebojovali s nadšením, ale – jako v každé válce –, aby přežili. Prostředí pouště ještě víc než džungle nebo město podtrhuje strašlivý dojem, že odtud není úniku.

Václav Marhoul umí režírovat a zná své limity. Tobruk je proto v mnoha ohledech filmem navenek odměřeným, ve skutečnosti asi tím nejlepším, jaký mohl na dané téma a za daného stavu české kinematografie vzniknout. Neusiluje o zázraky, nesnaží se dosáhnout dříve nedosaženého a rozhodně plní více nežli funkci pietního památníku těch, kteří nasazovali životy za naši budoucnost.

Tobruk (ČR 2008)
délka 100 minut

režie: Václav Marhoul; scénář: Václav Marhoul (na motivy knihy Stephena Cranea Rudý odznak odvahy); kamera: Vladimír smutný; hudba: Sussan Deyhim a Richard Horowitz; hrají: Jan Meduna (voják Pospíchal), Petr Vaněk (voják Lieberman), Robert Nebřenský (desátník Kohák), Kryštof Rímský (voják Kutina), Michal Novotný (četař Borný)

75%

jak hodnotí jinde: ČSFD (72%)

Levná DVD – září

Posted: 14. 9. 2008 in DVD, tipy

Zkuste odolat

Po dvouměsíčním prázdninovém útlumu se společně s novým školním rokem naplno rozjelo bombardování stánků (a supermarketů) filmovými DVD. Nabídka na září je vskutku luxusní, což s pokorou uznávám i jakožto tvor skeptický k této formě distribuce. Ty nejpozoruhodnější tituly, jakkoliv jsou vzhledem k nedůstojným cenám pozoruhodné všechny, si nyní představíme blíže.

V lepších trafikách byste stále měli narazit na drama Řidič slečny Daisy (Aha!, 3.9.), oceněné mj. Oscarem pro nejlepší film roku 1989. Ve stejné kategorii bylo oceněn jeden z nejvyzdvihovanějších filmů o traumatu z vietnamské války Lovec jelenů (Blesk, 3.9.). Velmi osobní téma zpracoval ve filmu Pianista (Vapet, 4.9.) Roman Polanski, který na poslední chvíli uniknul koncentračnímu táboru (ostatní členové jeho rodiny takové štěstí neměli). Bonusy na DVD tvoří převážně textové a fotografické materiály. Velmi pozitivnímu přijetí se u nás těší taktéž temný mysteriózní thriller Dotek Medusy (Filmhouse, 10.9.).

Dobře zavedená edice časopisu Reflex FilmX slibuje v září přinést 6 nových titulů. První várka z 11.9. krom dvou dalších zahrnuje zdařilou britskou komedii od producentů Deníku Bridget Jonesové Jak na věc. Nikoliv v ošklivé „pošetce“ (to slovo má co dělat s polovinou mých nočních můr), nýbrž ve slušivé papírové skládačce, která se bohužel svévolně otvírá jako kniha, prodávané DVD obsahuje také pestrou směsku bonusů. Ještě lákavěji vyhlíží druhá vlna (25.9.), zahrnující oceňované španělské drama Hlas moře, mimořádně sugestivní pohled do života několika závisláků Requiem za sen a plnokrevnou režijní prvotinu bří Coenových Zbytečná krutost, která by měla být vydaná v české DVD premiéře.

Mimořádné oblibě se dle předpokladů těší české filmy. Intimní osvětlení (Aha!, 17.9.) a Hoří, má panenko (Blesk, 25.9.) dvou režisérů, jež naši zemi krátce po opětovném nastolení tvrdé cenzury opustili (Passer, Forman), jsou více než důstojnými zástupci české nové vlny. S režimem, ovšem nacistickým, bojuje také titulní hrdinka německého dramatu podle skutečných událostí Poslední dny Sophie Schollové (AtypFilm, 17.9.). Toto jméno asi z hodin dějepisu neznáte, v rámci všeobecného přehledu je každopádně dobré o něm něco vědět. Klasický sci-fi snímek Kozoroh 1 (Filmhouse, 17.9.) si budou mnozí pamatovat ze svých mladých let a všechny, včetně kuřáků (ty možná nejvíc), zaručeně pobaví satira Děkujeme, že kouříte (Aha!, 18.9.) .

Hned dva filmy ze zářijové nabídky vděčí za svou existenci s úctou vyslovovanému jménu Martin Scorsese. Nejde přitom o žádná studentská kamerová cvičení. Casino (Aha!, 19.9) v duchu slavných Mafiánů sleduje vzestup a pád jednoho ne-tak-docela-mafiána, za kontroverzní Poslední pokušení Krista (Aha!, 22.9.) mluví jeho název. Křesťané ten film nemilují, třebaže nábožensky založený Scorsese žádnou provokaci nezamýšlel. Scorseseho novohollywoodský kámoš Francis Ford Coppola na konci sedmdesátých let natočit s vypětím všech sil legendární film, který není o Vietnamu, film, který JE Vietnam – kolos jménem Apokalypsa (Blesk, 24.9.). Minout byste neměli ani matku všech podrazáckých komedií Podraz (Aha!, 26.9.), s dvojicí těch nejcharismatičtějších podrazáků na zemi, Robert Redford, Paul Newman. Jestli vás žádný z vybraných titulů nenasytí, vždycky můžete sáhnout po ďábelské Ženě za pultem, tělo zušlechťující Olze Šípkové či mozek nevyžadující Kobře 11. Zde se však sluší dodat „Na vlastní nebezpečí!“

Chronologický přehled doporučených filmů s mým hodnocením u viděných:

3.9. Lovec jelenů 80%
3.9. Řidič slečny Daisy 80%
4.9. Pianista 85%
10.9. Dotek Medusy
11.9. Jak na věc 85%
17.9. Intimní osvětlení 90%
17.9. Kozoroh 1
17.9. Poslední dny Sophie Schollové 80%
18.9. Děkujeme, že kouříte 80%
19.9. Casino 80%
22.9. Poslední pokušení Krista
24.9. Apokalypsa 100%
25.9. Requiem za sen 95%
25.9. Zbytečná krutost 80%
26.9. Podraz 90%

Vědomí, že všechny ty skvělé, nesmrtelné filmové zážitky přijdou na necelou tisícovku, mne stejně naplňuje rozporuplnými pocity. 🙂

Leopardí žena *****

Posted: 8. 9. 2008 in film týdne

Film týdne (89)

bringin up baby

Já budu mluvit až vám z toho zkudrnatěj vlasy

Těžko určit, jestli je schopnost rychle mluvit darem či prokletím. Nikdo nevydrží poslouchat věčně a pak – trpělivost posluchačova má také své meze. Nepostrádá-li však ono mluvení šmrnc, šarm a vtip, i 102 jim naplněných minut uteče s přehledem dostihového šampióna. Nic to nemění na faktu, že poslouchat ještě hodinu, rozskočí se mi hlava.

K popisu zápletky Leopardí ženy bohatě vystačí 15 slov: do předvídatelného života decentního antropologa (Cary Grant) vtrhne nepředvídatelná „dáma“ (Katharine Hepburn) a ochočený leopard. Třebaže ji on od prvních minut nemůže vystát, snadno uhádnout, k čemu to celé přes řadu nedorozumění, mnohohlasých hádek a nepřehledných pokusů o dopadení živého (!) leoparda dosviští. Zvolené sloveso doufám dostatečně vystihuje rychlost filmu, který je prakticky nemožné sledovat s nepolevující pozorností.

Jak se na klasického zástupce žánru screwballových komedií sluší, dvoj a více smyslné dialogy jsou vedeny nepřetržitě, každičká jednoduchá situace je slovně zužitkována do posledního vtípku, aniž by autoři někdy vyškrabovali ze dna pomyslného hrnce nápadů. Sledovat Leopardí ženu s titulky snad ani není v silách anglofonně nezoceleného jedince. Jindy jím pohrdám, ale tentokrát musím českému dabingu vyseknou hlubokou poklonu, bez něj bych tomu pokusu o verbální atentát, té slovní verzi turbovrtulového motoru, dlouho čelit nedokázal.

Neméně důležitým předpokladem nonstop svištící komedie daného druhu jsou herci, mezi nimiž by, nepravděpodobným situacím navzdory, měla zafungovat obyčejná mezilidsky-vztahová chemie. Vedle rovnicí nevyjádřitelné série bouřlivých reakcí, způsobených kombinací (ne)výrazného charismatu Caryho Granta a (ne)skrývaného sex-appealu Katharine Hepburnové, bledne (či rudne?) i takové přirovnání k výbuchu TNT. Po celou dobu si zvládají, což je dnes velmi vzácné, lézt na nervy, aniž by začali lézt na nervy divákovi.

Hepburnová představuje právě ten typ silné, byť velmi, velmi svérázné ženy, kterými o pár desetiletí později vešly v milost i nemilost diváků Diane Keaton nebo Barbra Streisand, hlavní aktérka volného remaku Leopardí ženy, neméně geniálního Co dál, doktore? Petera Bogdanoviche. Cary Grant, Hawksem modelovaný podle „němého“ komika Harolda Lloyda, na sebe povětšinou strhává menší část pozornosti, ale tím zábavnější jsou scény, kdy na sebe strhává pozornost veškerou (slavná exhibice v dámské županu, vyšperkovaná vůbec prvním a vtipně hřičkoidním použitím výrazu „gay“).

Při umocnění všech uvedených, bezesporu potěšujících skutečností jménem režiséra Howarda Hawkse, proměňujícího filmy všech žánrů v žánrové klenoty, se nechce věřit, o jaký propadák v době vzniku šlo. Samotný Hawks byl vyhozen z produkční společnosti RKO a Hepburnová, označována za „jed pro komerční úspěch“, hned první z komediálních rolí málem pohřbila svou kariéru. Hawks si nečekaný krach vysvětlovat přílišnou potrhlostí postav, paradoxně možná právě tím, co léta, filmové kritiky i diváky všech vývojových stádií přimělo vyzdvihnout Leopardí ženu na piedestal nejen nejlepších režisérových filmů, ale nejlepších filmů vůbec.

Kdykoliv mi budou docházet slova, rád si tohle setkání mistrů světa v rétorice zopakuji.

Leopardí žena (Bringing Up Baby, USA 1938)
délka 102 minut

režie: Howard Hawks; scénář: Dudley Nichols, Hagar Wilde; kamera: Russell Metty; hudba: Roy Webb; hrají: Katharine Hepburn (Susan Vance), Cary Grant (Dr. David Huxley)

90%

jak hodnotí jinde: ČSFD (81%), IMDb (8.0), RT (94%)